Včerejší zasedání ECB se obešlo bez větších překvapení a banka podle očekávání ponechala sazby beze změny. Změnil se však výhled pro sazby, u kterých banka očekává, že zůstanou na stávajících úrovních minimálně do poloviny příštího roku. Mario Draghi na tiskové konferenci upozornil, že rizika v ekonomice přetrvávají a prozatím tak není prostor k utahování měnové politiky. Co víc, banka je v případě zhoršení ekonomického sentimentu připravena sazby klidně snížit nebo použít některé z dalších nástrojů měnové politiky jako je kvantitativní uvolňování. Není se totiž čemu divit, ekonomická aktivita se od začátku roku výrazně zhoršila a jádrová inflace zpomalila zpět pod 1%, přitom v posledních měsících vykazovala známky oživení a dokonce rostla na 1,3%, tedy nejvýše od roku 2013.
Obchodní napětí a rostoucí obavy z globální recese spojené s růstem protekcionismu v posledních několika týdnech rozkolísaly finanční trhy, které překvapila trochu více holubičí rétorika. Mezitím Mario Draghi také představil nové ekonomické projekce a výhled pro inflaci. Banka vidí v roce 2019růst HDP o 1,2%, tedy o jednu desetinu procenta více, jak v poslední projekci. Pro rok 2020 přepokládá banka růst o 1,4%, což je o 0,2% horší předpověď. I přesto banka očekává mírné zlepšení v růstu inflace, která by na konci letošního roku měla být na 1,3%. Pro rok 2020 by se inflace měla zastavit na 1,4%. Draghi k inflaci řekl, že neexistuje pravděpodobnost deflace a pouze velmi nízká pravděpodobnost recese, která by ovlivnila inflační očekávání. Opět se tak nabízí otázka, jak moc zafungovalo kvantitativní uvolňování, které mělo částečně pomoci k růstu inflaci, ta se však stále drží pod inflačním cílem banky.
Evropské měně v posledních několika dnech pomohl k růstu především slabší americký dolar. Rozhodně se nedá hovořit o lepších datech z ekonomiky eurozóny s přihlédnutím na rozhodnutí ECB oddálit sazby a horším datům inflace. V pátek ráno dokonce zhoršila svůj odhad pro růst německé ekonomiky německá centrální banka na 0,6% z 1,6%, které odhadovala v prosinci. Ve značné nevýhodě je ECB například oproti americkému FEDu. Ten by mohl možná ještě letos snížit sazby, jelikož se mu v průběhu uplynulých let podařilo dostat sazby blíže směrem k neutrální úrovni. ECB zároveň nebude chtít zasahovat do vývoje měnové politiky do zvolení nového guvernéra centrální banky v říjnu. Z oddálení úrokových sazeb by mohla těžit například česká koruna, které nahrává úrokový diferenciál.
Štěpán Hájek
Analytik finančních trhů BOSSA
