Vývoj mezd v České republice: výhled, příležitosti a výzvy

Manažerské shrnutí

Autorský tým: Pavel Peterka, Ph.D., hlavní ekonom XTB CZ/SK a ing. Marek Nemky, analytik XTB

Hlavní zjištění:

• Reálné mzdy v ČR se v roce 2024 začaly zotavovat, ale stále nedosáhly úrovně roku 2019. Mezi lety 2019-2024 vzrostly nominální mzdy o 27 %, avšak vysoká inflace způsobila reálný pokles mezd o 10 %. Nejvyšší v rámci srovnávaných evropských zemí.
• Inflace v ČR byla mezi nejvyššími v EU, kumulativně dosáhla 41 %, což činí ČR třetí nejvíce postiženou zemí po Maďarsku (52 %) a Polsku (42 %).
• Trh práce zůstává v ČR napjatý, s nejnižší nezaměstnaností v EU, ale příliv zahraničních pracovníků zůstal omezen.
• Domácnosti vlivem vysoké inflace v posledních letech revidují svou finanční strategii – u našich klientů pozorujeme přesun úspor do investičních aktiv, vyšší zájem o pravidelné investování a vyšší důraz na finanční gramotnost.

Hlavní motory růstu mezd: Napjatý trh práce, mírné oživení ekonomiky a zvýšené mzdové požadavky zaměstnanců vlivem vysoké inflace a propadu reálných příjmů.

Překážky růstu mezd: Zaměstnavatelé jsou opatrnější ve zvyšování mezd kvůli růstům nákladů, nízká produktivita práce v řadě velkých sektorech ekonomiky: stavebnictví, zemědělství, maloobchod a služby s nízkou přidanou hodnotou a externí faktory v podobě stagnace Německa, geopolitických tlaků a rizika obchodních válek.

Trh práce – klíčové problémy: Nízká mobilita pracovníků, složité zaměstnávání cizinců, nedostatečná kapacita předškolní péče, vysoké zdanění nižších příjmů, šedá ekonomika, nedostatek kvalifikované pracovní síly v řadě oblastech a situace v řadě regionech, kdy dominantní zaměstnavatelé (např. automobilky, průmyslové zóny) mají významný vliv na mzdové podmínky. To vede ke snížené vyjednávací síle zaměstnanců.

Výhled na rok 2025:

• Růst nominálních mezd se očekává v rozmezí 6–7 %, což povede k dalšímu zlepšení kupní síly domácností. Reálné mzdy vzrostou o 3,5–4,5 %, a to díky stabilizaci inflace.
• Nezaměstnanost zůstane na nízké úrovni.
• Celkově se očekává pokračující růst mezd, který však bude ovlivněn ekonomickou výkonností klíčových obchodních partnerů, stabilitou inflace a vývojem globálních obchodních vztahů.
• Očekávané zvýšení platů ve veřejném sektoru ovlivní celkový mzdový růst a vytvoří sekundární tlak na soukromý sektor.

Klíčová rizika pro mzdový růst: Slabá výkonnost německé ekonomiky, rostoucí rizika obchodních válek, fiskální opatření české vlády.

Vývoj reálných a nominálních mezd v zemích Evropy

Mzdy představují jeden z klíčových faktorů ovlivňujících životní úroveň obyvatel a celkovou ekonomickou dynamiku. Od roku 2020 čelily evropské ekonomiky značným výzvám v podobě pandemie, energetické krize a vysoké inflace, což výrazně ovlivnilo vývoj mezd.

Zatímco nominální mzdy ve většině zemí rostly, jejich reálná hodnota, očištěná o inflaci, se vyvíjela značně rozdílně. Graf výše ilustruje rozdíly mezi nominálním a reálným růstem mezd v evropských zemích od roku 2020 do třetího čtvrtletí 2024. Zatímco nominální mzdy ve většině zemí rostly, reálné mzdy, očištěné o inflaci, ukazují výrazné rozdíly mezi jednotlivými státy. K očištění o inflaci byl využit index HICP.

Česko: Výrazná ztráta kupní síly

Česká republika zaznamenala dle dat Eurostatu mezi třetím čtvrtletím 2019 a třetím čtvrtletím 2024 nominální růst mezd o 27 %, což by za běžných podmínek mohlo být považováno za solidní vývoj. Avšak inflace, která v letech 2021–2023 dosahovala dvouciferných hodnot, vedla k reálnému poklesu mezd o 10 %. Tento výsledek řadí Česko mezi země s nejvýraznějším oslabením kupní síly v EU.

