Donald Trump a nová obchodní doktrína Donald Trump, který se opět stává výrazným hybatelem americké hospodářské a zahraniční politiky, ohlásil sérii recipročně zaměřených cel, která mají „chránit americkou ekonomiku“, ale především vnést novou strategii do jednání se zahraničními obchodními partnery Spojených států. Tento krok vyvolal bezprostřední obavy na finančních trzích. Index S&P 500 reagoval prudkým výprodejem a denně oslabuje o několik procent, přičemž dosavadní korekce již překonala 10 %.
Zatímco část mladších investorů a analytiků nakupuje akcie se „slevou“, jako by šlo jen o dočasný pokles, zkušenější tržní aktéři bijí na poplach: toto není korekce typická pro poslední dekádu, kdy poklesy byly rychle odkoupeny masivními stimulačními zásahy centrálních bank.
Ekonomika pod celní palbou
Trump argumentuje, že cla představují prostředek, jak snižovat státní dluh. Dlouhodobá vize navrhuje nahrazení části daňových příjmů právě výběrem clo z dovozu – což je přístup hluboce zakořeněný v americké historii. Ve skutečnosti byl americký federální rozpočet až do začátku 20. století financován převážně právě z dovozních, zejména recipročně uvalených, cel. Změna přišla až s vytvořením moderní daňové soustavy v roce 1913, kdy byl schválen dodatek umožňující výběr daně z příjmu občanů.
Trump se tak symbolicky vrací k ekonomickému modelu 19. století – tedy době před globalizací, před masivními multilaterálními obchodními dohodami i před tím, než Spojené státy začaly využívat svou měnu jako globální rezervní prostředek. O to větší je ale riziko. Zatímco tehdy byly USA na vzestupu a byly většinou vývozcem surovin a produktů, dnes jsou ekonomikou orientovanou na služby a importní bilanci.
Na druhou stranu, nelze vyloučit ani scénář, kdy tlak vyvíjený Trumpovou administrativou na zahraniční obchodní partnery povede k překvapivým ústupkům. V takovém případě by mohl Donald Trump dosáhnout snížení některých cel a otevření přístupu pro americké výrobky, čímž by alespoň částečně utlumil aktuální napětí na trzích. Takto dosažený kompromis by mohl přinést rychlé uklidnění finančním trhům a odvrátit hrozbu hlubší krize – alespoň v krátkodobém horizontu. Navíc nelze přehlédnout ani variantu, podle které Trump prostřednictvím navozování chaosu a eskalace obchodních sporů záměrně usiluje o oslabení amerického dolaru. Slabší měna by totiž nejen zvýšila konkurenceschopnost amerických vývozců, ale rovněž snížila reálnou hodnotu rekordního státního dluhu USA.
Trvalejší dopady celní politiky
Z okamžité reakce trhů lze vyčíst počáteční šok – avšak právě v době, kdy v ekonomice začínají působit strukturální změny, nelze očekávat rychlé zotavení. Celní opatření nevstupují v platnost pouze jako jednorázový šok, ale jako potenciální dlouhodobá změna nastavení obchodních vztahů, která bude mít vliv na ziskovost firem, inflační tlaky, chování spotřebitelů i na fiskální strategii státu.
Zkušenosti z meziválečného období hovoří jasně. Po přijetí Smoot-Hawleyho cel v roce 1930 se světová ekonomika propadla ještě více do recese, i když původním účelem bylo „chránit americké pracovníky“. Nedobrovolná reciprocita ostatních států tehdy ochromila mezinárodní obchod – a výsledkem byl ještě hlubší a delší ekonomický pokles, než se očekávalo.
Lekce pro investory: nestačí sledovat slevové akce
Mladší generace investorů, jež zažila maxima a minima především v „nové dekádě levného kapitálu“, má tendenci považovat 2020 za krizové období. Avšak pandemická korekce byla nejen krátká, ale i okamžitě vykoupena obrovskými stimuly – což situaci výrazně zkreslilo. Historie ukazuje, že strukturální krize, spojené s geopolitikou a fiskálním přesměrováním ekonomiky, trvají léta – a nejen měsíce.
Proto je dnes klíčové naslouchat hlasům zkušenějších analytiků, kteří podobné situace již zažili – ať už během globální krize roku 2008, nebo i během přechodného období po splasknutí dot-com bubliny na přelomu tisíciletí.
Závěrem
Současná situace na amerických a globálních trzích nemusí být jen krátkodobou korekcí. Může být známkou strukturální proměny globálního systému obchodu, fiskální politiky a přenosu globálních hodnotových řetězců. Donald Trump chce obdobu „ekonomického isolationismu“ vrátit na scénu v době rekordní zadluženosti a vysokých úrokových sazeb.
Investoři by proto neměli automaticky předpokládat, že jsme svědky pouhé korekce. Klíčové bude sledovat, zda cla opravdu rozšíří fiskální základnu USA bez tvrdého zásahu do hospodářského růstu. Minulost ale naznačuje něco jiného – trhy jsou citlivé na změnu pravidel hry. Zkušenosti z 19. a 20. století ukazují, že když se politika stává hlavní hnací silou trhů, trvá často dlouhé roky, než se důvěra obnoví.
Možná se tedy díváme na začátek nové krize. Avšak nelze vyloučit i scénář určité stabilizace – pokud Trump uspěje ve své diplomatické hře a zároveň prostřednictvím slabšího dolaru získá fiskální manévrovací prostor. A možná je právě teď čas nejen přestat bezhlavě nakupovat při poklesech, ale začít zvažovat širší strategické dopady politických rozhodnutí na světovou ekonomiku.
Ať se daří!
Jan
