Pokles měnového páru EUR/USD byl až do listopadu 2018 tažen rozšiřujícím se úrokovým diferenciálem mezi americkými a německými výnosy z necelých 2,0 % v lednu až na 2,7 % v listopadu. Letošní vývoj eurodolaru je pak ve znamení stagnace, která je v souladu se stabilním transatlantickým spreadem ve výnosech vládních dluhopisů okolo 2,4 %. Tento indikátor má tedy vysokou korelaci s vývojem kurzu nejdůležitějšího měnového páru a budeme se mu tedy dále věnovat.
Z pohledu na německé výnosy atakující historická minima -0,40 % p.a. je jasné, že tento graf už nemá moc prostoru pro pokles. Záporné úrokové sazby nemohou klesat do nekonečna (rekordmanem je zatím švýcarská centrální banka s -0,75 %) a ruku na srdce – kdo by kupoval dluhopisy se záporným výnosem třeba 1 %? Snaha přejít k držbě hotovosti by byla evidentní.
Porovnání vývoje výnosu 10letých vládních dluhopisů v USA a v Německu:
Když zjednodušíme možný budoucí vývoj na dva scénáře, optimistický a pesimistický, vychází z nich euro vůči dolaru jako pravděpodobný vítěz. V případě utlumení americko-čínské obchodní války, relativně hladkého odchodu Velké Británie z EU a postupného oživení globální ekonomiky by měly výnosy amerických i německých dluhopisů růst (zrcadlově k letošnímu vývoji) a spread by se měl držet na současné úrovni, stejně jako EUR/USD.
V případě pesimistického výhledu s dále zpomalující globální ekonomikou a přicházející recesí jak do vyspělých, tak do rozvíjejících se zemí, můžeme čekat razantní uvolnění měnové politiky v USA. Americká centrální banka by v tomto scénáři snížila úrokové sazby do pásma 0,5 – 1,0 % a spolu s nimi by klesly i výnosy vládních dluhopisů na 1,0 – 1,5 %. Úrokový diferenciál mezi americkými a německými vládními dluhopisy by se tedy utáhl, protože eurozóna by nemohla reagovat stejnou mincí v podobě snížení sazeb jako Spojené státy.
Americký dolar by tím ztratil na atraktivitě a poslal EUR/USD směrem vzhůru. Hrozba deflace v eurozóně by také působila pozitivně na euro, protože by zvýšila reálné (o inflaci očištěné) úrokové sazby, které určují dlouhodobou atraktivitu měny. Z eura by se tak stal druhý japonský jen a proti posílení by mu mohly „pomoci“ snad pouze výprodeje italských dluhopisů.
Případný pokles EUR/USD k 1,10 tak můžeme vnímat jako zajímavou příležitost ke vstupu do dlouhé pozice. Letní volatilita je stejně jako celý rok 2019 prozatím nízká, ale v dalších dnech může trh trochu rozhýbat zasedání amerického Fedu, který by měl po více než 10 letech poprvé snížit úrokové sazby a také sentiment ohledně pravděpodobnosti tvrdého brexitu, který na eurodolar prozatím doléhá negativně, ale vše může obrátit po uklidnění emocí.
Vývoj měnového páru EUR/USD (denní graf – D1):
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: MT4, tradingeconomics.com, Reuters
