MiTrade

Jednou z důležitých věcí, kterou musí udělat každý začínající obchodník, je ujasnění si toho, jakým obchodníkem chce vlastně být. Není to úplně snadná věc, tím spíš, že v začátcích neví, jaký obchodní styl mu bude vyhovovat. Neví, jestli bude mít dost trpělivosti "vysedět" obchod. Neví, jak velké nervy bude, anebo nebude mít, když cena půjde proti jeho příkazu a co je ještě těžší, jak dlouho udrží otevřený obchod v zisku. Neví, kolik času chce u obchodování trávit a neví, jestli chce obchodovat přes zavírací hodiny. Vlastně v začátku ani moc nerozumí tomu, jaký je rozdíl mezi traderem a investorem.

Opět přešel týden a tak jsem se podíval na to, co se odehrálo pod taktovkou naší strategie. Můj postoj k obchodování prostřednictvím zpráv a analýz je už myslím celkem známý a tak se bez průtahů podíváme na to, jak jsme si vedli.

Pro nás, dříve narozené, ne však ještě staré, je až s podivem, kam za posledních několik málo desetiletí dospěla veškerá technika. Osobně si vzpomínám na seriál "Profesionálové", který běžel v Československé televizi v osmdesátých letech. Tam měl Cowley, na zadním sedadle červeného Fordu Granada, k dispozici telefon. Vždy, když telefonoval, tak vytáhl sluchátko jako z telefonní budky a my jsme z toho byli, jako desetiletí, úplně u vytržení. O "cihlách", tedy vysílačkách, které používali Bodie a Doyle ani nemluvím. Ti nemuseli mít ani ono sluchátko a byli neustále on-line.

Moje původní středoškolské vzdělání je hudební. Ano, moje matematická kariéra i kariéra „vědce“ studujícího exaktní obory, jako je chemie nebo fyzika, skončila posledním zazvoněním, tehdy ještě v osmé třídě. Upřímně se přiznávám, že právě po těchto třech, výše uvedených se mi nikdy nestýskalo, což bylo pravděpodobně způsobeno výsledky, kterých jsem v těchto předmětech dosahoval. Nicméně mnou studovaný obor, stejně jako jakýkoliv jiný, je poměrně široce rozkročený a na vědomosti a praktické dovednosti náročný a tak není zcela v silách jednoho člověka, aby uměl úplně všechno.

Navazuji na některé moje články, které se věnují obchodování bez sledování zpráv a tvorby analýz. Stále uvažuji nad tím, jak je možné předvídat, co se stane, kdy se to stane a jak se to projeví na našem obchodování. Jistě i já kalkuluji s určitou opakovatelností, ale ta je odvislá pouze na tom, když to hodně zjednoduším, kdy vyjde a kdy zajde slunce. A ačkoliv ani to není konstanta a musí se strategie trochu upravovat, stane se to vždy.

Někdy si říkáme, že za všechna špatná rozhodnutí, za všechny chyby a za všechny ztráty v tradingu si můžeme sami, a současně, že jsme tomu mohli při aktivaci trochy zdravého rozumu zabránit. Osobně si myslím, že to tak je, ale také připouštím, že občas v nás některé situace zažehnou něco, co se našemu se zdravému úsudku vymyká a v důsledcích přináší všechny ty nepříjemné prožitky a výsledky.

Trading je taková zvláštní věc. Neexistuje k němu žádný návod, podobný tomu, jaký dostaneme například pro smontování nové skříně, neexistuje k němu učebnice vydaná SPN (pro ty mladší – Státním pedagogickým nakladatelstvím), neexistuje obor na Vysoké škole pedagogické, který by produkoval kvalifikované učitele, kteří by mohli díky svým didaktickým schopnostem naučit nás, neznalé, všemu potřebnému. Zkrátka, trading se musíme učit jinak! Ale jak?