Hlavní příčiny tohoto vývoje zahrnují:

• Vysokou inflaci – Česká republika patřila k zemím s nejvyšší inflací v Evropě, což vedlo k rychlému snižování reálné hodnoty příjmů.
• Relativně pomalou reakci mezd na inflaci – Český trh práce zůstává rigidní a mzdová vyjednávání probíhají s určitou setrvačností. Mzdy proto nestihly růst tak rychle, aby kompenzovaly inflaci. Přesto činil růst nominálních mezd 27 %.
• Dopady energetické krize – Růst cen energií zvyšoval provozní náklady firem, což některé podniky nutilo k opatrnějšímu navyšování mezd.

Střední a východní Evropa: Tahouni růstu

Na opačném konci žebříčku stojí Litva, Bulharsko a Rumunsko a Polsko, kde mzdy nejenže rostly nominálně o více než 60 %, ale zaznamenaly i reálný růst mezi 15 % a 36 %. Reálný růst mezd v Polsku ve sledovaném období 2020 až třetí kvartál 2024 činil 15 %, v Rumunsku 21 %, v Litvě 23 % a v Bulharsku pak 36 %. Podobný trend je patrný i v Maďarsku a Chorvatsku. Tyto země těžily z dynamického trhu práce a růstu produktivity. Dalšími důvody za svižným růstem cen je dohánění ekonomické úrovně vyspělejších zemí Evropy, nižší výchozí mzdová základna, investice a migrace pracovní síly, kde odchod části pracovní síly za vyššími mzdami způsobil v některých sektorech nedostatek zaměstnanců

Západní Evropa a eurozóna: Stagnace a pokles

Země jako Itálie (-5 % reálně), Německo (-2 %), Belgie (-2 %) nebo Řecko (-4 %) zaznamenaly reálné ztráty, a to primárně kvůli slabšímu nominálnímu růstu mezd a zvýšené inflaci. To souvisí s citelnějším zpomalením ekonomiky, nižší flexibilitou mezd v některých západoevropských zemích a ve srovnání se zeměmi střední a východní Evropy vyšší srovnávací základnou.

Na následujícím grafu vidíme, že ve třetím čtvrtletí roku 2024 dosáhla drtivá většina evropských ekonomik kladného růstu reálných mezd s výjimkou Řecka, Belgie a Lucemburska, kde mzdy stagnovaly. Hlavní důvody reálného růstu mezd lze hledat za poklesem inflace, stabilizací cen energií a ekonomickým oživením, které umožnilo nastartovat růst mezd.

Stále však vidíme vcelku výrazné rozdíly, kdy hned šest zemí dosáhlo reálného růstu mezd ve dvouciferných hodnotách. Mezi rychlíky z pohledu růstu mezd opět nevidíme země západní Evropy, ale ani Českou republiku. Mezi hlavními důvody reálného růstu mezd patří pokles inflace, stabilizace cen energií a ekonomické oživení, které umožnilo nastartovat růst mezd.

Nezaměstnanost: Česko stále na nízkých hodnotách. Pokles přišel i v jižních státech Evropy

Česká republika si i v roce 2024 udržela nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropě, přestože od prosince 2019 došlo k jejímu nárůstu. Růst nezaměstnanosti v ČR je dán zpomalením ekonomiky, který byl tažen mimo jiné vysokými cenami energií. Do trhu práce promlouvá i slabší kondice z českého pohledu klíčového automobilového průmyslu, který v posledních měsících zažívá náročné období. Přesto je český trh práce velmi napjatý – z důvodu dlouhodobého nedostatku na trhu práce, velmi silné pracovní morálce Čechů i nižšího přílivu zahraničních pracovníků v posledních letech.

Z dat je zároveň patrný rozdílný vývoj na trhu práce v Evropě, kdy například státy na jihu Evropy, jako je Španělsko, Řecko a Itálie, zaznamenaly významný pokles nezaměstnanosti. Přesto sedí Španělsko a Řecko na nelichotivém prvním a druhém místě.

