Vždycky jsem měl chytré nápady a vždycky to mělo hlavu a patu, bylo to logické. Připadal jsem si „smart“ a cítil jsem nad sebou a nad věcmi kontrolu. Úspěchy byly zaručené. Byl jsem jako pořádně nabroušený nůž a mé okolí jako pořádně rozehřáté máslo. Všechno šlo hladce. A pak jsem se rozhodl, že dokážu forex.
Tenkrát, asi před sedmi lety, mi přišlo naprosto jasné, že to půjde stejně hladce jako všechno ostatní. Jaký je v tom rozdíl? Nápady tady nebo tam? Byznys jako byznys. Vždyť je to jenom nahoru nebo dolů. A přece nejsem takové trdlo, abych tohle hned přímo skvěle neuchopil. O co jde? Knihy na toto téma přeci hovoří jasně. Nauč se tohle a tohle a támhleto a jsi na trhu králem. Knihy říkají, vždyť to je přeci tak jasné, když se ti vytvoří tahle formace, tak to je dvojité dno, a když se na to podíváš, sám musíš uznat, že to dává logiku, že odtud až sem to půjde nahoru.
Nic jsem nepodcenil a byl jsem stále tolik „smart“ na to, abych ještě před otevřením reálného účtu přečetl dalších asi padesát knih, zašel si na víkendový seminář se slavným americkým obchodníkem, který nosí velké brýle, nemotorně pracuje s počítačem a říká, že věci se mají tak, že je to vlastně „easy“, a část těch peněz, které teď díky němu vyděláme, máme začít dávat na charitu, protože on to prý také tak dělá. Skvělé. Osm měsíců zpětného backtestu a současně osm měsíců obchodování na demu. Celkem to jde. Jsem ziskový. A překvapuje tě to Tome? Jak jinak by to mělo být?
Po osmi měsících si otevírám svůj historicky první obchodní účet u společnosti PFG. V tu dobu je to velký a slavný broker. Až do té doby než přijde krize a její majitel si skočí z osmého patra jednoho mrakodrapu kdesi v Americe, když se zjistí, že všechny ty prachy svých klientů si prostě převedl k sobě a užil si za to života. Asi netušil, že krize přijde a asi ho nenapadlo, že by také někdy někdo chtěl vybírat. Ale já jsem mu drahé šampaňské nikdy nekoupil. Se mnou to šlo hned od začátku z kopce. Bylo to něco, čemu jsem nemohl ani věřit. Uběhlo asi 11 dní. Měl jsem být už bohatší. Ale já nebyl. Díval jsem se na ten účet, mhouřil svoje oči a stále viděl jenom to číslo tak děsivě blízké nule.
Otázka byla „Jak to??“ Byl jsem vzdělaný, věděl jsem o tradingu úplně všechno, vyzkoušel jsem toho miliony a měl jsem něco, co jsem si sám za velmi dlouhou dobu ověřil, že to funguje. Opsal jsem si i to číslo na charitu, ale zdálo se, že teď ho nebudu potřebovat. Byla to zvláštní a pro mě nová situace. V tu chvíli jsem ztratil tři podstatné a důležité věci pro trading. Ztratil jsem peníze. Jistotu. A sebevědomí.
Rád vzpomínám na tyto časy, protože si moc dobře uvědomuji, co bylo pro mě v tu dobu přelomové a díky čemu jsem v tomto tvrdém byznysu, který se na první pohled tváří jako měkký, vydržel až dodnes. Věřím, že to nejdůležitější bylo se udržet, nevzdat se a přemýšlet o tom dál a vzít si víc času na sbírání zkušeností. Když vám to ale vyloženě nejde, tak se to lehčeji řekne, než udělá. Neudrželo mě to, co jsem věděl, a neudrželo mě ani hledání a nacházení nových systémů a přístupů, které se zdály, že fungují, a ani to, že bych si řekl, že ty peníze musím dostat zpátky. Udrželo mě to, že jsem od přírody paličák a já jsem si prostě řekl, že ok, ale když to hergot (omlouvám se mistře) dokázal někdo jiný, i kdyby jenom jeden, JEDEN, na světě, tak to chci dokázat také!
A to mě už nikdy neopustilo. V podstatě si to říkám každý den, protože každý obchodní den je nová výzva a je jiný, a když už za sebou máte už i nějaké úspěchy, zjistíte, jak je někdy těžké nepodlehnout tomu pocitu, že teď už to máte v malíčku. A naučit se tomu nikdy nepodléhat. Objevit v sobě skromnost a rozfoukávat v sobě energii a chuť do dalších bojů.
Uplynula další léta a já jsem vydržel hledat a obchodovat mnoho stylů a pomalu hledat něco pro sebe, co by mi sedělo a s čím bych se cítil docela fajn. Z mého dnešního pohledu jsem ale stále zápasil s jednou důležitou věcí, kterou lze v tom všem shonu a snažení tak snadno přehlédnout a třeba si jí ani vůbec nevšimnout. Hledal jsem v trzích stále něco logického, něco, co by mělo hlavu a patu, něco, co by bylo potvrzením něčeho, něco ve stylu, že když se stane A, tak se zajisté musí stát B, protože to je přeci jasné a dává to rozum. Nic takového jsem samozřejmě nenašel a došel jsem k porozumění trhu, jaké jsem potřeboval.