V některých z minulých článků jsem psal o tom, že neposlouchám a nečtu analýzy a ani si je sám nedělám (tedy čtu, ale nedělám si z nich pro sebe žádné závěry). Tento týden se stala věc, která mi do jisté míry dala zapravdu. Cena na páru EUR/USD nabrala jižní kurz a překonávala předpovídatelné hranice odrazu jednu za druhou. Celé to začalo v pondělí, kdy se jako jediný aktivoval short pokyn. V podstatě až do pátku se potom cena velmi pozvolným pádem ubírala k hladinám, o kterých jsem samozřejmě věděl, ale vůbec jsem s nimi pro svůj obchod nikterak nepočítal.

Představte si sami sebe. Před několika tisíci lety stojíte na břehu oceánu a nevíte, že je to oceán, protože do školy jste nikdy nechodili a nikdo vám nevysvětlil, co jsou řeky, moře, oceány. Vidíte jen vodu, o které ani nevíte, proč je tak slaná když o kus dál je také voda, které sice není tak velké množství, oproti tomu však chutná jinak. Neumíte číst, neumíte psát, nevíte co je to zeměpis a nevíte spousty dalších věcí. Jen se díváte do nekončící dálky, kde vidíte modrobílý horizont a říkáte si, co tam asi je? Vždy když na to místo přijdete, je to jako okamžik odpočinku a naděje, protože tam, kde nyní žijete, nejste spokojeni. Utiskuje vás ten, kdo má větší sílu. Co mělo vyrůst, nevyrostlo a celkově je potravy málo, takže vaše devítičlenná rodina má co dělat, aby přežila. Pořád se vracíte k onomu místu na pobřeží a zvažujete, jestli je pro vás lepší jistota bídy, ačkoliv i ta může být hodně nejistá, anebo by dávalo smysl vydat se někam, kde je mnohem lépe. Ale je tam skutečně lépe? A co tam vlastně je?

Při pročítání diskuzí, kterému věnuji přibližně patnáct minut denně, jsem mnohokrát narazil na postoje, které v obchodování na finančních trzích nevidí způsob, jak si prakticky každý člověk může vydělat nějaké ty peníze, ale způsob, jak několik korporací „odírá“ naivní lidi o všechny jejich poctivě vydělané prostředky. Pominu úvahy nad tím, proč takové hlasy zaznívají, co je jejich příčinou a zaměřím se jen na ten samotný pohled. Už na začátku musím říci, že s obsahem následujícího článku nesouhlasím, ale myslím si, že v rámci korektnosti by podobný hlas zaznít mohl. Současně se předem omlouvám těm, kterých bych se tímto textem mohl dotknout a upřesňuji, že se jedná o úvahu, nikoliv o konstatování.

Často si kladu otázku, jak asi člověk pozná, že to, co dělá, dělá správně. A zatím si odpovídám, že nepozná. Jistě, pokud se nejedná o úplného hlupáka, snaží se vše dělat podle svého nejlepšího vědomí, zkušeností a dovedností. Ale stačí to? Nestačí. Vzpomeňme si, kolikrát jsme něco dělali s obrovskou vírou, že právě to je to správné a za pár hodin, dnů, měsíců nebo roků jsme se sami nad sebou museli pozastavit a položit si otázku, proč jsme udělali takovou hloupost. A upřímně, byly to kolikrát věci, o kterých si říkáme, že člověk se zdravím rozumem by je nemohl nikdy udělat.

Tak si říkám, že ne vždy se mi zřejmě daří správně popsat, jaký je můj obchodní přístup a celková filozofie, se kterou k obchodování přistupuji. A tak jsem se rozhodl, že sem dám praktickou ukázku. Původně se měl tento článek jmenovat „Krásná ztráta z minulého týdne“, ale to bylo ještě v průběhu. Nakonec se to ale bohužel vyvinulo tak, že jsem příspěvek musel trochu poupravit.

Nevím, jestli úplně přesně vím, jak FOREX funguje, ale troufnu si říci, že to docela dobře tuším. Nicméně od doby, kdy jsem se o něj začal zajímat a začal sledovat webináře, videa, číst články atp., kladu si jednu otázku, která pro mě zpochybňuje jedno dogma, které se ve všech těch zdrojích objevuje. A tím je, předkládané tvrzení, že v trhu jsou všichni jen proto, že chtějí na pohybu ceny vydělávat a je jedno, jestli to jsou velcí obchodníci nebo malí.

