Před mnoha a mnoha lety jsem se rozhodl naučit se anglicky. Jako odvěký nepřítel jakéhokoliv studia jsem tomu mnoho šancí nedával, ale přeci jen jsem si koupil učebnici pro začátečníky a pustil se do toho. Dokonce jsem měl krátce i jednu učitelku, která měla dost trpělivosti na to, aby se se mnou trápila. Přiznávám, moc mi to nešlo a hlavně mě to nebavilo. Na co jsem se však nezapomněl zeptat bylo, jak poznám, že už opravdu umím anglicky. Já vím, nesmyslná otázka, ale zkrátka padla. Chtěli byste znát odpověď, kterou jsem dostal? Prý, až se mi budou zdát sny v anglickém jazyce. Jestli to tak je, nebo není, není podstatné, protože tahle odpověď se mi moc líbila a vlastně mi to bylo i tak trochu jedno, protože jsem věděl, že se k tomu nikdy ani nepřiblížím. Navíc, za pár týdnů jsem svoji snahu vzdal a bylo hotovo.
Přešlo pár roků a čas přinesl už tak trochu nutnost začít se anglicky učit. Protože to zavánělo vážností, skutečně jsem to vážně pojal a obrátil se na jednu jazykovou školu. Podíval jsem se na jejich web a napsal jim e-mail přibližně v tomto znění. „Dobrý den, potřebuji se naučit anglicky. Ve škole jsem angličtinu nikdy neměl, přesto jsem se asi stokrát snažil začít učit jako tisíce jiných, avšak stejně jako ony tisíce dalších, bez jakéhokoliv hmatatelného výsledku. Díval jsem se na vaše studijní programy a určitě nebudu chodit deset měsíců s dalšími deseti lidmi na hodinu týdně, protože za měsíc neuvidím žádný výsledek a přestane mě to bavit. A přestanu chodit. Co s tím uděláte“? K mému překvapení mi na takový e-mail odpověděli a navrhli individuální studium. Mám prý přijít na zkušební hodinu, kde uvidím, jak to probíhá a oni si vyzkouší, co že to vlastně už umím. Tak jsem vyrazil. Nakonec to bylo celkem příjemné, takže jsme se dohodli, že budu chodit dvakrát v týdnu na dvě hodiny! Vydržel jsem to skoro celé tři týdny. Paráda! Už jsem všechno uměl. Tedy neuměl, ale připadalo mi to tak. Půl roku jsem z těch základů žil, než jsem pochopil, že je to vážně málo. No a tak jsem zavolal do „své“ jazykovky a dal jsem si nášup. Další dva týdny a to už jsem byl opravdu téměř Angličan. Při zpětném pohledu to je legrační. Nicméně nějaké základy jsem opravdu nabral a to už mi bylo líto nechat ležet ladem. No a vzhledem k tomu, že jsem měl důvod je používat a rozvíjet, skoro mě začalo bavit dál na tom samostatně pracovat.
Našel jsem si způsob, jak efektivně „samostudovat“. Věnuji tomu každý den pět až deset minut času a i přesto, že ze mě asi nikdy nebude mluvčí britské královny, tak s jejími poddanými mohu jít do pubu klidně kdykoliv. Sny v anglickém jazyce se mi zdají jednou za dva až tři měsíce a musím říci, že v nich moje angličtina exceluje. Nepřeji vám prožívat to zklamání při probuzení, kdy se vrátíte do reality z takového snu. Ale neháži flintu do žita a učím se dál.
A podobnost s tradingem? Nikdy nebudete tradery s maturitou nebo diplomem. Pořád budete jen učedníci a budete se učit, učit a učit… Někdy více, někdy méně, ale smiřte se s tím, že neexistuje okamžik, ve kterém byste si mohli říci, tak a teď už umím všechno. A pokud na takový okamžik ve své hlavě narazíte, bude vaše pýcha náležitě a nemilosrdně potrestána.
Michal Uma
