ECB snížila výhled pro inflaci i pro růst reálného HDP eurozóny v následujícím roce, zároveň ale na tento negativní vývoj nijak nezareagovala, tj. nepřišla s novými způsoby na uvolnění měnové politiky, ani nenaznačila, že by mělo dojít k prodloužení kvantitativního uvolňování (QE) nebo poklesu úrokových sazeb více do záporu. Prezident ECB Mario Draghi tak pouze rezignovaně konstatoval, že dvouprocentního inflačního cíle se nedočkáme ještě několik let.
Vývoj meziroční jádrové inflace v eurozóně:
Eurozóna se tak stále více chová podle japonského scénáře, který kombinuje deflaci s nízkou domácí poptávkou a nízkým růstem mezd. V takové situaci se ekonomika nemůže efektivně bránit možné přicházející recesi a všechny dluhy jsou těžké na splácení, protože neroste báze, ze které by byl dluh splácen. Měnová politika ECB s tím ale i přes veškerý „tisk peněz“, záporné sazby a podporu úvěrů nedokáže tento trend zvrátit.
Paradoxně je však tato bezzubost ECB býčím signálem pro euro. ECB už totiž nedokáže kupcům eura nijak podrazit nohy a tak vidíme, že eurodolar se v rámci svého už zažitého pásma 1,0500 – 1,1500 pohybuje už výhradně v jeho vyšší polovině. Zažitá „nelogická“ rovnice nižší inflace = slabší měna, která obvykle funguje v krátkém období kvůli strachu z poklesu úrokových sazeb, tak v eurozóně už neplatí, protože zde už úroky nemají kam klesat. Naopak trh začne dávat větší důraz na „dlouhodobou“ rovnici nižší inflace = silnější měna, což může postupně pomalu tlačit EUR/USD vzhůru, čehož jsme aktuálně svědky.
Sportovní terminologií řečeno je obrana eurozóny v žalostném stavu. Pokud by totiž přišla nová globální recese, EUR/USD by zajisté zamířil výše (kvůli poklesu sazeb v USA) a celou situaci by ještě zhoršil. Japonsko těmito problémy s deflací a nulovými úrokovými sazbami trpí už dvě dekády a eurozóna má oproti Japonsku už pouze jednu možnost, jak se dostat zpět do starých kolejí, a tou je fiskální politika.
Vývoj bilance běžného účtu v Německu (v % HDP):
Vládní výdaje bohužel může kvůli evropským pravidlům a stále vystrašeným trhům efektivně zvýšit pouze Německo s podporou Nizozemska a Rakouska. Tyto země dosahují výrazných přebytků na běžném účtu (Německý je s velkým odstupem nejvyšší na světě) a růst mezd o 10-20 % by jejich ekonomikám výrazně neublížil. Naopak by toto germánské křídlo solidárně pomohlo vyšší spotřebou a investicemi, díky čemuž by se po nastartování ekonomiky mohlo zbavit i záporných úrokových sazeb, proti kterým se v Německu nejvíce protestuje.
V kostce tak po menší odbočce k rozpočtu našich západních sousedů můžeme konstatovat, že případné špatné makroekonomické zprávy přicházející z eurozóny nebudou mít na EUR/USD výrazný vliv. Pokud by mělo dojít k poklesu tohoto měnového páru, tak to bude zásluhou jestřábí politiky americké centrální banky. Ani té ale velkou pravděpodobnost nedáváme, zvlášť po posledních nepřesvědčivých datech a aktuálnímu propadu akciových trhů.
Vývoj měnového páru EUR/USD (denní graf – D1):
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: investing.com, tradingeconomics.com
