Na základě údajů z konce roku 2016 se Itálie podílela na celkovém hospodářském růst eurozóny 15,5 procenty. Pro porovnání v roce 1999, kdy vzniklo euro, to bylo pouze 4,2 procenty, což je téměř čtyřikrát nižší hodnota. Když se podíváme na čísla z posledního období, pak uvidíme, jak se v čase měnila situace na Apeninském poloostrovu. Od 2. čtvrtletí 2013 činil kumulativní příspěvek Itálie k celkovému růstu eurozóny 7,5 procenta. Pokud začneme počítat od prvního čtvrtletí loňského roku do konce roku 2016, pak stoupne podíl Itálie na HDP eurozóny na 9,6 procenta. Současná italská roční míra růstu HDP o 1-1,5 procenta postačuje k obsloužení dluhové zatížení kolem 130 procent HDP. Avšak existují pochybnosti o tom, jak dlouho bude ekonomický boom trvat. Požadavky na strukturální reformy a liberalizaci trhu práce jsou akutní, avšak konkrétní kroky nepřicházejí. Premiér Matteo Renzi podal v roce 2016 demisi a do května 2018, kdy se konají parlamentní volby, vede zemi úřednická vláda.
Itálie má před sebou dlouhou cestu. Navzdory posledním kladným číslům a příznivým vyhlídkám se řadí k nejslabší ekonomice z průmyslově vyspělých zemích G7. Je to jediná ekonomika z této skupiny, která se ještě nevrátila k předkrizové velikosti, což pro ni znamená ztracené desetiletí. Roční růst HDP dosáhl v třetím čtvrtletí 2017 1,8 procenta, nejvyšší výsledek za šest let. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nedávno zvýšila své výhledy pro ekonomický růst v roce 2017 a 2018 více než kterákoli jiné země G7.
Na základě údajů z konce roku 2016 je podíl Francie na hospodářství eurozóny 20,6 procenta. Tato čísla se prudce snížila ve 2. čtvrtletí roku 2013 na 13,0 procenta, což odráží, jak těžce bylo postiženo francouzské hospodářství celosvětovými finančními krizemi a dluhovými krizemi v eurozóně v roce 2008.
Investice se rovněž navýšily. Nejnovější makroekonomické údaje naznačují, že výrobní sektor Itálie si v říjnu polepšil nejrychlejším tempem za více než šest a půl roku a největší revize indexu nákupních manažerů (PMI) v eurozóně byla v září způsobena výkonem francouzské ekonomiky. Avšak úspěch obou zemí vychází ve velké míře z nízké výpočetní základny.
OECD rovněž zvýšila prognózu ekonomického růstu v roce 2017 pro Francii o zhruba 0,4 procentního bodu na 1,7 procenta a pro rok 2018 na 1,9 procenta. Francouzský bankovní sektor se veze na pozitivní vlně hospodářského růstu. Dvě velké banky BNP Paribas a Societe Generale se v posledních letech objevily mezi nejvíce trvale ziskovými evropskými investičními bankami.
Hodnota špatných úvěrů v knihách italských bank klesla na nejnižší úroveň za více než tři roky na 172,85 miliardy eur. To je stále značně nad předkrizovým průměrem kolem 50 miliard eur, ale pod stabilní úrovní okolo 200 miliard eur během nejhorších dvou let od poloviny roku 2015 do poloviny roku 2017. Tyto záblesky naděje v italském bankovním systému přispěly k impozantnímu oživení akciového trhu země. Milánská burza si v letošním roce polepšila o 20 procent, překonala Francii, Německo, Británii a Wall Street. Je na svém nejlepším kurzu od roku 1998. Navíc minulý měsíc ratingová agentura Standard & Poor’s neočekávaně zvýšila italský úvěrový rating o jeden stupeň na BBB, což je první zvýšení ratingu agenturou za tři desetiletí.
Graf: Italský index PMI ze sektoru výroby
Zdroj: tradingeconomics.com
Graf: Ročná růst HDP Itálie
Zdroj: tradingeconomics.com
Graf: Roční růst HDP Francie
Zdroj: tradingeconomics.com
Autor: Michala Moravcová, analytik BOSSA