Úroveň zdanění

Přestože úroveň zdanění práce není hlavním tématem tohoto textu, je z pohledu vývoje reálných příjmů domácností důležitá. Níže proto graf nabízí srovnání evropských zemí kolik % tzv. superhrubé mzdy zaměstnanec obdrží na základě jeho rodinného stavu v roce 2023. Vstupují do toho různá zvýhodnění jako daňové slevy na děti, nepracující manželku apod. Čím vyšší hodnota, tím menší část mzdy odvede zaměstnanec na mzdových daních a kvazi daních.

Česká republika se nachází zhruba uprostřed celého žebříčku. Vidíme, že úroveň zdanění práce je v ČR vysoká, ale v kontextu Evropy není neobvyklá. Zároveň je zajímavé sledovat velké rozdíly v úrovni zdanění práce na základě rodinné situace v ČR, na Slovensku a v Německu. Vidíme, že tyto země ve srovnání s průměrem EU podstatně více daňově zvýhodňují rodiny s dětmi a samoživitele.

Kumulovaná inflace ukrajuje z příjmů domácností

Česká republika se v období od třetího čtvrtletí 2019 do třetího čtvrtletí 2024 zařadila mezi země s nejvyšší kumulativní inflací v Evropě, když celkový růst cen dosáhl 41 %. Tento výsledek je výrazně nad průměrem eurozóny (20 %) i celé Evropské unie (23 %) a řadí ČR na třetí místo hned za Maďarsko (52 %) a Polsko (42 %).

Mezi hlavní příčiny tohoto vývoje patří prudký růst cen energií a potravin (převážně v roce 2022), který měl v české ekonomice silný přímý dopad. Česká národní banka sice zareagovala agresivním zvyšováním úrokových sazeb, ale celkový inflační tlak se podařilo zkrotit až v roce 2024.

Na evropské úrovni graf ukazuje značné rozdíly v kumulativním růstu cen mezi jednotlivými zeměmi. Nejvyšší inflaci vykázalo Maďarsko (52 %), kde byla kombinace slabé měny, expanzivní vládní politiky a energetické regulace hlavními tahouny cenového růstu. Podobně Polsko (42 %) zažilo silné inflační tlaky v důsledku rychlého růstu mezd a expanzivní fiskální politiky.

Na opačném konci žebříčku se nachází Švýcarsko (6 %), Finsko (15 %) a Dánsko (16 %), které vykázaly nejnižší růst cen za posledních pět let. Důvodem je nižší závislost na ruských energiích. Celkově lze říci, že státy s nižší kumulativní inflací těžily z nižších fiskálních deficitů, silnější měnové stability a pomalejšího růstu domácí poptávky, zatímco země se silnou spotřebitelskou poptávkou a vysokou energetickou závislostí zaznamenaly prudší nárůst cenové hladiny.

Vysoká inflace a investiční chování domácností

Vysoká inflace v posledních letech zásadně ovlivnila finanční rozhodování domácností. Rostoucí cenová hladina vedla nejen ke změně struktury výdajů, ale také k přehodnocení strategií ochrany úspor. Češi si stále více uvědomují, že dobře sestavené investiční portfolio nemusí sloužit jen k ochraně úspor před inflací, ale může se stát i pravidelným zdrojem příjmů, podobně jako je tomu například u vyšších příjmových skupin v USA. Investování se stává klíčovým nástrojem k uchování hodnoty majetku, a proto je důležité přistupovat k němu systematicky a s dlouhodobou strategií. U našich klientů pozorujeme tyto hlavní trendy v investičním chování po zkušenostech s vysokou inflací:

• Přesun úspor do investičních aktiv – S rostoucí inflací se zvýšila popularita investic do akcií, ETF fondů, nemovitostí, drahých kovů a kryptoměn. Růst poptávky po těchto aktivech ukazuje, že domácnosti stále více vnímají potřebu dlouhodobé ochrany svého kapitálu před znehodnocením.
• Vyšší zájem o pravidelné investování – Namísto jednorázových vkladů domácnosti stále častěji volí strategii pravidelného investování, která umožňuje rozložit riziko a neutralizovat výkyvy trhů.
• Zvýšená role finanční gramotnosti – Lidé se začínají aktivněji zajímat o investice, vyhledávají vzdělávací zdroje a přemýšlejí nad správným rozložením portfolia. Roste počet investorů, kteří využívají profesionální správu investic nebo konzultace s experty, aby lépe porozuměli rizikům a potenciálním výnosům.

