Pojďme se ale podívat na forex. Po komentech japonských autorit a naznačení, že úroky v Japonsku výše jít nemusí, se stabilizoval se i měnový pár USD/JPY. Zdá se, že Bank of Japan nepotřebuje posílení pod 140 jenů za dolar a nechce ani rozdmýchávat volatilitu, která vylekala investory v Tokiu jak na měnovém, tak na akciovém trhu.
Euro posiluje, byť jde o malé pohyby oproti americkému dolaru. Síla evropské společné měny je paradoxní s ohledem na slabost ekonomiky, především pak německého průmyslu a nemovitostního trhu. Jenže tradeři vědí, že Evropská centrální banka (ECB) se rozhoduje výhradně na základě inflace, protože na rozdíl od amerického Fedu nemá v popisu práce cílovat i plnou zaměstnanost. A inflace v eurozóně zůstává vysoko.
Vývoj měnového páru EUR/USD (4hodinový graf – H4):
Můžeme diskutovat, jestli hlavním faktorem pro vysokou inflaci v měnové unii je nízký růst produktivity spolu s vyšším růstem mezd, dozvuky energetické krize nebo nákladovost produkce z důvodu zavádění Green Dealu. Kurz eura ani deficitní rozpočtová politika by neměly být proinflační. Pro ECB je ale celková i jádrová inflace vysoko na 2,6 %, resp. 2,9 %, a v takové situaci ji opatrný přístup velí zůstat v restriktivním teritoriu déle, byť ekonomika trpí.
Vývoj meziroční inflace v eurozóně dle jednotlivých komponent:
Výhledově se tak můžeme dočkat utahování úrokového diferenciálu mezi USA a eurozónou. Aktuálně rozdíl činí 1,00-1,25 %, viz graf. Historicky se při vyrovnaných sazbách eurodolar pohybuje spíše v rozmezí 1,15-1,25, euro má tedy v případě holubičího Fedu prostor pro posílení. Otázkou však je, jestli si eurozóna s churavějícím průmyslem může dovolit další ránu do své konkurenceschopnosti přes silnější měnu. ECB tak může případnou rally eura přibrzdit a také se přiklonit na holubičí stranu. Ze střednědobého pohledu se ale zdá překonání hranice 1,1000 na EUR/USD jako reálné.
Porovnání vývoje hlavní úrokové sazby v eurozóně (modře) a v USA (šedě):
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: MT4, Nordea, tradingeconomics.com