Dnes si užíváme výhody, které nám přináší všemožná zařízení, jenž se nám snaží usnadnit život. A například to, čemu ještě stále říkáme telefon, nás je schopné nejen vyfotit, dovést na správnou adresu, poučit nás o všem, co jsme doposud nevěděli, ale dokonce nám pomůže i v noci, když hledáme potmě klíč a následně se s ním potřebujeme trefit do zámku. Prostě si zapneme baterku a hotovo. A to není ani zdaleka všechno. Elektrokola a elektrokoloběžky, které z nás dělají jen pasivní předstírače pohybu, nás odvezou bez větší námahy na jakýkoliv kopec. Automobily, které za nás přebírají řízení ve slepé víře ve větší bezpečnost a v domnění, že pouze přeprava z bodu A do bodu B je ten jediný důvod, proč si automobil pořizujeme. Prostě pomalu se stáváme závislými na věcech, které byly před pár roky nemyslitelné. Ale i něco k tradingu. Kdysi nemožná věc, abychom my, plebs mohli obchodovat na burze. A dnes to jde. Z obývacího pokoje, koupelny, z pláže u rybníka. Nemusíme být ani v New Yorku, ani v Londýně, ani v Tokiu. Prostě je to dnes tak snadné. Možná až podezřele snadné…
Uvědomí si někdo například to, že před pouhými 200 lety se odehrával život lidí v okruhu do 20 km od místa, kde se narodili? Že objem informací, který my zpracováváme za týden, člověk v té době zpracoval za celý svůj život?
Povím vám, co se mi v minulém týdnu stalo. Procházel jsem městem a blížil se k obchodnímu centru Vaňkovka. Tou dobou už jsem cítil, že by bylo rozumné použít v tomto centru toaletu. Zavzpomínal jsem, jestli mám v kapse 5 korun a po vizuálním ověření jsem mířil za úlevou. Jenže když jsem do Vaňkovky vstoupil, první okolo čeho jsem procházel, byl takový ten užitečný bod, plný různých křesílek, sedaček a zásuvek, obsazený lidmi, kteří si potřebují dobít telefon. A jak, třímajíc v ruce pětikorunu na WC, jdu okolo toho hloučku nešťastníků, kteří své čekání na nabití telefonu tráví upřeným pohledem na displeje, tak mě napadla otázka. „Kam jsme to dospěli“? Elektřina zadarmo, křesla k dispozici, neomezené připojení zdarma prostřednictvím wi-fi... a základní lidská potřeba za 5 korun. Věci zbytné zadarmo, základní lidská potřeba za peníze. To je ono? To je ten správný směr, kterým by lidstvo mělo jít? To je ten pokrok? Abych to zkrátil. V tu chvíli v mé hlavě něco seplo a na tu toaletu jsem nedošel. Prostě se mi to v tu chvíli příčilo. Jistě, měl jsem výhodu, že řešení tohoto problému nebylo akutní a vydrželo až domů. Nicméně se mi prostě těch 5 korun v tu chvíli dát nechtělo.
Závěrem musím říci, že obdivuji všechny nové věci a lidi, kteří je vymýšlí. A ačkoliv jim třeba nerozumím, anebo je neumím používat, věřím, že v drtivé většině se jedná o věci užitečné. Jen si prostě občas kladu otázku, co že je to vlastně TO důležité.
Michal Uma
