Momentální situace ohledně covid-19 se samozřejmě dotýká úplně všech a ne jen lidské populace, to je jasné. Od bezdomovců, až po mamonáře, všech se to více či méně nějak dotkne. Nebudu ale psát o zdravotní stránce věci, o viru jako takovém, spíš o ekonomické stránce.
Trading nás učí rozumět tomu, co děláme, mít a dodržovat pravidla, finanční plánování atd. Trader má být schopen i v dost stresujícím prostředí trhů si zachovávat chladnou hlavu a dělat prostě pořád to samé co má dělat. Máme pravidla a tak víme, že pokud je dodržujeme, tak je to přeci správně. Pokud se pak něco děje i mimo trading a někdo povolanější nařídí nějaké pravidlo, které je pro danou věc opodstatněné, tak ani nad tím nemusíme uvažovat a prostě to přijmeme. V tu chvíli nám naše ego neřekne „kašlu na to, je to zbytečný“. V podstatě tradera, by se takové situace, měla dotknout jen minimálně. Z tohohle pohledu je až neuvěřitelný kolika lidem něco takového dělá problém. Jak je možné, že se musí v mediích a všude ukazovat, že je dobré si mít ruce po tom, co jedou v mhd, nebo běžně na něco šahají, nebo si zakrývat při kýchání a kašlání ústa. Jak to, že i po neustálém opakování, že se nemají tvořit skupiny a shluky lidí, tak někdo si udělá párty s 20 lidmi v bytě nebo se venku běžně ty shluky vytvářejí. Je jasné, že fenci, bezdomovci apod., tyto základní dovednosti nechtějí umět dělat, ale i běžný normální lidi, co vypadají, že tyto dovednosti mají, na to nějak zapomínají a nevěnují tomu pozornost. Zřejmě je to v lidské povaze do určité míry na pravidla kašlat, my tradeři to ale máme jinak. Každé porušení se nás může okamžitě finančně dotknout, takže víme, jak důležitá jsou.
Kvůli panice hodně z nás muselo možná trochu upravit management, já například musím obchodovat, micro kontrakty na futures místo klasice e-mini. Zvětšují se PT a SL, možná je lepší vynechat nějaké situace v trhu úplně, ale obchoduje se dál. Pokud bude elektřina, internet a likvidita, tak obchodujeme stále. V tom je ta jedna z největších výhod toho co děláme. Naprostá nezávislost. Nepotřebujeme pomoc od státu, tak jako mnohá jiná podnikatelská činnost vázaná hlavně na fungování lidstva a ekonomické stability a rozmachu. Pokud se stane podobná situace, tak najednou fungují jen základní potřeby. Jídlo, hygiena, teplo, elektřina, bezpečí.... . Ostatní nadbytečnosti jsou mimo. Proč jít do špičkové restaurace, když si můžu uvařit doma. Proč jít do bazénu, sauny, výřivky, když si můžu dát vanu doma. Proč jít do kina, divadla, muzea, když se můžu na vše podívat doma. Je toho spoustu, co je až příliš vázáno na zdravý vývoj ekonomiky a spokojenosti lidí a jejich finančního růstu.
Bohužel, se tato situace ekonomicky dotkne mnoha lidí. Mám to štěstí, že mě přímo ne, ale mám blízké, kteří zřejmě kvůli tomu možná i o příjem přijdou. Něco takového se jen velmi těžko dá předpokládat a přímo se na ní připravovat, hlavně když vše supr funguje a optimismus by se dal krájet. Dokážu však vidět i pozitivní následky. Příroda si od nás odpočine. Ekonomicky se prostředí pročistí od toho možná až bláznivého růstu a od některých nezdravích podniků a společností, které nemají tak pevné základy a byznys plán, což je také paralela k fadingu. Pokud totiž nejsou základy pevné, nevím přesně, ani co vlastně dělám, tak dřív nebo později taky krachnu. Ti, co shánějí bydlení v Praze (jinde asi taky, ale v Praze je to nejnašponovanější), tak klesnou nájmy a i ceny nemovitostí nebo minimálně bude víc z čeho vybírat. Lidi se budou muset do budoucna víc zamýšlet nad tvorbou větších rezerv a budou i víc připravení na podobnou situaci, hlavně ty generace (do které zapadám), které zažily jen časy dobré a v podstatě bezkonfliktní. Je teď více času být s nejbližšími a znovu se více sblížit a mluvit spolu. Hodně lidí jsou na homeoffice, který možná do budoucna bude víc vyhledávaným a firmy ho možná i víc budou zavádět. Možná stoupne rozvodovost, kvůli opačnému efektu toho že rodiny jsou teď pořád spolu (ponorka), což je efekt negativní, ale stejně by k tomu časem u takových případů asi došlo.
Takže já nepanikařím, nemám proč a věřím, že se vše bude pomalu zlepšovat a že se v létě aspoň někam po republice na dovolenou podivám, a jako trader, dělám prostě pořád to co do teď a vlastně mi ani nevadí, že moc nikam nemůžu, protože práci mám doma a se psem nebo na nákupy se můžu projít i tak, do zkušebny si zahrát na bicí můžu. Trading nás učí ještě jednu vlastnost a to být trpělivý, tak na ty ostatní činnosti na ty si počkám do chvíle, kdy to bude povoleno. Nevnímám to jako nějaké nadřazené a cílené rozkazování co máme dělat, ale logické opatření v dané situaci.