To všechno uvedené v prvním odstavci se samozřejmě týkalo i mě. Nevydržel jsem bez testování, kontrolování, nahlížení a já nevím, čeho všeho. Prostě jsem byl jako nějaký závislák, jen s tím rozdílem, že to nebylo na návykové látce, ale na návykovém tradingu. Jenže v určitou chvíli mě to začalo vadit, obtěžovat. Začal jsem si uvědomovat, jak hodně mě to omezuje a jak hodně to nemám pod kontrolou. Úplně jsem cítil, že když nezkontroluji vývoj obchodu v platformě v mobilním telefonu po dlouhé tři minuty, stane se něco hrozného. Dokonce to došlo až tak daleko, že jsem sledoval trh, i když jsem v něm nebyl. No a ten poprask v mé hlavě, když jsem nebyl v pohybu, ve kterém by se mi líbilo být... no hanba povídat. Jak jsem už napsal, prostě jsem byl závislák.
Ale abych se vrátil k tomu, co je v nadpisu. V minulém týdnu jsem byl v obchodu, který trval pět dnů. Myslím, že to bylo někdy ve středu nebo ve čtvrtek v noci, kdy jsem se vzbudil a víte, co jsem udělal? Naklepal jsem si polštář, otočil se na druhý bok a znovu usnul. Až ráno jsem si uvědomil, že jsem si v noci ani nevzpomněl na to, že mám pořád ještě otevřený obchod. Vůbec mě nenapadlo, že bych rozsvítil telefon a podíval se, jak vypadá cena, respektive obchod. Ne, prostě jsem měl jiný úkol – spát. Když jsem o tom potom přemýšlel, uvědomil jsem si, že se mi to stává často a začal jsem dumat nad tím, jak jsem k tomu vlastně dospěl. A přišel jsem na to. Prostě jsem v určitou chvíli, o které ani nevím, kdy nastala, přestal brát trading tak smrtelně vážně. Přestal mi chybět. Přestalo mi chybět to vzrušení, adrenalin, nervozita atp. Přestal jsem se mu de facto věnovat a přesně ve chvíli, kdy jsem si řekl, že už mě obchodování tolik nebaví a to, co umím přeci musí stačit, jsem začal klidně spávat. A nejen spávat, ale i ten tenis je pohodovější, když při každé změně stran nemusím prohlížet platformu. No a tak se tedy mohlo stát i to, že jsem si v noci nevzpomněl, že jsem v obchodě a v klidu jsem zase usnul.
Něco vám prozradím. Je to paráda, když člověk není otrokem tradingu. Potom se s ním totiž dá docela v pohodě žít.
Michal Uma