Obvykle si každý obchodník, toužící po zjednodušení obchodování myslí, že stačí, když si pořídí nějaký Automatický Obchodní Systém (AOS) a má vyhráno. Při troše štěstí skutečně vyhráno může mít, ale většinou málo kdo ví, že potřebuje nezbytně nutně ještě jednu důležitou technickou pomůcku a tou je VPS (virtual private server) nebo také Remote Desktop (vzdálená plocha).

V prvním díle, o kterém jsem nevěděl, že to bude první díl, jsem se snažil říct, že mohou existovat obchodní přístupy, které ke svému uplatnění nepotřebují sledování zpráv, výsledků nebo tvorbu analýz. Současně jsem řekl, že jeden takový používám, a že vlastně splňuje požadavky toho, kvůli čemu jsem se do obchodování pustil. Také ale musím souhlasit s těmi, kteří první díl považovali za hodně obecný a tak se v tomto pokusím přinést více faktického.

Když jsem se před lety pouštěl do studia tradingu, měl jsem jasnou představu o tom, co chci. Mimo peněz to byl čas. Nechtěl jsem si z obchodování udělat jakési další povolání, sice výnosné, ale požírající mi čas. Nechtěl jsem být slavným traderem, který je obklopený desítkami monitorů se stovkami grafů a každý den si dávat na Facebook desítky selfie fotek se stavem svého obchodního účtu. Nechtěl jsem být tím, kdo bude nejlepší ze všech a kdo bude sypat z rukávu ekonomické informace i o té nejmenší zemičce na světě a bude téměř s jistotou předvídat, že zítra se nějaký politik vyspí tak, že to bude mít takový nebo makový dopad na světovou ekonomiku. Prostě jsem si chtěl vydělat trochu peněz a hlavně, chtěl jsem, aby mi to nezabralo více, než třeba hodinu denně.

Všichni si určitě pamatujete, jak jsme jako puberťáci čekali, až budeme mít dostatečný věk na to, abychom se mohli pustit do nějaké brigády a vydělat si, tenkrát docela hodně stokorun na jakýsi magneťák, desku, kolo a já nevím na co ještě. Jistě, rodiče nás zabezpečili a nic nám nechybělo, mimo zmíněného, ale to bylo právě to, co oni považovali za zbytné a u naší žádosti celkem rozumně (z dnešního pohledu) řekli, „tak si na to vydělej“.

Všichni se čas od času ve své strategii trápíme otázkami, pro jak velké RRR si chodit, kam nastavit Take-Profit (TP) a kam Stop-Loss (SL). Upřímně, není jednoduché tyto hodnoty najít, tím spíše, že trh se neustále mění a to, co platilo před časem, už nemusí platit dnes. Stejný problém jsem pochopitelně řešil i já ve své strategii a tak vám zkusím dát tip, jak si toto trápení vyřešit.

Pamatuji si na to, když jsem se poprvé podíval na graf a viděl jsem, jak celý jeho pohyb je orámován čísly. Větší, menší, krátké, dlouhé, prostě všude číslovky. První, co mě tenkrát napadlo, byla matematika. Můj odvěký nepřítel, díky kterému jsem měl jako dítě mnoho problémů a starostí. Myslím, že za celou moji školní kariéru jsem dostal jen jednu jedničku z tohoto předmětu a to bylo za Pythagorovu větu. Pro všechny, kdo by si mohli myslet, že to bylo tím, že jsem se jen naučil její text, musím dodat - její obsah jsem skutečně i pochopil, takže ta jednička byla udělena zcela oprávněně.

Dnešní svobodomyslná doba, podpořená technologiemi, které posouvají hranice možného stále dál a dál, vlévá mnoha lidem do žil tolik víry ve vlastního génia, že v sobě dokáží s absolutní lehkostí potlačit soudnost, pokoru a stud a snaží se světu dokázat, že jejich doposud zneuznané ego je zcela opodstatněně větší, než antarktický ledovec. Jsou to lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že pokud by žili v roce 1492, objevili by Ameriku oni, nikoliv nějaký Krištof Kolumbus. A tak se stane, že čas od času někdo z nich přijde s nápadem, například na vytvoření vlastní měny. Ale nejedná se o nějaké papírky sloužící k nákupu nemovitostí v rámci jakési stolní hry. To skutečně ne. Vždyť přeci když už něco dělají, tak to musí ocenit celý svět, takže se zákonitě musí jednat o globální platidlo.

