Trhy jsou na toto oznámení citlivé a výnosy dluhopisů by mohly vyskočit příliš rychle a příliš vysoko, což není cílem centrálních bankéřů, zvlášť pak v situaci, kdy pandemie ve Spojených státech stále řádí a nemocnice v některých státech amerického Jihu začínají být přeplněné. Dopad na ekonomickou aktivitu se zatím odhaduje malý, ale nabádá Fed k obezřetnosti. O to větší překvapení by bylo jestřábí vystoupení, které by zajisté poslalo nahoru výnosy dluhopisů a srazilo ceny akcií a komodit.
Vývoj měnového páru EUR/USD (4hodinový graf – H4):
Pojďme se podívat na možnou reakci eurodolaru. Tapering v USA totiž může vyvolat i růst výnosů v eurozóně a výsledný efekt by mohl teoreticky vyprchat, spread mezi USA a eurozónou by se nerozevřel a měnový pár EUR/USD zůstal stabilní. Praxe však tímto směrem příliš nehovoří. Zatímco na začátku 10. let sice panovala částečná provázanost mezi evropskými a americkými očekávanými úrokovými sazbami, nyní už je tato závislost minimální. Jak naznačuje světle modrá křivka, od začátku pandemie už růst amerických výnosů s těmi evropskými skoro nehne.
Závislost eurových očekávaných úroků (svisle) na amerických (vodorovně):
Zdůvodnění je prosté – ekonomika eurozóny už zhruba deset let prochází „japanizací“, zůstává i nadále v pasti nízké inflace (aktuálně jádrová inflace meziročně jen 0,7 %) a málokterá změna fundamentu dokáže pohnout očekáváními. Depozitní úroková sazba v eurozóně tak zůstává přikovaná k -0,50 % a změna inflačního cíle Evropské centrální banky (ECB) na symetrická 2 % delší období záporných sazeb jen potvrdila.
Ve výsledku je tak relativně jedno, jestli je v eurozóně inflace 0,5 % nebo 1,5 %, protože sazby zůstávají tam, kde jsou. To potvrzuje i další graf – provázanost mezi inflačními očekáváními a budoucími úrokovými sazbami v měnové unii prakticky vymizela. Inflace a její očekávání by se skutečně musely na delší dobu dostat nad 2 % (200 bp), aby trh a výnosy dluhopisů dokázaly trochu zaujmout.
Závislost eurových očekávaných úroků (svisle) na očekávané inflaci (vodorovně):
Zatímco Fed má stále velkou sílu pohnout trhem, ECB tuto možnost pomalu ztrácí. A nejde zde ani tak o velikost měnové unie, ale spíše o zmíněnou japanizaci, během které centrální banky v Japonsku a teď i v eurozóně musejí držet sazby v záporu a nijak s nimi nehýbat. Ruku na srdce, kdo za posledních 5 let bedlivě očekával zasedání Bank of Japan, byť tato centrální banka operuje s podobně velkou rozvahou (6,5 bilionu USD) jako samotný Fed (8,3 bilionu USD)? To si už větší pozornost zaslouží česká, britská nebo ruská centrální banka, které ještě stále hýbou svými úrokovými sazbami.
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: MT4, Nordea, Fed, ECB
