V této situaci se už nedá pokračovat s tezí, že ochlazení je pouze dočasné kvůli jednorázovému poklesu produkce automobilek z důvodu přechodu na novou homologaci. Nervozita už se přelila i do jiných odvětví a projekce růstu HDP eurozóny pro letošní rok se revidují prudce směrem dolů k 1,0 %. Růst úrokových sazeb Evropské centrální banky se tak v souladu s naším výhledem odkládá minimálně na rok 2020 a euro trpí.
Vývoj indexu průmyslové výroby v eurozóně (červeně) a v EU (modře):
Zahájení nového medvědího trendu a hledání parity na eurodolaru ale nečekám. Důležitým faktorem mohou být nízké ceny ropy, které Evropě ve velkém pomáhají a Spojeným státům již víceméně škodí, protože brzdí jejich investiční břidlicovou horečku.
Eurozóna nyní dosahuje přebytků směrem k zahraničí přes 3 % HDP a ve slušném plusu jsou i země jako Itálie a Španělsko. Zranitelnost měnového bloku je tedy o několik řádů níže než v letech 2010-12, kdy se propadla do dluhové krize, ropa stála přes 120 USD za barel a kdy se mimochodem euro obchodovalo za 1,20-1,50 dolaru. Přebytek by navíc měl růst s levnějšími dovozy ropy a plynu a snížením domácí poptávky.
Vývoj přebytku běžného účtu k HDP v eurozóně:
Pro krátkodobý výhled však budou rozhodující především březnové politické události, a to případná dohoda USA a Číny o nastavení vzájemného obchodu a také vyřešení všudypřítomného brexitu. Usmíření na všech barikádách by zajisté pomohlo euru sebrat ztracené pozice a posílit vůči americkému dolaru k 1,1500. Všeobecně ale můžeme čekat, že setrvačnost americké ekonomiky také nebude trvat věčně a ve střednědobém horizontu se i kvůli zpomalování na druhé straně Atlantiku dostane měnový pár EUR/USD nad zmiňovaných 1,1500.
Vývoj měnového páru EUR/USD (4hodinový graf – H4):
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: Eurostat, MT4, ECB