Vývoj mezd v ČR: příležitosti a výzvy

V roce 2024 zaznamenala Česká republika významný růst mezd, který byl ovlivněn několika klíčovými faktory. Podle údajů Českého statistického úřadu dosáhla průměrná hrubá měsíční mzda ve třetím čtvrtletí roku 2024 hodnoty 45 412 Kč. Proti stejnému období předchozího roku stoupla o 7,0 %, reálně pak o 4,6 %. Rozdíl v hodnotě růstu oproti datům z druhého grafu tohoto textu je dán odlišnou metodikou sběru a výpočtu dat, kdy ČSÚ počítá s hrubou mzdou a Eurostat s celkovými náklady práce (podobné konceptu superhrubé mzdy). Mediánová mzda meziročně vzrostla o 6,6 % a činila 40 482 Kč. Lze očekávat, že vývoj českých mezd si i v závěru roku 2024 zachoval svižnou dynamiku, která plyne z meziročního zlepšení výkonu ekonomiky.

Mezi hlavní motory růstu mezd v ČR patří:

• Dlouhodobě napjatý trh práce – Jedním z klíčových faktorů růstu mezd v roce 2024 byl extrémně napjatý trh práce, který se i přes zpomalující ekonomiku vyznačoval historicky nízkou mírou nezaměstnanosti. Podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí a Českého statistického úřadu činil podíl nezaměstnaných osob v prosinci 2024 pouze 2,7 %. Strukturální nedostatek volné pracovní síly a pomalejší příliv pracovní síly ze zahraničí pak tlačí mzdy směrem vzhůru.
• Ekonomické oživení – Po období ekonomické stagnace, kdy v roce 2023 meziročně kleslo reálné HDP o 0,4 %, došlo v roce 2024 k růstu hrubého domácího produktu o 1,1 %. Tento růst byl podpořen zvýšenou poptávkou po zboží a službách, což vedlo firmy k rozšiřování svých aktivit a následnému zvyšování mezd.
• Inflace a životní náklady– Ačkoli průměrná roční inflace ve 2024 klesla na 2,4 %, předchozí roky byly charakterizovány vyšší inflací, což vedlo k výraznému růstu životních nákladů a případě ČR také k poklesu reálných mezd pod úroveň z roku 2019. Zaměstnanci proto vyvíjeli a dále budou vyvíjet tlak na zaměstnavatele, aby zvýšili mzdy a kompenzovali tak rostoucí náklady na bydlení, energie a další. Tento tlak posílí současný výhled, který ukazuje, že se ČR na reálnou úroveň mezd z roku 2019 vrátí jako jedna z posledních zemí EU.

Mezi hlavní překážky růstu mezd v ČR patří:

• Další dopady vysoké inflace – V České republice bylo možné pozorovat vysokou opatrnost zaměstnavatelů, kteří byli v posledních letech nuceni reagovat na zvyšující se náklady na energie, suroviny i mzdy, přistupovali ke zvyšování mezd konzervativně, aby předešli dalším inflačním tlakům. Vysoká inflace zároveň vedla k vyšší míře opatrnosti spotřebitelů, což tlumilo růst poptávky, a tím i schopnost firem růst a přizpůsobovat mzdy rychleji. I když mzdy v roce 2024 rostly v reálném vyjádření, tak stále dohánějí předchozí pokles, což znamená, že domácnosti vnímaly pouze částečné zlepšení finanční situace. To může promluvit i do ekonomické obnovy v roce 2025.
• Produktivita práce – Některá odvětví, jako stavebnictví, zemědělství a ve službách s nižší přidanou hodnotou čelila výzvám spojeným s nízkou produktivitou práce. Společným znakem je vyšší závislost na lidské práci, sezónnost a ve srovnání s jinými sektory omezený prostor pro automatizaci.
• Externí ekonomické vlivy – Česká ekonomika je silně závislá na exportu, zejména do zemí eurozóny. Stagnace klíčových obchodních partnerů, jako je Německo, měla negativní dopad na poptávku po českých výrobcích, což omezovalo možnosti růstu mezd v exportně orientovaných odvětvích. Dalším problémem jsou dopady geopolitických faktorů, které vedle nejistot a rizik přináší problémy na řadu trhů, jako je například ten energetický. Zásadním problémem v roce 2025 pak podle všeho budou obchodní války. 

