Úvod
Na úvod chci uvést, že nejsem žádný anti-ekolog, ale ani žádná zapálená eko aktivistka typu Greta Thunberg. Snažila jsem se pouze poskládat různé informace a data do formy, která nám traderům dá kontext a pomůže při rozhodování, jestli ESG je trend, na kterém má smysl se svézt.
Zelená propaganda nebo nutnost?
Není pochyb o tom, že ESG a obecně zelená energie je velké a hodně aktuální téma na celosvětové úrovni. Vlády států a velkých korporací se předhání v ujištění, do kterého roku nahradí fosilní paliva jako jsou ropa, uhlí nebo plyn, jinými (rozuměj ekologičtějšími) zdroji energie, do kdy nejpozději budou CO2 neutrální a jaká opatření přijmou, aby daný cíl splnili.
Trocha malé teorie, co o fosilních palivech píše Wikipedie: „Při spalování fosilních paliv se ročně vyprodukuje přibližně 35 miliard tun (35 gigatun) oxidu uhličitého (CO2), přírodní procesy přitom mohou absorbovat jen malou část tohoto množství, takže dochází k čistému nárůstu atmosférického oxidu uhličitého o mnoho miliard tun ročně. CO2 je skleníkový plyn, který zvyšuje radiační působení a přispívá ke globálnímu oteplování a okyselování oceánů.“ Cílem „zelené iniciativy“ je tak posun směrem k výrobě nízkouhlíkové obnovitelné energie, který má pomoci snížit celosvětové emise skleníkových plynů.
Faktem je, že v posledních letech příroda opravdu hodně blázní, ať se jedná o silné hurikány, rozsáhlé požáry, vysychání zdrojů vody či oteplování Arktidy, která se údajně otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety a kde se množství ledu snížilo o 20 %. Jako viníka označují vědci mimo jiné CO2 a jejich předpovědi začínají být tak hrozivé a reálné, že se státy asi opravdu snaží šlápnout na brzdu.
Na druhou stranu trend zelené energie a ESG obecně má zároveň řadu odpůrců a kritiků, kteří tvrdí, že se jedná o propagandu a opatření, která navrhují státy, jsou až moc extrémní a stejně nepomohou.
Dle mého názoru je asi jedno, kdo má pravdu, zásadní je, kdo tahá za delší konec provazu – a to jsou aktuálně státy a jejich vlády. Jako trader toto beru v potaz.
Kdo jsou největší hříšníci?
Zajímalo mě, jaký je seznam největších znečišťovatelů a producentů emisí podle států, tipuji, že seznam asi nikoho nepřekvapí:
Vše je k ničemu, když se nepřipojí Čína a Rusko – už jste to také slyšeli?
Možná jste stejně jako já slyšeli názor, že Evropská Unie páchá ekonomickou sebevraždu, protože na zelené investice a energie vynakládá obrovské množství peněz a že bez Číny, Ruska a Indie bude stejně vliv těchto opatření minimální. Pátrala jsem, které státy se zavázaly k záchraně globálního klimatu a snížení emisí a výsledek mě překvapil.
Je třeba se vrátit zpět do roku 2015, kdy se v Paříži konala Klimatická konference OSN. Tato konference skončila v prosinci 2015 přijetím právně závazné tzv. Pařížské dohody, ve které se podařilo dosáhnout celosvětové shody ohledně snižování dopadů klimatických změn.
K únoru 2021 podepsalo Pařížskou dohodu 194 států plus Evropská Unie, z velkých států (z pohledu tvorby emisí) dohodu zatím nepodepsali pouze Irák a Irán.
K Pařížské dohodě přistoupila v roce 2016 dokonce i Čína a Indie a v roce 2019 pak Rusko. Pro pobavení – Spojené státy byly signatářem Pařížské dohody už od konce roku 2016, americký prezident Donald Trump ale Pařížskou dohodu vypověděl a ta přestala být pro Spojené státy závazná v listopadu 2020, po zvolení Joe Bidena Spojené státy začátkem roku 2021 k Pařížské dohodě opět přistoupily.
Pařížská dohoda nahradila v roce 2020 předchozí Kjótský protokol a je otázka, jestli bude mít Pařížská dohoda větší efekt a sílu nebo ne.
Ideály versus realita
V Pařížské dohodě se státy zavázaly ke dvěma hlavním cílům:
- přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2° C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5°C
- snižování emisí skleníkových plynů.
Jak už to tak bývá, málokdy jdou věci ideálně podle plánu. Když v únoru 2020 začala pandemie covidu a státy zaváděly drastická opatření, produkce emisí celkem logicky hodně klesla. Nicméně poté, co se ekonomiky začaly znovu rozbíhat, začala růst spotřeba energií a tím pádem i produkce emisí, což zajímavě míchá se zelenými kartami.
Státy tak aktuálně čelí nepříjemné výzvě – jak vybalancovat naplňování zelených cílů na straně jedné a rostoucí inflaci, obavy ze zpomalení ekonomického růstu a nedostatky některých zdrojů na straně druhé. Bude zajímavé sledovat, jak se kdo s aktuální situací vypořádá.
Od 31. října do 12. listopadu 2021 se navíc ve skotském Glasgow koná další konference OSN o změně klimatu, takže o novinky nebude na podzim nouze.
Marika Čupa
