Opět otevřeme graf a tentokrát už trochu déle čekáme, než se do něčeho pustíme. Dokonce se už i lépe učíme pracovat s platformou a díváme se do historie, k čemuž nám pomohlo i to, že jsme objevili tlačítka s time-framy. Prostě tentokrát na to jdeme mnohem vědečtěji, a protože nám to celé chvilku zabralo a navíc, jak jsem řekl, už tolik nepospícháme, řekli jsme si, že další obchod zadáme před obědem a u talíře ho potom budeme pozorovat. A aby to bylo co nejvíce „akční“, bude to na minutovce. Chvilku po našem rozhodnutí tedy vyčkáváme, a když vidíme větší svíčku tak šup, opět jsme v obchodu. Jdeme si pro ten talíř a z dálky neustále pozorujeme monitor, aby nám něco neuteklo. Jenže se vrátíme a náš obchod je opět v mínusu. Další ztráta. Oběd už není tak dobrý jak mohl být a naše sebevědomí jde, jak se říká, od deseti k pěti. Co s tím? Má smysl vyměnit další instrumenty? Jsou jich tam přeci stovky a na jednom z nich ten zisk přeci udělat musíme!
Co nám ale ve skutečnosti chybí, je čas strávený pozorováním vybraného instrumentu, tzv. Screen Time. Čas, který věnujeme tomu, abychom poznali, jak se trh chová, jaké patterny vykresluje, kdy „spí“ a kdy je „agresivní“. Prostě jen pouhým sledováním dokážeme najít v daném trhu výhodu. Je to tak obyčejné, jednoduché a přitom tak účinné.
Rada je jednoduchá, i když možná bolestivá. Bude to stát čas, hodně času a podle sebevědomí a odvahy i více, či méně peněz. Ale ten čas je nenahraditelný. Když jsem se učil, byly to stovky a stovky hodin. Mnohdy jen sedíte, díváte se do grafu a zkoušíte odhadovat, co se stane. A obvykle se zmýlíte. Ale čím déle u toho monitoru sedíte, tím lépe si začnete uvědomovat, o čem mluvil ve Vlku z Wall Street Matthew McConaughey, když Leonardu DiCapriovi říkal, „nikdo neví, kam cena půjde za pět minut, natož za půl hodiny, jestli půjde nahoru, dolů nebo do strany...“. I dnes vidím v grafu formace svíček, které jsem nikdy před tím neviděl, ale už vím, že je to normální.
Právě tady nás zachrání screen time. Ten nás naučí, že nikdy neviděné anomálie jsou v trhu normální věc, ale převažují opakovatelné patterny. Opakovatelné signály a opakovatelné časy, ve kterých má smysl je hledat. Screen time nám napoví, kdy, kde a jakým způsobem má smysl o něco se v trhu pokoušet. Screen time je to, co nám dá větší jistotu v našem rozhodování. Nikdy nebudeme vědět, co se stane, ale když uvidíme nějakou situaci, budeme umět vyhodnotit pravděpodobnost, s jakou bychom v ní mohli uspět. Zapomeňme na pět nebo deset instrumentů. Jeden nebo dva jsou až až. Ale pozorujme je, sbírejme informace a ukládejme si je v hlavě. Buďme na ně specialisti. Jednou na nich budeme stavět svůj profit.
Pamatujte, screen time nic nenahradí a přitom nám dá víc, než tisíc článků, třeba jako je tento.
Michal Uma
