Ve světle aktuálního slábnutí měn „nových ekonomik“ a prudkému odlivu kapitálu zpět do USA nejeden pamětník zavzpomínal na 90. léta, kdy byly podobné úprky investorů na denním pořádku. Nejdříve bylo postižené Mexiko, následovala asijská krize, která postihla téměř všechny země od Indonésie až po Jižní Koreu, a ani naše Česká republika společně s Ruskem nebyly nemilosrdnými kapitálovými trhy ušetřeny od devalvace vlastní měny.
Při pohledu na graf thajského bahtu k americkému dolaru zjistíme, že měna tohoto asijského tygra dokázala v roce 1997 ztratit během pár týdnů polovinu své hodnoty, a to některé asijské měny dopadly ještě hůře. Hodí se tedy položit si otázku, jestli nemůže při dnešní panice kolem ukončování kvantitativního uvolňování v USA nastat podobná situace jako v době asijské krize, která by se dala využít shortováním postižených měn.
Vývoj měnového páru USD/THB za posledních 30 let:
Nejprve pohled do minulosti. V 90. letech byly Spojené státy neotřesitelnou ekonomickou velmocí, a proto bylo ze strany centrálních bank rozvíjejících se zemí velice populární zafixovat svou měnu právě k americkému dolaru. Fixní kurz měl však pro tyto země neblahé důsledky – ze začátku tyto měny nabízely obchodníkům neuvěřitelné obědy zdarma, když poskytovaly vysoký úrokový výnos při takřka nulovém kurzovém riziku (náklady nesly místní centrální banky). Země od Mexika až po Rusko tak přilákaly obrovské množství krátkodobého spekulativního kapitálu, který nafoukl inflační bublinu, prohloubil schodek běžného účtu a zvýšil zahraniční dluh. Centrální banky neměly dostatek devizových rezerv na obranu měny a ani zvýšení úrokových sazeb nezabránilo prudké depreciaci.
Troufám si tvrdit, že historie se v takové míře opakovat nebude. Situace v roce 2013 je v mnoha ohledech odlišná od 90. let. Centrální banky drží mnohonásobně více rezerv, než tomu bylo dříve, žádná velká horečka v dolarových půjčkách se nekoná a v neposlední řadě mají emerging markets obvykle plovoucí kurzy, které nedovolí finančním trhům nafouknout na cenách místních aktiv bublinu, která by musela splasknout.
Kámen úrazu však můžeme najít v bilanci běžného účtu (rozdíl mezi vývozy a dovozy), která se mezi emerging markets značně liší. Zatímco Jižní Korea nebo Malajsie si drží slušný přebytek na běžném účtu, Indie a Turecko se nachází v hlubokém deficitu a horko těžko shánění zahraniční kapitál na financování chodu ekonomiky. Není náhodou, že právě turecká lira a indická rupie zažívají nejprudší poklesy hodnot svých měn, který pokračuje i přes devizové intervence a zvyšování úrokových sazeb a zřejmě neskončí, dokud se jejich zahraniční bilance zázračně nevyrovná, nebo dokud nezasáhne Mezinárodní měnový fond intervenční půjčkou.
Na druhou stranu se ale např. 35 % oslabení TRY vůči USD za poslední roky zdá být pro konkurenceschopnost místních podniků (a hotelů) dostatečné a po vychladnutí emocí, které cloumají dnešními trhy, se nejspíše dočkáme korekce na silnější hodnoty, podobně jako tomu bylo u thajského bahtu po krocích k uklidnění investorů v roce 1997.
Spekulace na pokračování slábnoucího trendu na měnách emerging markets tedy s sebou nese určitá dlouhodobá rizika včetně vysokého úrokového diferenciálu, proti kterému musejí obchodníci jít. Atraktivnější mi proto přijde tyto měny za nějaký čas kontrariánsky nakoupit a svést se zpět na hodnoty, které odpovídají fundamentu. Časování trhu už je však kapitola spíše do technického okénka na FXstreet.cz.
Vývoj měnového páru USD/TRY (denní graf – D1):
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: MT4, tradingeconomics.com
