Základní hybnou silou každého finančního instrumentu je vypořádávání nabídky a poptávky. To se děje díky párování nákupních a prodejních příkazů a v okamžiku, kdy jedna strana získá převahu nad tou druhou, dojde k posunutí kurzu daného aktiva.
Toto je obecně známý a prověřený princip, který je možné pozorovat na libovolném burzovním aktivu. Ovšem v okamžiku, kdy obchodník začne tohoto principu využívat, zjistí, že toto zcela neplatí, a že kurz podkladového aktiva může růst i přes to, že v trhu převládají prodejci.
Jednou z hlavních podmínek, aby takový to princip mohl fungovat, je dostatečná likvidita instrumentu. Likvidita finančního instrumentu je dána právě schopností podkladového aktiva vyplňovat obchodní příkazy účastníků obchodování a to ideálně bez prodlení a za takovou cenu, kterou obchodník požadoval. Likvidita finančního instrumentu je tvořena dvěma skupinami.
První skupinu tvoří obchodníci, kteří se účastní obchodování s cílem tvořit zisk, zajistit své podnikání proti ztrátám či kurzovým rizikům nebo dlouhodobí investoři. Zkrátka na tvorbě likvidity se podílejí externí obchodníci. Druhou skupinou tvořící likviditu finančních instrumentů jsou samotní provozovatelé.
V tomto okamžiku nastává otázka, do jaké míry provozovatel svou likviditou zasahuje do klasické koncepce nabídky a poptávky a zda je v reálném obchodování možné informací
o základní likviditě nějak využít?
Způsobů analyzování cenových pohybů a samotné struktury finančních trhů je nepřeberné množství. Mezi nejznámější a nejvyužívanější metody patří metody založené na technických indikátorech nebo na Order flow.
Prvním krokem k pochopení, je uvědomit si, co vlastně indikátory a Order flow ukazují a naučit se tyto informace správně interpretovat. Například velmi známý objemový (volume) indikátor, který je dostupný skoro v každé obchodní platformě, je postaven na základě měření objemu, tedy veličiny, která měří množství zobchodovaných peněz na finančním aktivu.
Tento indikátor je vykreslován na základě změny objemu v čase. To znamená, že pokud v předem zvoleném časovém rámci, například M30, je vykreslena zelená svíčka, tak byl v tomto časovém rámci byl zobchodován větší objem peněz než v předchozím časovém rámci (v předchozí svíčce). Další informací, kterou tento indikátor poskytuje je informace o míře změny objemu. Míra změny objemu je vykreslena v amplitudě svíčky (v její výšce). Obě tyto informace poskytují obchodníkům velmi zajímavý přehled o situaci na finančním aktivu. I přes velmi zajímavou informační nabídku, tento indikátor nese některé nevýhody.
První z nich je problém historického vývoje. Jako každý indikátor je i tento vypočítáván na základě historických údajů, které mohou, ale také nemusí předpovídat budoucí vývoj podkladového aktiva. Druhou nevýhodou je to, že indikátor měří pouze rozdíl v celkovém objemu zobchodovaných peněz, což ovšem nenabízí obchodníkovi žádnou informaci o tom, zda v trhu převládají kupci nebo prodejci, nebo zda je situace na trhu rovnovážná.
S tímto souvisí třetí a možná nejzásadnější problém této metody indikace objemu, a to je datová základna, ze které je indikátor vykreslován. Tento objemový indikátor je počítán z dat brokera, který poskytuje data do obchodní platformy. Tato data broker získává od svých dodavatelů likvidity. Aby mohl být indikátor vypočítán, musí broker sledovat aktuální nabídku a poptávku svých dodavatelů likvidity, ze které je následně indikátor počítán. Zde nastává problém, protože veškeré informace, které indikátor obchodníkovi nabízí, jsou platná pouze v rámci brokerem poskytované likvidity. Neříkají nic o celkovém dění na finančním trhu.
Na základě těchto informací asi většina obchodníků tuší, že objemový (volume) indikátor, běžně poskytován v obchodních platformách, není úplně tím nejlepším způsobem, jak sledovat vývoj nabídky a poptávky na finančním aktivu a tak vnímat skutečné informace o rozložení sil kupujících a prodejců.
Nástrojem, který umožňuje tyto informace získávat a následně správně interpretovat, je metoda Order flow (tok objednávek). V rámci této metody se sleduje konkrétní pohyb a párování obchodních příkazů, tedy příkazů nákupních a prodejních, což už samo o sobě dává informaci o aktivitě jednotlivých účastníků obchodování. Navíc obchodník sám si v rámci této metody určuje zdroj v stupních dat, protože metodu je potřeba provádět na takové analytické platformě, která práci se strukturou trhu umožňuje.
