Nová italská vláda navíc plánuje jít proti EU a zvýšit vládní výdaje. Podle pravicově-konzervativních komentátorů by další recese doprovázená zvýšenými rozpočtovými deficity už mohla být pro jižní křídlo smrtelná. Situace se však ve srovnání s počátkem desetiletí v mnohém změnila k lepšímu a odolnost eurozóny je nyní úplně někde jinde. Kurz eura by proto neměl nijak významně trpět, i kdyby situace v Itálii nabrala na obrátkách.
Zaprvé je už teď euro z historického pohledu slabé a nemá moc kam padat. Dnešní kurz měnového páru EUR/USD se nachází i pod lokálními minimy, které vytvořil v rámci panických prodejů eura v prvním pololetí roku 2010 (řecká krize) a na přelomu let 2011-12 (italsko-španělská krize), během kterých euro ztratilo proti dolaru pokaždé téměř 20 %.
Vývoj měnového páru EUR/USD (týdenní graf – W1):
Poté zde máme záchranné mechanismy, bankovní unii a především centrální banku, která je ochotná využít kvantitativního uvolňování a při deflačních tlacích nakupovat státní dluhopisy členů eurozóny. Nic takového v letech 2010-12 nebylo k dispozici. Naopak Evropská centrální banka v této době zvýšila úrokové sazby z 1,00 % na 1,50 %, čímž situaci ještě zhoršila. Poučení jestřábů, že pokud vám krachují vlády, není třeba ještě zvyšovat úroky, by také mohlo pomoci v řešení případné budoucí krize.
Největším pozitivem, kterého jižní křídlo eurozóny během tohoto desetiletí dosáhlo, je vyrovnání dlouhodobých chronických schodků vnější bilance. Změna zaměření ze spotřeby na export, kterému pomohlo také slábnoucí euro, mělo za důsledek nezávislost jednotlivých ekonomik na zahraničním kapitálu. Bilance běžného účtu Itálie (viz graf) se zlepšila ze záporných 3 % HDP na kladná 3 % HDP. Ještě drastičtější posun směrem k vyrovnané zahraniční bilanci provedlo Španělsko, Portugalsko i Řecko a všechny tyto země dnes vykazují přebytky.
Vývoj bilance běžného účtu k HDP v Itálii:
To v praxi znamená, že italské a jiné domácí banky banky mají dostatek zdrojů/vkladů od spořících domácností a podniků, za které mohou následně kupovat státní dluhopisy. Není třeba prosit o kapitál německé, japonské nebo čínské investory. A domácí banky v rámci pudu sebezáchovy nikdy nebudou organizovat panické výprodeje dluhopisů vlastní vlády.
Itálie i ostatní státy eurozóny se tak mohou vydat cestou „japanizace“. Japonský vládní dluh přesahuje 250 % HDP, ale stále je japonský jen považovaný za bezpečný přístav. Japonsko totiž také dlouhodobě dosahuje přebytků na běžném účtu a dluh si tedy financuje samo, a to bez panických výprodejů a dluhových krizí, které by měly negativní vliv na domácí měnu.
Vývoj veřejného dluhu k HDP v Itálii:
Pravdou je, že rostoucí ceny ropy, zvýšená domácí poptávka a snahy zmírnit úspory ve státním rozpočtu mohou v následujících čtvrtletích bilanci periferie zhoršit. Nemělo by jít však o zásadní obrat, který připraví tyto zadlužené státy o možnost financovat si chod ekonomiky svépomocí. Euro by proto mělo být mnohem méně citlivé na jakékoliv rizikové vlny směřující proti dluhopisům periferie eurozóny.
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: MT4, tradingeconomics.com