Wikislovník uvádí, jako jedno z vysvětlení pro pojem „pozlátko“, že se jedná o lákavou věc, která má tomu, komu je předkládána omámit smysly. Osobně bych řekl, že to je naprosto přesné vyjádření. Omámit smysly. Jenže obvykle, bohužel, drtivá většina lidí u tohoto omámení končí. Většinou je to tak, že jsou uneseni nějakou věcí nebo představou. Neustále na ni myslí a představují si, jaké by to bylo, kdyby ji mohli mít a měli. Jak by si ji užívali a jak by je někdo jiný obdivoval za to, že takové věci dosáhli. Tak o tom přemýšlí, uvažují, den, týden, měsíc a stále to nemají. A v tu chvíli se začnou vkrádat pochybnosti. Jde toho vůbec dosáhnout? Je to v lidských silách? Jaký charakter mají ti lidé, kteří danou věc mají, nejsou to náhodou lumpové? A já lump být nechci! A tak se začne couvat a couvat, až se nakonec dotyčný ráno probudí a řekne si, že je spokojený s tím co má a všechno ostatní nepotřebuje a bylo by mu k ničemu. Je to přeci tak pohodlné.
Jaký smysl tedy to pozlátko vlastně má? Já myslím, že pozlátko je tím nejlepším spouštěčem našeho úsilí. Je to ten nejlepší důvod zvednout se z postele a vytvořit si plán, jak dané věci dosáhnout. Protože, sen, čímž pro nás to pozlátko bezpochyby je, je pouze snem, pokud neexistuje plán, jak ho dosáhnout. Pozlátko je důvod pro to opustit svoje zažité vzorce chování. Je dobrým impulsem pro další vzdělávání, pro opuštění všech zažitých dogmat, která se v nás za mnoho let usídlila. Je to prostě startovací výstřel z pistole a i když to nebude jen krátký sprint, ale vytrvalostní závod a třeba i na několik maratonů po sobě, tak to pozlátko za to stojí. A že ho nejde dosáhnout? To říká kdo? Ten, kdo se k němu ani nepřiblížil? Dám vám radu, zeptejte se toho, kdo už to pozlátko má. Má od něj klíče, kdo v něm jezdí, kdo sedí na jeho palubě, má ho na nohách nebo hlavě. Zeptejte se toho, kdo utratí za letošní dvoutýdenní dovolenou milion korun. Těchto lidí se ptejte, jestli je to vůbec možné.
A že takoví lidé nejsou nebo jich je jen několik málo? Omyl. Podívejte se na ceny hotelů ve výjimečných lokalitách. Jsou jich stovky, možná tisíce. Noci v nich jsou za násobky průměrných platů, a přesto tam ty hotely stále jsou, protože do nich někdo jezdí… a rád.
Michal Uma
