Stop-Loss je technické opatření, které zadáváme k našemu obchodnímu příkazu. Jeho smyslem je pevně stanovit hranici ztráty, kterou jsme schopni a ochotni akceptovat. Nastavuje se pod otevírací cenou při pozici Long (nákupní) a nad otevírací cenu obchodu při pozici Short (prodejní). Zadávání Stop-Lossu je technicky snadné a lze jej provádět jak při zadávání pokynu, což znamená, že už při otevření pozice je náš maximální risk určen, tak i po jeho aktivaci, tedy se zpožděním. Stop-Loss je jediná položka obchodování, kterou máme zcela ve svých rukách. Ačkoliv nevíme, jestli a kdy dojde cena k našemu vybranému Take-Pofitu (TP), naprosto přesně víme, jak může vypadat naše maximální ztráta. Jsou samozřejmě v trhu okamžiky, které dokáží náš stanovený Stop-Loss překonat a posunout, například v případech nízké likvidity na trhu, avšak tyto anomálie bych v tomto článku vynechal a věnoval se jen běžnému „soužití“.
Když jsem před čtyřmi roky začínal obchodovat (breakouty), bylo to na DAXu, snažil jsem se objevit strategii, která by byla založena na miniaturním Stop-Lossu a současně i na nízkém Take-Profitu. RRR se pohybovalo někde mezi 0,5:1 až 1,5:1. Byla to doba, kdy jsem si nechal udělat první verzi svého AOS, abych mohl backtestovat. A tak jsem zkoušel mnoho různých variant. Pamatuji si, že jedna s dobrými výsledky v testech obnášela Stop-Loss ve výši 20 bodů. Já vím, dnes to zní vtipně, když si člověk uvědomí, že běžně se může spread na DAX pohybovat třeba okolo 8 bodů. Ale v těch backtestech to ukazovalo výsledky perfektní. Bohužel, v reálném obchodování jsem zjistil, že nízký počet referenčních bodů v testeru strategií je velkým kmenem úrazu. V době, kdy jsem obchodoval, tedy v 9 h ráno, byl počet ticků a jejich rozkmit vrahem mých představ o skvělém nápadu a současně mě „vysvětlil“ s jak velkou rezervou je nutné brát automatické backtesty, tím spíš v takto extrémních nastaveních.
Od té doby se moje Stop-Lossy už jen zvětšovaly. A jak se zvětšovaly SL, začal se prodlužovat i čas mých obchodů. Důvodem bylo, že trh měl více času na to, aby si promyslel, jestli se vydá k mému SL nebo TP. A přesně tohle mě přimělo změnit trh, na kterém obchoduji. Delší obchody u DAXu znamenaly, že se mnohdy do 22 h nepodařilo dojít ani na SL, ani na TP. Jelikož nikdy nezůstávám v pozici mimo obchodní hodiny, byl jsem nucen vypínat neukončené obchody. Proto jsem po nějaké době přešel na měnový pár EUR/USD. Ten mi dává časový komfort počkat si na výsledek, třeba i několik dnů. Na tomto měnovém páru mi tak nějak z testů vyšlo, že pohybovat se kolem úrovně 400 bodů SL dává docela dobré výsledky.
Obchodoval jsem to a bylo to celkem v pohodě. Ale pořád jsem přemýšlel nad názory obchodníků, kteří popisovali svůj přístup bez použití SL. Stále se mi honilo hlavou, že mají svým způsobem pravdu, když říkají, že trhu je nutné dát co možná největší možný prostor. Avšak jejich vysvětlování černých labutí se mi moc nelíbilo. Lákalo mě mít možnost netrápit se zasažením SL, současně mi pud sebezáchovy říkal, že budu mít neustále pistoli u hlavy a to mě nenechá v klidu spát. Tak jsem přemýšlel a přemýšlel. Až jsem na to přišel. Řekl jsem si. Každý, kdo nepoužívá SL v podstatě riskuje celý účet na jeden obchod (jasně, jen 50%, protože potom mu broker začne vypínat obchody sám). Proč bych tedy já nemohl riskovat třeba 10 % nebo 15 % nebo i 25 %? Měl bych alespoň nějakou záchrannou síť, přitom bych ale mohl dát trhu prostor. A tak jsem dal SL do vzdálenosti 2500 bodů a riziko jednoho obchodu na 25 %. A začalo to dávat smysl. Jasně, zhodnocení není nijak velké, ale prostor, který jsem dal trhu, byl luxusní. Však se podívejte sami a ATR-kem si změřte denní volatilitu EUR/USD.
Abych to zkrátil. Nepoužívám SL 2500 bodů a 25 % risk na obchod. Momentálně jsem někde nad 1000 bodů s riskem výrazně nižším, ale jak jsem řekl, dávám trhu velký prostor. Přesto však mám to, co mně nahrazuje prášky na spaní a tím je Stop-Loss.
A na závěr parafráze jednoho pořekadla o chození do hospody bez peněz. „Bez Stop-Lossu do FOREXu nelez...“.
Michal Uma