Také vám nadpis připomněl tu pohádku o dědečkovi, který měnil, až vyměnil? Pokud ano, tak uvažujete správně a pokud se ptáte, co to má společného s našim obchodováním, pokusím se vám odpovědět. Především jde o to, že jak dědeček, tak se i my snažíme najít něco lepšího, ještě lepšího a nejlepšího. On na konec zůstal s prázdnýma rukama a to se vlastně může stát i nám.

Je to zajímavá věc, trochu jsem hledal na internetu, ale ani takové opory jako je Wikipedia nebo Wikislovník žádnou definici trpělivosti, na které by panovala všeobecná shoda, nenabízejí. Přitom trpělivost je v lidském konání tak často zmiňována ve všech druzích snažení a současně je také často spojována dosaženým úspěchem. Přiznejme si, že i nám by se hodila, ale jak k ní přistupovat, když o ni vlastně nic nevíme? Dá se změřit? Je možné ji vidět? Kde se dá najít? Má ji nějaký e-shop?

Abych přeci jen ukázal, že se také prakticky věnuji obchodování a abych nepsal pouze o té naší hlavě, podělím se s vámi o svůj vztah, respektive přístup ke Stop-Lossům (SL). Nejprve si ale dovolím jednomu nováčkovi zopakovat, co to Stop-Loss je a proč je rozumné ho používat.

Předpokládám, že všichni pravidelní návštěvníci, kteří vidí u článku moje jméno, respektive moji přezdívku, tak už dopředu tuší, že nepůjde o nějakou ohromující analýzu plnou tutovek, ale bude se jednat spíše o filozofickou úvahu nebo zamyšlení.

Dnes vám povím něco o svém pohledu na jednoduchost tradingu. Na to, jak snadno uchopitelné to je a jak vlastně obchodujeme, tedy až na výjimky, všichni to stejné. Často píši, že nerad komukoliv cokoliv radím, ale přesto si neodpustím poňouknout vás k zamyšlení a k uchopení celého problému tvorby strategií tak trochu jiným způsobem. Mimochodem „poňouknout“, krásné „české“ slovo, co říkáte.

Často stojíme u zrcadla a díváme se do tváře, která je nám tak známá a přitom o ní víme jen zlomek toho, co ona ví o nás. Hledíme na tu postavu, a kdybychom věděli, že nám odpoví, snad bychom se i zeptali na to, proč nejsme tak úspěšní, jak bychom si přáli. Ale protože nás kdysi dávno někdo naučil, že zrcadla mluví jen v pohádkách, smíříme se s pohledem, který se nám z druhé strany dostává a který se k nám vrací.

Velikost prostředků, které má obchodník v začátcích své traderské kariéry k dispozici je velice individuální. Někdo dokáže dát dohromady sotva pár tisíc korun, někdo jiný bez mrknutí oka vytáhne tisíců stovky. Jak ale obchodovat s velkým a malým účtem? Kdo z nich má, a případně jakou výhodu? Odpověď by mohla být jednoduchá a krátká, ale není. Ano, dalo by se říci, že obchodování je stejné, pouze s jiným objemem peněz. Jistě, ale jsou v tom také skryté i polohy, které od sebe velký a malý účet odlišují.

Ztráty jsou neoddělitelnou součástí tradingu. Jsou jedinou jistotou, kterou v našem obchodování máme, jsou tím, co nás budí ze sna, když držíme pozici několik dnů a jsou tím, kvůli čemu celá řada, vlastně drtivá většina nováčků s tradingem končí a odchází od něj. Na druhou stranu ztráta je jediná věc, kterou můžeme důsledně kontrolovat a kterou můžeme beze zbytku řídit.

