Proč vlastně vydělávají jen 10-15% traderů? Nemyslim si, že přišli jen na něco na co jiní nepřišli, ani že to je velikostí účtu. Jestli je to teda jen kvůli psychice, že prostě jen třeba zariskovali, nebáli se konečně začít vydělávat, jednoho dne se rozhodli do toho jít naplno, samozřejmě s tím, že tak nějak věděli, co dělají, tak to neni přece tak těžký ne? Kdybych já, třeba jen od minulého měsíce přesně dělal to, co mám, tak bych teď už o sobě prohlašoval, že jsem profík :), což by byla blbost samozřejmě, přehnaný sebevědomí je nesmysl, ale chápete, co tím chci říct, že ten strach nebo nevim, nějakej blok nás třeba furt drží od toho ziskování. Pořád hledáme a zkoušíme a čekáme a diskutujeme, ale zřejmě by bylo lepší odvážně na plný koule do toho jít (jen upozorňuju, jen pro ty co vědí, co dělají). Dyť pořád testujeme a z historie se dokola přesvědčujeme, že ten náš systém funguje, jen prostě něco pořád není ideální. Za sebe se bojim, že bych do toho šel na plno s minilotem a po měsících bych zvyšoval o jednu desetinu, ale co když zas udělám tich několik chyb. Netušim jak se toho zbavit. Je to pořád dokola, ale co doopravdy dělá ziskovýho tradera od chudáka co dře, furt počítá, pořád přesvědčuje svojí hlavu, že to má cenu a tak. Co dělá dobrýho podnikatele od špatnýho? Nestačí jen znát svůj obor, ale mít i zkušenosti s ním a takovou nevim co to je, takový jako čistý, nebo spíš logický myšlení. Pořád opakujou v tv toho sprostýho kuchaře co radí občas praštěným majitelům hospod jak co zlepšit. Často na to čumim a snažím se z něho brát příklad. Nejsem kuchař, spíš mě zajímá ta zkušenost a umění řídit věci a logicky uvažovat. Nemusíte ho mít rádi, ale každý musí uznat, že to umí. Nejvíc mě baví právě ta logika, prostě když nějaký majitel se tam o něco snaží a furt to nejde, nebo něco je špatně a on tam přijde a řekne mu do očí, že to je přece blbost co dělá a ten člověk to ví, ale furt to dělá do zblbnutí, tak mu řekne "tak se na to přece vy.er", nebo "proč to takhle děláš? Proč si necháváš s.át na hlavu?" Občas je to do oka bijící a i těm co si ho pozvali a jsou ze začátku odmítavý, tak musí pak na konci být jasný, že měl pravdu a že je to přeci tak jasný a tak akorát nechápou proč si toho samy nevšimli, proč prostě třeba nevyhodily ten nechutnej smradlavej koberec a nenechali tak klasickou podlahu? Proč nevyrazili toho blázna z kuchyně co vaří hnusy co by si samy ani nedali a navíc dělá jiný gramáže jídel, než mají na lístku atd.. Einstein snad někdy řek, že "bláznovství je dělání stejný věci stále znovu a znovu s očekáváním jiných výsledků." Takže co z toho plyne, když přece vim jak na to, tak proč prostě to tak nedělám, proč když mám nastavený PT na 70 pipech, tak proč to v polovině přerušim s tím, že mám strach, že to tam nedojde? Proč, když mám nastavený SL o 50 pipech, tak proč v polovině vystoupím s tim, že si myslím, že to tam doleze? Jak tohle můžu vědět? Nevim, kam to doleze, nevim kdy to tam doleze a přesto v tu nějakou chvíli mě osvítí nějaký šestý smysl, nebo spíš šestý nesmysl a já si řeknu „radši vylezu“ no ale samozřejmě špatně. Dyť z historie vím, že mi větší pravděpodobnost zisku hraje do karet. Dyť je to, logický, lehký, jasný. Nemám na to odvahu asi? Je to stejně zas jen o tich prachách, kdybych měl naprosto zbytečných 50 táců na který jsem nešetřil a byly by mi ukradený, tak to tam hodim, nastavim nějaký čekačky, vypnu to a zapnu zase až za týden s tím jak to dopadlo a je mi to jedno, ale takhle když peníze jsou nějakým způsobem našetřený, tak je těžký to tam hodit a nesledovat to a nepřemýšlet o tom a pořád to nekontrolovat atd. Ta odvaha prostě nějak chybí a je asi klíčová