Další problémy českého trhu práce

• Nízká mobilita zaměstnanců – Český trh práce je dlouhodobě charakterizován nízkou ochotou pracovníků měnit zaměstnání či se stěhovat za prací. To vede k neefektivní alokaci pracovní síly a stagnaci některých regionů.
• Zahraniční zdroje pracovní síly – Migrace se stává stále důležitějším faktorem pro pokrytí nedostatku pracovní síly v technických, manuálních a dalších profesích. Pro uvolnění napětí na trhu práce je nutné zefektivnění procesu zaměstnávání cizinců. Chápu, že se jedná o citlivé téma. Přesto je nutné konstatovat, že v současnosti je proces příliš složitý.
• Nedostatečná kapacita předškolní péče – Dlouhodobě skloňovaný problém s nedostatečnou kapacitou předškolní péče komplikuje návrat z rodičovské dovolené na trh práce. Alternativou pak mohou být soukromá zařízení, kde platba za umístění dítěte zabere významnou část výdělku rodiče, který se vrátí do pracovního procesu. To může omezovat motivaci k rychlému návratu.
• Vysoké zdanění nižších výdělků – Které opět snižuje motivaci k rychlému návratu z rodičovské dovolené do pracovního poměru. Třeba i na částečný úvazek. Celý proces zhoršuje nedostatečná kapacita předškolní péče. Podobně snižuje motivaci přesunu zaměstnance z šedé ekonomiky do té legální, kdy právě přesun by byl spojen s vysokou daňovou zátěží.
• Monopsonní struktura trhu práce – V některých regionech nebo sektorech existují situace, kdy dominantní zaměstnavatelé (např. automobilky, průmyslové zóny) mají významný vliv na mzdové podmínky. To vede ke snížené vyjednávací síle zaměstnanců.
• Nesoulad kvalifikace nezaměstnaných s potřebami trhu – I přes různé vzdělávací a rekvalifikační programy stále dochází k nesouladu mezi nabízenými dovednostmi pracovníků a požadavky zaměstnavatelů.
• Změny ve struktuře zaměstnanosti– Digitalizace a automatizace vedou k postupnému úbytku pracovních míst v rutinních profesích a růstu poptávky po vysoce kvalifikovaných pracovnících.

Výhled vývoje mezd v ČR pro rok 2025

Rok 2025 by měl pokračovat ve znamení, kdy nominální mzdy porostou rychleji než ceny. Uvidíme tak velmi pravděpodobně pokračující růst reálných mezd. Růst mezd v nominálním vyjádření by se měl pohybovat v pásmu 6 % až 7 % v závislosti na ekonomickém výkonu České republiky.

Reálné mzdy porostou tempem převyšující 3,5 % až 4,5 % ročně díky stabilizaci inflace, která má dále zpomalovat a směřovat k 2% inflačnímu cíli České národní banky.

Hlavním faktorem ovlivňujícím mzdový růst bude situace na trhu práce, který i nadále zůstává napjatý. Míra nezaměstnanosti v ČR se drží na velmi nízké úrovni, což vytváří tlak na zaměstnavatele, aby konkurovali vyššími mzdami, zejména v odvětvích s nedostatkem pracovní síly.

Největší růst mezd lze očekávat ve zpracovatelském průmyslu, zdravotnictví a vysoce specializovaných oborech, kde zaměstnavatelé musejí zvyšovat nabídky, aby udrželi nebo přilákali kvalifikované pracovníky.

Dalším stimulem pro růst mezd bude zvýšení platů ve veřejném sektoru, které ovlivní celkový průměr. Díky valorizaci a vládním rozhodnutím se mají platy učitelů, zdravotníků a zaměstnanců veřejné správy zvýšit, což vytvoří sekundární tlak na růst mezd i v soukromém sektoru.

Na druhé straně však existují rizika, která by mohla mzdový růst zpomalit. Klíčovým faktorem je slabá výkonnost německé ekonomiky, která je hlavním obchodním partnerem ČR. Pokud bude Německo v roce 2025 stagnovat, může to negativně ovlivnit český průmysl a exportně orientované sektory, které nebudou mít prostor pro další růst mezd.

V posledních dnech dále sílí nejistoty a rizika okolo obchodních válek a možnosti zavedení cel na EU ze strany USA. Případná odvetná opatření by posílila inflační tlaky v EU včetně ČR. Vyšší inflace by vedla k pomalejšímu růstu reálných mezd.

Dalším rizikem jsou fiskální opatření české vlády, která se snaží snižovat rozpočtový deficit a může se to projevit omezením výdajů ve veřejné sféře.