Pochopil jsem jednu zásadní věc, kterou jsem odmítal, ale dnes se jí řídím a vidím okolo sebe to, že každý úspěšný FX trader, se kterým jsem si kdy potřásl pravicí a někdy i levicí, když jsem třeba v pravici držel kávu, se tím řídí. Je to zkušenost. To je obecné slovo. Když to převedu do něčeho konkrétního a řeknu to normálními slovy, je to v podstatě tohle: když se mi něco moc líbí, tak to udělám, takový obchod vezmu. Když se mi něco nelíbí, ať už z jasného technického důvodu nebo prostě jenom intuitivně cítím, že to není ono, nevezmu to.
Intuice nesouvisí s inteligencí, nesouvisí s logikou a nesouvisí s diplomem z prestižních škol. Je to věc, která mnohem více souvisí s tím vnitřním hlasem, který neposloucháme. Posloucháme jenom to, co se točí okolo orbitu naší planety zvané mozek, mysl, ale to co se rodí za informace trochu níže, hlavně v oblasti podbřišku, na to moc nedáme, na to spíše kašleme, anebo s tím prostě neumíme pracovat a nepřijde nám to jako ten hlavní klíč a tak s tím ani nic neděláme.
Ale to je chyba lávky, protože tam tam tam, právě tam to je. Intuice je jakási rozplizlá entita, kterou ani neumíme přesně identifikovat, kde se v nás bere a co si z ní můžeme vzít. Ale pro mě funguje velmi dobře a práce s ní je pro mne velkým mezníkem mezi úspěchem a neúspěchem. Sám si intuici definuji takto: intuice pro mne znamená to, že jsem nějakou situaci, kterou vyhledávám a obchoduji, viděl už tisíckrát a viděl jsem všechny její možné variace. Některé variace byly úspěšné a některé byly spíše nebo drtivě neúspěšné. Nakonec byly všechny velmi podobné. Ale byly tam vždy určité drobné nuance, které rozdělovaly dobré a špatné patterny. Toto se nedá zachytit v žádném deníku a nedá se to úplně striktně odlišit, protože zde nejde jenom o pattern samotný, ale o něj v daném kontextu celého trhu. To si na papír nedám. Ale mám to zapsané uvnitř a projevuje se to formou následné intuice.
Když se mi situace líbí, znamená to, že jsem velice podobnou už stokrát a třeba i tisíckrát obchodoval v minulosti a to spíše úspěšně. Tvar formace i celkový kontext trhu byl přesně takový nebo velmi podobný. A já to vím. Byl jsem u toho. Zase a znovu a zase a znovu. A teď je to tu zas. A já slyším ten hlas a vidím ten obraz a zadávám příslušný obchod. Zkušenost je král a intuice je královna všech moří. Moří slaných. Moří peněz. Moří možností.
Proč vlastně toto všechno píšu. Protože „smart“ lidí neustále přibývá. Vlastně už jich je tolik, že už snad ani jiní lidé na území vyspělého světa nechodí. Dnes je běžné mít vysokou školu, anebo dvě, a když nestačí dvě, tak třeba čtyři. Žijeme v době internetu a víme okamžitě všechno. Můžeme si všechno zjistit. Všechno nastudovat. Všemu rozumět. Můžeme rozvíjet svou inteligenci, můžeme chodit na testy iq a pak na kurzy jejího zvyšování. Ale na trhu jsme s tím vším tak strašně moc vedle. Tohle nevychází pouze z mé zkušenosti. Potkal jsem už tolik velmi vzdělaných a chytrých lidí, kteří na trhu shořeli jako obyčejný list papíru, že přímo cítím povinnost o tomto fenoménu promluvit. Vůbec nechci snižovat inteligenci, vždyť to je také motor, který nás žene vpřed, chci jenom povýšit jiný druh inteligence, tu emocionální. Cit pro trh, který hraje skrytou, ale zásadní roli.
Až budete zadávat svůj další obchod, zkuste nejdříve poslouchat, co se ve vás odehrává a co vám to říká. Zkuste to cítit. Zapisujte si to. Prozkoumejte to. Uvědomte si, že by to také pro vás mohl být indikátor číslo jedna. Spoléháme se na technické indikátory, spoléháme se na to, co vidíme na obrazovce, ale nemáme moc důvěru v to, co osciluje mezi židlí a monitorem. Je to pole neprobádané. Je to pole, které stojí za to probádat.
Trading je cesta. Je to neustále nové objevování. Nové situace. Nové reakce. Nové zisky. Nové ztráty. Jedna věc by však měla být stabilizována a měla by tam být pořád. Je to důvěra v sebe sama. A důvěru získáme jedině tak, že navážeme dlouhodobý vztah s trhem, který chceme obchodovat a důkladně poznáme a zapamatujeme si a budeme v budoucnosti vycházet ze všech jeho nálad a vrtochů.
Emocionálně chytrý, nikoli logicky chytrý, to je ta cesta.
A úplně nakonec je nutno přiznat, že ženy mají v tomto hodně navrch. Na druhou stranu toto není výzva, abyste od zítra nechali svůj účet obchodovat vaši manželku.
Změňte se. A přijměte už teď ten fakt, že to bude nějaký čas trvat.
Pokud potřebujete trochu pomoci a nemáte strach se otevřít jinému člověku, přijďte za mnou do Colossea, a.s., a prozkoumáme to (vás) společně. Je pravda, že když už se člověk zkoumá léta, už ví, co a jak má přesně zkoumat.
Dnes je neslavné datum, které bychom všichni chtěli, aby raději nebylo. Přesto vám všem přeji krásný den a hodně úspěchů!
Tomáš Vobořil, Colosseum.cz
