V první řadě teď centrální banky ve Washingtonu i ve Frankfurtu nic netlačí. Rychle rostoucí ekonomiky není třeba podporovat a na druhou stranu není potřeba ani brzdit, protože inflace se drží tvrdohlavě nízko (pro USA viz graf). Dalšího utažení měnové politiky se tak v nejbližší době nedočkáme. Ani důležitá data z minulého týdne žádnou nápovědu nepřinesla. Zpomalení amerického trhu práce a jádrová inflace v eurozóně stagnující na pouhých 0,9 % zapadá do příběhu, ve kterém centrální banky mohou v klidu vyčkávat.
Porovnání vývoje meziroční jádrové inflace (červeně) a hlavní úrokové sazby amerického Fedu (modře):
Aktuálně tedy není na trhu žádný silný faktor, který by dokázal měnovým párem EUR/USD pohnout na jednu či druhou stranu. Jak už jsem však naznačil v celoročním forexovém výhledu zde na FXstreet.cz, zisky eura by měly být omezené. Silná domácí měna by totiž Evropské centrální bance (ECB) vadila mnohem více než americkému Fedu. V případě posílení eura oproti dolaru k 1,2500 proto čekáme změnu v rétorice ECB, která by mohla odsunout konec kvantitativního uvolňování nebo naznačit velmi pozdní a velmi pomalé zvyšování úrokových sazeb.
I přes slušný ekonomický růst v loňském roce je totiž eurozóna stále ještě v počáteční fázi oživení. Drahé euro, které by zpomalilo růst i inflační očekávání, si tak v eurozóně nyní nemohou dovolit.
Nejbližší události mimo ekonomické statistiky také favorizují spíše americký dolar. Výměna vedení americké centrální banky, kde bude na začátku února mírně holubičí Janet Yellenovou střídat neutrální Jerome Powell, a také italské parlamentní volby o měsíc později, které nemusejí dopadnout tak hladce proevropsky, jak jsme si zvykli díky výsledkům ve Francii a v Německu během loňského roku.
Vývoj měnového páru EUR/USD (denní graf – D1):
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: FRED, MT4, Bloomberg