Také by se tento článek mohlo jmenovat „O pokoře“ a to ať už v běžném životě, tak i v tradingu. Kdo čte trochu pravidelněji moje příspěvky, tak ví, že se nesnažím příliš poučovat, a že se spíše jedná o popis mých vlastních zkušeností a prožitků. Nikdy netvrdím, že můj pohled je ten jediný správný a pokud se někomu něco nedaří, určitě se mu nevysmívám, protože ani já nevím, jestli sám všechno správně dělám. No a o víkendu se teď stalo něco, co mi připomnělo, že tato filozofie je správná, i když také já na ni občas pozapomenu.

Není moc těžké rozhodnout se, že chci vydělávat moře peněz a mít všechny ty věci, o kterých jsem psal ve svém článku o pozlátku. Není moc těžké užívat si představu, jak jsem úspěšný a kamkoliv přijdu, stanu se středobodem obdivu. Není moc těžké vytvořit si účet u nějakého brokera, dát na něj pár stovek nebo tisíců korun a pustit se do té velké „hry“ s názvem spekulace na finančních trzích. Co je ale těžké, je dobrat se výsledku, který by se alespoň přibližoval našemu předsevzetí.

Pokud by měl být můj dnešní příspěvek úsporný, odpověď by zněla – jednu. Ale protože mám k dispozici více, než-li jeden řádek, zkusím vysvětlit, proč tuto odpověď považuji za správnou.

V dnešní době stačí projít několika ulicemi v centru jakéhokoliv města a člověk vidí tolik věcí, kvůli kterým by stálo zato pustit se do té nejtěžší práce na světě. Výlohy plné pěkného zboží od bot až po klobouky, na ulicích zaparkované automobily v cenách převyšujících menší rodinné domy, restaurace plné vybraných lahůdek a kavárny s nejlepší kávou. Cestovní kanceláře překypující lákavými destinacemi, a když člověk zvedne hlavu z úrovně chodníku a podívá se vzhůru, tak vidí všechny ty velké činžovní domy a paláce, které přeci také někomu patří... prostě pozlátko na každém centimetru cesty do obchodu pro rohlíky, které jsou dnes ve slevě za 1,50 Kč za kus. A to jsme stále v našem městě. Teď si otevřeme časopis a podívejme se na ta krásná letoviska, na luxusní parfémy, na fantastické jachty atd. Zkrátka pozlátko si najde každý dle libosti a je pouze na něm, jak hodně se jím nechá ovlivnit.

Včera večer jsem se v pozdních hodinách vracel domů, a protože se v restauraci mého kamaráda ještě svítilo, nahlédl jsem dovnitř ve víře, že bych si mohl dát, po teplém dni, ještě jedno pivo na dobrou noc. Jenže restaurace už uklizená, pípa vyčištěná a celkově bylo vidět, že ke spánku jsou připraveni mnohem lépe než já. Přesto jsem neodolal a na svoji přítomnost jsem upozornil. Najednou se otevřely dveře kuchyně a v nich kamarád, ačkoliv se smutkem v očích, že přijde o tržbu za jedno pivo, přesto s patřičným odhodláním hlásil „dnes už otvírat nebudu“! Jenže hned nato přišla další věta a ta mě v podstatě přiměla k zamyšlení. „Svrbí mě prsty, ve čtvrtek bychom si mohli dát mariáš“!

Jedna věc je v tradingu naprosto jasná. Zisk můžeme vytvořit jen ve chvíli, kdy se trh hýbe, tedy pokud je v něm nějaká volatilita. A čím je větší, tím snáze se nám profit dosahuje. Co ale dělat, když se naopak v trhu nic neděje a jen si z nás dělá legraci miliony falešných signálů, které následně končí na Stop-Lossu? A to jen proto, že se velkým obchodníkům nechce nic dělat a těch pár malých stačí pouze na ono převalování ceny?

Na začátku své obchodnické „kariéry“ přemýšlíme nad několika věcmi. Jednou z nich je například to, že se jedná o poměrně jednoduchý způsob vydělávání peněz. Pominu-li, že je to vlastně pravda, další věcí, o které přemýšlíme, je to, jak to vydělávání asi bude vypadat.

