Evropská centrální banka (ECB) však nemůže odpovědět stejnou mincí. Depozitní úroková sazba v eurozóně se stále nachází v záporu na -0,40 % a místo dalšího prohloubení se spíše diskutuje o jejím zvýšení, aby neohrožovala zisky už tak nepříliš kapitálově stabilních bank v měnové unii.
Vývoj depozitní úrokové sazby v eurozóně:
K nějakému uvolnění měnové politiky v eurozóně ale bude muset dojít. Jádrová inflace za květen se propadla zpět na 0,8 %, což značí silné dezinflační tlaky. Březnová a dubnová data totiž byla ovlivněna časováním Velikonoc, květen už ale hovoří o porovnatelné cenové hladině. Inflace je takto nízká i přesto, že euro meziročně oslabovalo o vyšší jednotky procent.
Pokud by nyní euro posílilo do pásma 1,15-1,17 a tento efekt se během léta vytratil, tak by jádrová inflace postupně mohla za podpory nižších cen energií padat až k 0,5 %, což by dále snížilo kredibilitu ECB ohledně dodržování svého inflačního cíle a víceméně definitivně odsoudilo celou měnovou unii k japonskému scénáři dlouhodobě nulových úrokových sazeb i výnosů vládních dluhopisů.
Vývoj meziroční jádrové inflace v eurozóně:
Pokud se ještě chce ECB japonskému scénáři vyvarovat, bude muset nalít do ekonomiky novou likviditu, která by pomohla snížit výnosy rizikových dluhopisů včetně těch italských vládních, a zároveň držela euro na nynějších slabých úrovních. Jedno z posledních zasedání ECB vedené Mariem Draghim se koná už dnes a můžeme proto bedlivě sledovat, jakou výchozí pozici pro svého nástupce nachystá. Dá se očekávat, že bude kormidlovat znovu silně holubičím směrem.
Vývoj měnového páru EUR/USD (denní graf – D1):
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: MT4, tradingeconomics.com, Eurostat
