Nedávno se mě, v jedné diskuzi pod textem jeden z vás zeptal, jestli se nevěnuji profesionálně tzv. motivačnímu byznysu. Upřímně musím říct, že mě to trochu překvapilo, avšak uvědomil jsem si, že pokud někdo pravidelně moje články čte, může mu to tak připadat. Je pravdou, že můj pohled na trading je daleko od počítání čísel, i když i to samozřejmě musím dělat, protože bez toho by to prostě nešlo, ale podstatu úspěchu nebo neúspěchu vidím v jiné disciplíně. Možná je to i tím, že matematika mi nikdy nešla a trojky v žákovské jsem považoval za úspěch. Tazateli jsem tam odpověděl, že nic takového nedělám a ani se dělat nechystám. Dokonce si myslím, že investice do nějakého motivačního semináře, knihy, videa atp. jsou tak trochu špatně investované peníze. Jasně, nikdy to nikomu neublíží a vždy si z toho nějaký malý zážitek člověk odnáší. Ale můj názor je na to následující. Dopředu říkám, že to není z moji hlavy, ale když vás někdo motivuje, je to jako kdyby na vás stříkal voňavku. Líbí se vám ta vůně a jste jí okouzleni, ale odejdete a za pár hodin nebo dnů už necítíte nic. Prostě nic. A ve vzpomínkách si snažíte na tu vůni vzpomenout. To se vám možná daří, ale už ani nevíte, jestli ta vzpomínka odpovídá prožité skutečnosti. Snažíte se v sobě vyvolat ten příjemný pocit, který jste měli, ale voňavka už vyvanula.
A takhle nějak vidím vnější motivaci. Musel by u vás neustále někdo stát a dokola postrkovat vaše smysly kupředu. Touhu, chtění, ctižádost a potlačovat co? Lenost a odevzdanost, trudomyslnost a defétismus. Ale to nejde. Takhle to vítězové nemají. Jejich motivace roste z nich. Oni nepotřebují, aby je někdo motivoval, to zvládnou sami. Oni jen potřebují občas někoho, s kým se mohou poradit, jestli jejich cesta k cíli je stále ta správná. Ale motivují se oni sami svojí vlastní představivostí.
To, že já píši především o filozofickém pojetí tradingu vychází z několika kořenů. Hlavním z nich je to, že se mi osvědčilo zahodit kalkulačku a udělat si obchodování příjemné pro moji hlavu. Dalším důvodem je, že jsem asi optimista. Respektive mám rád, když se někomu něco podaří. Dám příklad. Hrajeme s kamarády tenis. Pěkná dlouhá výměna, ve které já jako jediný po kurtu běhám a dobíhám balónky ve snaze utrhnout ten bod. Nakonec se dostanu k síti a kamarád mě přehodí krásným lobem. No a já ho pochválím, protože lob byl famózní a směji se tomu, jak tam lítám, zatímco on to pinkne přese mě a má bod. Prostě já mám rád pohodu, dobrou náladu, a když jsou všichni v klidu a spokojeni. Protože potom se každému daří nejlépe to, co dělá. Včetně toho našeho obchodování.
Takže motivační byznys nedělám a ani nechystám a pokud moje texty přesto někoho motivují, doporučuji je číst co nejčastěji, aby nevyvanuly...
Michal Uma