Všichni, kdo se obchodováním zabýváme, víme, jak nebezpečný může být takzvaný. „Gap“. Rád bych se s vámi podělil o vlastní, konkrétní zkušenost, která sice nebyla milá, zato však poučná.

Upřímně, uvažoval jsem o jiném názvu tohoto příspěvku, ale ten by byl asi příliš dlouhý. No posuďte sami. „Obchod, ve kterém jsem nebyl a jak jsem díky tomu přišel o peníze, které jsem vlastně nikdy neměl“. Tak a teď je myslím jasno a všichni začínající obchodníci vědí, o čem článek bude, no a ti zkušení mohou s pousmáním zavzpomínat, jak zbytečně vážně prožívali události v začátcích své obchodnické kariéry.

Velice často se mi stává, když hovořím s obchodníky a je jedno jestli s nováčky, nebo těmi zkušenějšími, že buďto vůbec nevědí co Trailing Stop (TS) je anebo ho znají jen z doslechu a tak ho nevyužívají. Přitom se jedná o velice dobrou pomůcku při obchodování.

Všichni, kdo jsme se pustili do velkého boje nejen s finančními trhy, ale především se sebou samými, směřujeme k jedinému cíli a tím je úspěch vyjádřený nějakou pěknou, mnoho nul obsahující částkou. Chceme být úspěšní a i když si připouštíme, že cesta k tomuto úspěchu může být poměrně dlouhá a nesnadná, chceme ke svému cíli dojít co nejdříve.

Minulý týden začal na měnovém páru EUR/USD velice klidně. Možná více, než by se nám mohlo líbit. Podle oscilátoru ATR, nastaveného na týdenní hodnotu, to až do čtvrtku vypadalo, že to bude nejméně volatilní týden za posledních několik let. Po větších pohybech na konci předcházejícího týdne, které zapříčinily zprávy a výsledky především z USA se trh rozmýšlel, jak s cenou naložit dál. Nenahrála mu ani skutečnost, že první polovina týdne byla bez jakýchkoliv zásadnějších dat a zpráv a současně se globálně neodehrálo nic tak významného, co by mohlo cenu ovlivnit.

Je to věc, o které přemýšlím už hodně dlouho. Co je to „to“, co umožňuje finančnímu světu, aby fungoval a nezhroutil se? Co je to „to“ díky čemu máme alespoň základní jistotu, že když půjdeme na nákup dnes nebo za týden, tak chléb bude stát přibližně stejně?

Nedávno jsem četl několik článků, ve kterých se psalo na téma snadnosti či nesnadnosti obchodování - vydělávání na FOREXu. Několik dnů jsem nad tím přemýšlel a rozhodl jsem se přispět svým názorem.

Téma dnešního příspěvku bylo dáno okamžikem, kdy se americký prezident Donald Trump rozhodl vyřešit otázku migrace, přicházející z Mexika, za pomoci cel. Název by také mohl znít – Trump vs. Mexiko 3:0 - kontumačně.

Když se rozhodneme, že budeme obchodovat na FOREXu, sedneme k počítači, otevřeme nějakou platformu a zjistíme, že na nás blikají stovky nejrůznějších symbolů – instrumentů. Chvilku v nich „listujeme“ a potom vybereme ten, který je našemu srdci v tu chvíli nejbližší. Vlastně, mnohdy to bývá nějaký exotický název a otevřeme ho jen proto, že nás ohromil tím, pro nás nesrozumitelným označením. Otevřeme ho a díváme se, co se to tam vlastně děje. Chvilku pozorujeme a říkáme si, teď to udělalo dlouhou svíčku LONG, takže všichni jdou tímto směrem. Jdu také, protože oni přeci vědí, co dělají. Koupíme, čekáme a zanedlouho zjistíme, že jsme se mýlili (tedy my ne, to oni) a už jsme ve ztrátě. Přepadne nás strach o peníze, panika a otevřenou pozici zavíráme. Už jsme v mínusu. Ztráta stejná jako na sázence, kde jsme tipovali výhru našich proti Kanadě v hokeji, ale tady to šlo mnohem, mnohem rychleji. Řekneme si, na adresu onoho instrumentu, upravenými slovy klasika „asi nějaký špatný oddíl“ a tak zavřeme graf, nám stále neznámého symbolu a už jsme opět v rejstříku, kde hledáme něco ziskovějšího. Tady už sázíme trochu na jistotu, a protože o zlatě nebo EUR/USD nám někdo kdysi povídal, že by to mohlo být dobré, tak jdeme na jeden z nich. Prostě profíci.

