Na začátku si vypůjčím citaci z Wikipedie abych uvedl, co to vlastně clo je: „Clo, resp. celní poplatek, je dávka vybíraná státem při přechodu zboží přes celní hranici. Stát, nebo skupina států je používá jako tzv. ochranářský prostředek (aby ochránil svůj vnitřní trh před zbožím z okolních zemí), jako prostředek ekonomické formy politického boje a v neposlední řadě jako prostředek, jak získat peníze.“
Vůbec nezpochybňuji to, že americký prezident má právo a dokonce je jeho povinností zajistit co největší prosperitu a bezpečí občanům svého státu a to bez rozdílu, jestli ho volili, nebo nevolili. Nicméně způsob, kterým cla používá Donald Trump, mi připomíná jednání ve stylu „když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou“. A je jedno, jestli se to týká Číny, Mexika, nebo nějakých výroků kanadského premiéra, po kterých Donaldovou první a jedinou reakcí bylo nabubřelé oznámení o přehodnocení dojednaných úmluv.
Velmi pochybuji, že by Mexičané byli nadšeni z toho, že se přes jejich území valí jedna vlna uprchlíků ze střední Ameriky za druhou. Určitě by to také rádi sami vyřešili, ale jediné možné východisko je stejné, které Trump nedokázal uplatnit na svých hranicích. Tedy totálně je zneprůchodnit. Jenže když na to nemají peníze a vůli Američané, je naivní myslet si, že Mexičané by je našli. A protože Donald svůj slib a úkol nedokázal splnit, nabil do bambitky cla a přiložil je k mexickému čelu. Výsledek byl předem jasný a předvídatelný. Do jaké míry je to možné považovat za úspěch je otázkou.
V dávných dobách, když chtěl někdo ovládnou cizí zemi a to z jakéhokoliv, ať už více, či méně spravedlivého důvodu, shromáždil vojsko, vybavil jej, vycvičil a pomocí této síly potom ovládl zemi, se kterou nebyl spokojen. V dnešní době stačí vytáhnout kalkulačku, schválit příslušné zákony ve své zemi a pokud ta je natolik ekonomicky silná, jako například USA, zavede ekonomická opatření, která dokáží poškodit jakýkoliv menší stát a tomu následně nezbývá, než se podvolit. Ano, je to legitimní způsob, se kterým je oprávněn kdokoliv nakládat. To je bez diskuze. Ale jde o to, jak se tyto věci používají. V současné době to vypadá tak, že pán světa se rozhodne a k jeho rozhodnutí neexistuje žádná oponentura. A to je špatně. Možná, po té diskuzi by ten výsledek byl stejný, nebo podobný, ale bylo by to zvážení všech možných důsledků. Ono totiž jednou, dříve nebo později se stane, že někoho zažene do kouta až příliš a potom nastane problém s velkým P.
Prostě a jednoduše. V případě Donalda Tumpa se jedná o zneužívání legitimního instrumentu a účelem je ukázat sílu řešit problémy. Ale přesně takhle, se problémy neřeší. Takhle se do budoucna vytváří jen potenciál vzniku nových. Gangsterská taktika je neospravedlnitelná, i když má třeba bohulibý puvoár. Upřímně, děsím se toho, až v jedné zemi na západ od nás vyhraje ve volbách někdo, kdo si dá na červenou čepici nápis „Německo na prvním místě“ nebo třeba „uděláme Německo znovu velkým“.
Michal Uma