Na obrázku je zobrazen klasický svíčkový graf, ovšem rozšířený o informace ze struktury trhu, tedy o stavu párování nákupních a prodejních příkazů na jednotlivých cenách.
Obrázek rovněž popisuje tržní situaci, kdy měnový pár EUR/USD nejprve klesal, poté vytvořil dno a následně došlo ke korekci trendu a trh rostl. Tento obrat trendu je doprovázen situací, kdy trh utváří dno (svíčka v 8:30) a následně trh roste i v situaci kdy je celkový rozdíl nákupních a prodejních příkazů (delta) negativní, což znamená, že v trhu je více prodejních příkazů.
Jak je možné, že v této svíčce je více prodejců a trh i přesto roste? Pochopení této divergence dává obchodníkovy velkou obchodní výhodu, protože se naučí vnímat tržní situace, kdy dochází k obratu trendu. Řešení otázky, proč kurz finančního instrumentu roste i v situaci, kdy je v trhu více prodejců, je zobrazen a následně vysvětlen na obrázku níže.
O růstu nebo poklesu kurzu finančního aktiva nerozhoduje to kolik je v trhu kupujících a nebo prodávajících ale jejich agresivita!
Na obrázku číslo tři je zobrazena právě tato situace. Ve svíčce otevřené v 9:00 dochází k téměř absolutní „převaze“ kupujících na dvou po sobě jdoucích cenových úrovních. To značí jedinou věc, že prodejci zde neměli důvod vstupovat do trhu a tlak kupujících „vyhnal“ cenu výše, kde se díky zvýšenému objemu udržela až do uzavření svíčky. Tato situace s „absolutní“ převahou kupců se opakuje i ve svíčkách otevřených v 10:00 a 10:30.
Proč ovšem neplatí všeobecně rozšířený názor, že trh roste, když převládají kupci a když klesá, převládají prodejci? Protože ve skutečnosti, pravidla nabídky a poptávky na finančních instrumentech neplatí!
Základní likviditu finančních instrumentů totiž neurčují obchodníci, kteří dané aktivum nakupují nebo prodávají, ale likviditu určuje provozovatel burzy, na které je finanční aktivum kótované. Externí společnosti, které jsou majitelem burzy placeny za tvorbu likvidity na jimi poskytovaných finančních instrumentech, zajišťují dostatečnou likviditu, díky vysokorychlostnímu nakupování a prodávání obchodních příkazů, které probíhá neustále, čímž vytvářejí dostatečnou likviditu pro externí účastníky obchodování.
Z tohoto důvodu může kurz finančního instrumentu růst i v okamžiku, kdy indikátory a Order flow ukazují převahu prodejců. Samozřejmě toto platí i v opačném případě, tedy kurz finančního instrumentu může klesat i v případě, že v trhu převládají kupci. Základní likvidita totiž vymazává rozdíl mezi kupujícími a prodávajícími, proto z hlediska hybnosti (volatility) finančního aktiva záleží spíše na agresivitě jedné strany obchodníků vůči druhé, než na celkovém objemu, který je zobchodován.
Závěr:
V článku jsme se zabývali otázkou: Proč trh roste v situaci, kdy převládají prodejci?
V první části jsme si vysvětlili princip párování obchodních příkazů na finančním instrumentu a ukázali jsme si rozdíl mezi možnostmi technického indikátoru a sledováním Order flow na příkladu Volume indikátoru. Po vysvětlení principů fungování tohoto indikátoru a představení si jeho nevýhod, jsme se zabývali odstraněním těchto nevýhod pomocí analyzování tržní situace metodou Order flow.
Na příkladu z tržního prostředí bylo vysvětleno, jakým způsobem probíhá párování objednávek a také to, co ve skutečnosti stojí za cenovými pohyby podkladových aktiv. V závěru tohoto článku byl vysvětlen význam agresivity obchodníků a vliv této agresivity na cenové pohyby. Rovněž v této části byla představena a vysvětlena základní likvidita finančních instrumentů a její vztah k účastníkům obchodování.
Odpovědí na výzkumnou otázku: Proč trh roste v situaci, kdy převládají prodejci? Je, protože kupující jsou agresivnější než prodávající. Tato agresivita vzniká na jednotlivých cenových úrovních, kde dochází k téměř absolutní „převaze“ kupců nad prodejci.
Principy popsané v tomto článku jsou platné na každém likvidním finančním instrumentu.
Objemy kupců a prodejců zobrazené na Order flow se mohou měnit v závislosti na kvalitě poskytovaných vstupních dat.