Jednou z věcí, kterou mnozí z nás v začátku svého obchodování podceňují je tzv. expirace příkazu. Používá se u čekajících STOP a LIMIT pokynů. Smyslem této funkcionality je, aby čekající příkaz byl k dispozici pouze v době, která je pro nás vhodná a pokud ji překročí, automaticky je čekající příkaz smazán. Tedy v případě, pokud už před tím nebyl aktivován. Důvody, pro které expiraci v začátku příliš neřešíme, jsou myslím dva. Za prvé si myslíme, že pro nás není až tak důležitá a za druhé, zjišťování správného nastavení a jeho efektivity pro naše obchodování by znamenalo mnoho backtestů navíc a tím pádem i ztráty poměrně hodně času. Upřímně, všichni raději testujeme Take-Profit a Stop-Loss. Tam totiž vidíme náš zisk. Jen pro doplnění, obchoduji breakouty.

Všem se nám to někdy stalo. Máme dobrou strategii, která má jasné opodstatnění a pravidla. Máme vyladěné parametry a máme za sebou stovky backtestů, abychom se ujistili, že jdeme správným směrem. Plni optimismu začneme obchodovat, jenže úplnou náhodou v době, kdy se něco stalo a náš zisk se „motá“ okolo nuly. Co s tím?

V tomto týdnu jsem na jednom ze serverů četl zajímavý článek a musím se přiznat, že už jeho název byl pro mě pohlazením po duši a připomenutím toho, že dělám správnou věc. Stejně jako vy ostatní, ani já nespoléhám na to, že se o mě někdy v budoucnu postará stát anebo nějaká instituce a tak se prokousávám úskalími samostatnosti s cílem nebýt na nikom závislý. A pokud od někoho přeci jen něco přijde, tak to bude milý bonus. Mimochodem, název článku byl „Spočítáno, potvrzeno. Vaše peníze na penzi ve fondech požírá inflace“.

Nevím, jestli to má něco společného se smrtí Nikiho Laudy a tím, že teď několikrát opakovali film o jeho soupeření s Jamesem Huntem. Pravděpodobněji je to ale proto, že docela často pročítám diskuze na téma obchodování a investování. Proto jsem se odhodlal k tomuto příspěvku.

V několika předchozích příspěvcích jsem se věnoval jednotlivým částem, ze kterých je poskládána moje obchodní strategie vycházející z průrazů časových pásem. Dnes bych na to rád navázal a věnoval se zadávání obchodních příkazů.

Nedávno jsem psal příspěvek o podobnosti, kterou vidím mezi F1 a tradingem. Dnes bych to rád uchopil trochu motivačním způsobem a podíval se z velkého nadhledu na to, jak těžké je uspět jako fotbalista a jak „snadné“ je uspět jako trader. Já si totiž docela často říkám, že my se až příliš koncentrujeme na naši věc, tedy na grafy, zprávy a podobné atributy. Žijeme v bublině unikátnosti, které, podle nás, nikdo nerozumí, respektive my ji rozumíme nejlépe, ale současně se také často sami sebe ptáme, jak těžké je vlastně v tradingu uspět. A nechci slyšet odpor! Každý si tu otázku někdy položil a mnozí z nás opakovaně.

Tak jsem si říkal, že bych se mohl podívat na to, co nového by bylo možné obchodovat pomocí strategie průrazů časových pásem. To dělám docela často, nápadů jsou totiž tisíce. Protože se držím EUR/USD a líbí se mi London Break, tak jsem zkusil mrknout na to, jak by to momentálně vycházelo na tomto páru. Upřímně, berte to spíš jako začátek nápadu, ostatně podobně si zkouším každý takový nový nápad a na základě takového krátkého testu se pak rozhodnu, jestli má myšlenku vůbec smysl rozvíjet.

