To se pochopitelně nestalo a samozřejmě jsem si prošel vším tím, čím si projdou všichni tradeři. Měl jsem načteno tisíc nejrůznějších strategií, v grafu jsem měl tolik indikátorů, že svíčky měly strach udělat jakýkoliv pohyb, aby mi je nerozházely. Součet velikosti oken oscilátorů pod grafem výrazně přesahoval velikost grafu samotného. Zkrátka co říct víc, byl jsem přeci trader, který tomu rozumí a všechno to jsem pro svůj úspěch potřeboval. Viděl jsem stovky signálů, které jsem potřeboval a které jsem samozřejmě bezhlavě využíval. Když se signál osvědčil, utvrzovalo mě to v domnění správně nastoupeného vývoje. No a pokud se neosvědčil, šel okamžitě do koše, tím spíše, že v zásobě jsem jich měl ještě mnoho.
Moje strategie v podstatě neexistovaly. Žádné vstupy, výstupy, MM, odprodávání pozic atp. Důležité byly jen signály. Mojí jedinou strategií bylo vydělávat peníze. To se sice nedařilo, ale o to více mě to nutilo hledat a najít lepší řešení. No prostě gambling! Stovky a tisíce mizely z účtu a s nimi i moje víra ve vlastní genialitu. Můj osobní rekord bylo cca 130 diskrečních obchodů za jeden den. Zbrklých, nesmyslných, neopodstatněných, hloupých. Věděl jsem, že dělám chyby, věděl jsem, že mě to stojí peníze, ale pokračoval jsem. Upřímně říkám, že to nebylo snadné období.
Nicméně měl jsem to štěstí, že jsem se na sebe dokázal podívat s odstupem, a že jsem měl v sobě o trochu víc pudu sebezáchovy, než sebedestrukce a dokázal jsem to „přežít“.
Přešlo pár roků, emocí a několik mých tisícikorun odešlo na účty někoho jiného a dospěl jsem k něčemu, co považuji v tradingu za důležité. K jednoduchosti. Trading je totiž ohromně jednoduchá věc. Dnes mám čistý graf, nemám žádné oscilátory a dělám cca 4, 5, 6, 7 obchodů za týden. Možná je to hodně, možná málo. Adrenalinu je v tom jen zlomek toho, co bývalo, ale tradingem nejen žiji, ale navíc, žiji v něm stále.
Michal Uma