Ráno jsem se probudil a říkal si, kolik zase v tom mariáši prohraji peněz. Je pravda, že chodíme stále ve stejném složení a ty ztráty putují od jednoho ke druhému, takže v podstatě jsme dlouhodobě všichni na nule. A tady bych viděl první podobnost s tradingem. Peníze někdo prohraje, druhý vyhraje. Objem v oběhu je stále stejný, jen zaplatíme spread – v našem případě lze za spread považovat vypité pivo. Je pravda, že s narůstajícím počtem „spreadů“ roste i naše odvaha a tedy i poklesy kapitálu jsou větší, přesto nás to baví a řekl bych právě proto, i o to víc.
Ale teď vážně. Zkuste hledat podobnosti s obchodováním. Myslím, že jich je víc, než dost. Mariáš je pěkná, předvídatelná hra, která se ve své většině odehrává podle šablony. Když hrají zkušení mariášníci, tak už několik „štychů“ před koncem vědí, kdo má jaké karty a jak ta hra asi dopadne. Samozřejmě, jsou tam překvapivé okamžiky, protože stále se bavíme o odhadování situace, ale převažují ty předvídatelné, takže vlastně přesně jako v tradingu. Pro příklad uvedu, že když držím v ruce desítku, kterou mám „sedlanou“ králem a jsem na výnosu, tak prostě musím tím králem vyjet, abych „vyrazil“ eso, čímž ale ostatní hráči vědí, že mám s největší pravděpodobností onu desítku.
S kamarády hrajeme tzv. „trojkového“. To znamená, že jeden volí trumfy a následně hraje proti dvěma zbývajícím. A tady je zase podobnost s tradingem. Ten kdo „volí“, dostane do ruky sedm karet a z nich vybírá, jaké budou v dané hře trumfy – hledá svoji strategii. Snaží se vytvořit pro sebe výhodu v nastávající hře. V tom okamžiku mu v hlavě astronomickou rychlostí probíhá backtest, ve kterém zpětně vidí podobně rozdané karty a upamatovává si na výsledky, které s nimi uhrál. A tak se pro něco rozhodne, dobere dalších pět karet a už vidí, jak hodně, nebo málo se mu ta situace líbí a jak dobře nebo špatně „zvolil“ trumfy. A další podobnost s tradingem. Když není spokojený s tím, co vidí v ruce - my v grafu, tak prostě hru složí. Jak se říká, budou lepší hry. A stejnou možnost mají i protihráči. Vědí, jaký je nahlášený trumf, případně i jaká se bude hrát hra a také oni, když jim to nevyhovuje, mohou „složit“ a nehrát (mariášníci mi prominou toto zjednodušení, děkuji).
To je asi to, co bychom si do našeho obchodování měli odnést. Prostě není nutné vždy obchodovat každý signál. Jasně, vypadá, že by z něj mohlo něco být, ale necítíme to ideálně. Je to jako situace, když v ruce držíme čtyři trumfy, jenže „nevidíme“ ani do jednoho „hlasu“. A to může znamenat, že je má soupeř a my už tak ztrácíme, pokud je má všechny, 80 bodů v konečném počítání. Je potom už jen na nás a na naší odvaze, jak srdnatě se pustíme do boje.
Abych to shrnul. Než zadáte obchodní příkaz, podívejte se pořádně do grafu, jaké jsou trumfy a jak jsou rozdané i ostatní karty. A pokud je to přesně ta Vaše hra, těch Vašich 107 v červených, tedy máte všechny červené karty na své ruce a k tomu další dvě esa, jděte do toho a bude-li možnost, tak „přihazujte“. Jinak ale vždycky přemýšlejte nad tím, jestli pro tentokrát nesložit.
Vždyť přeci budou lepší hry, s lépe rozdanými kartami.
Michal Uma