Jak jsem už psal, moje strategie průrazu časového pásma se skládá z několika částí, které díky jejich harmonii dokáží lépe těžit z celkové strategie a alespoň pro mě udělat obchodování snesitelnějším ve smyslu psychické zátěže.

Jsem průměrným fanouškem závodů Formule 1 (Ferrari je prostě jednička). Současně jsem ale velkým „fanouškem“ tradingu. Pokaždé, když se dívám na jakýkoliv závod F1, mám neutuchající pocit, že tyto dvě „soutěže“ mají mnoho společného. A tak bych se rád věnoval jedné z těchto podobností.

V minulém článku jsem stručně popsal svůj obchodní přístup, který vychází z průrazů časových pásem a dnes bych rád rozebral jednu z jeho důležitých součástí. Break/Even (B/E).

V dnešním článku bych vám rád ukázal způsob svého obchodování. Ukázka bude z obchodů v minulém týdnu na EUR/USD. Kdo občas čte moje články, tak ví, že se věnuji průrazům časových pásem a jsem jejich velkým propagátorem. Stejně tak jsem velkým příznivcem robotizovaného přístupu.

Povím vám příběh, který jsem osobně prožil s jedním svým kamarádem, který se také (rekreačně) zabývá tradingem. Budeme mu říkat třeba Jarda.

Určitě jste si při výběru typu účtu u některého z brokerů kladli otázku, jaký je mezi nimi vlastně rozdíl. Já se to pokusím popsat z pohledu vlastních poznatků a praxe. Jen pro upřesnění, vím, že každý broker pojmenovává účty jinak. Ale za Standardní účet považuji všechny účty, u kterých je náklad na obchod pouze ve formě spreadu (většinou STP účet). Naopak za účet PRO považuji účty, u kterých je náklad hrazen nízkým spreadem a zbytek následným poplatkem (většinou ECN účet).

Možná už si toho někdo z čtenářů všiml, možná ne, ale jsem fanouškem AOS, tedy automatizovaných obchodních systémů.

Když jsem s tradingem začínal, byl jsem si jistý, že obchodovat se naučím za pár týdnů a za rok už ze mě bude milionář.

Nepochybuji o tom, že odpověď každého tradera na tuto otázku bude s nějakým dovětkem, a že každý názor bude trochu odlišný. Povím vám ale, jak se na tuto věc dívám já.

Jednou z klasických intradenních obchodních strategií obchodovaných na FOREXu je tzv. London Breakout. Jedná se o jednoduchou obchodní strategii, založenou na principu průrazu časového pásma. Pro ty, kdo neznají tuto strategii, popíši krátce její obsah.

V dnešním příspěvku bych se rád zaměřil na naše obchodování z hlediska vstupu emocí do procesu zadávání příkazů. Všichni víme, že naše obchodní systémy jsou vypilované do nejmenších detailů. Přesně víme jak spočítat velikost pozice, v jaké situaci vstoupit do trhu, kdy posunout SL na BE, s jakým ziskem, respektive RRR odejít, atp. Všichni ale také víme, jak silné emoce, nabité pochybami, nejistotou a mnohdy i panikou, prožíváme, když na připravený příkaz máme skutečně kliknout. Zodpovědnost ke svému účtu je obrovská a někdy je to opravdové peklo. Přiznejme si, že kdyby nám doktor v té chvíli měřil tlak, tak nás velmi často pošle okamžitě na JIP-ku. Pokud nejsme bezhlaví a nezodpovědní „střelci“, je to pro každého z nás mnohdy nepříjemný zážitek.

Všichni známe pocit marnosti v rozhovoru s člověkem, který o tradingu neví téměř nic, zato však ví zcela neochvějně to, že se jedná o pouhý hazard. Téma rulety je nabíledni a takový hovor k němu vždy naprosto neomylně dospěje. Je potom pro nás složité argumentovat někomu, kdo nejenže neví nic o tradingu, ale ani o té zmiňované ruletě. Upřímně si řekněme, kdo vůbec ví, že například americká ruleta nemá jen jednu nulu, ale nuly dvě.