Možným způsobem jak vytrhnout centrálním bankám trn z paty je uvolňování měnové politiky pomocí tzv. vrtulníkových peněz. Tento vládní stimul představuje sloučení expanzivní monetární a fiskální politiky. S tímto extrémním způsobem uvolňování měnové politiky přišel laureát Nobelovy ceny Milton Friedman v roce 1969. Friedman uvádí, že pokud chce zvýšit centrální banka inflaci a ekonomický růst, který je pod svým potenciálem, nejjednodušší způsob jak to udělat, je rozdat svým občanům peníze (neboli shodit je z vrtulníku). Hlavním předpokladem Friedmanovi teorie je, že občané vědí, že jde o jednorázovou a neopakovatelnou akci. Lidi tyto peníze utratí, čímž se podpoří ekonomický růst a inflace. Růst těchto makroekonomických veličin povzbudí lidi v budoucnu dále utrácet.
Ben Bernanke rozvedl tuto teorii dále. Vlády za krátkodobé dluhopisy získají od centrálních bank nově vytištěné peníze, které vypouští přímo do ekonomiky prostřednictvím daňových úlev nebo výdajových programů.
V poslední době se tato stimulační metoda začíná opět vracet, protože centrálním bankám pomalu docházejí ostatní prostředky na podporu hospodářského růstu. Představitelé Evropské centrální banky na téma, které prezident Mario Draghi nazval velmi zajímavým konceptem, soustředí veškerou pozornost. Injekcí by tak mělo dojít k urychlení výdajů a investic. Banka je rovněž omezená v tom, jaká aktiva nakupovat. Vrtulníkové peníze tento problém řeší tím, že rozdají peníze lidem a aktiva nenakupují.
Prezident německé Bundesbanky Jens Weidmann, odpůrce měnových stimulů, se nechal hned slyšet a uvedl, že vrtulníkové peníze by mohly vytvořit v bilancích centrálních bank obrovské díry a nechat vlády a daňové poplatníky je nakonec zaplatit. Na druhou stranu tady má ještě pořád poslední slovo legislativa. Ta zakazuje ECB financovat státy a zároveň postrádá jednotnou státní pokladnu, se kterou by mohla nakládat.
Jaký je rozdíl mezi programem QE a vrtulníkovými penězi? Většina nákupů v rámci programu QE probíhá formou swapu. To znamená, že státní dluhopis je vyměněn za bankovní rezervy.
Aktuálně ceny ve Spojených státech pomalu rostou a Mezinárodní měnový fond předpovídá inflaci ve vyspělých státech za účelem urychlit příští rok na 1,7 %.
Pro ECB jsou neúspěchy s kvantitativním uvolňováním a negativními úrokovými sazbami dvojitá rána, jelikož to vypadá, že FED svého inflačního cíle dosáhne, zatímco ECB se stále více vzdaluje inflaci. Evropská a možná i japonská centrální banka se tak podle všeho budou muset pustit hlouběji do nezmapovaného prostředí. „ECB by mohla opět snížit úrokové sazby, pokud to budou hospodářské podmínky v eurozóně vyžadovat“, uvedl to hlavní ekonom ECB Peter Praet. V případě mimořádných okolností by podle něj ECB mohla teoreticky uvažovat také o tištění peněz a jejich rozdělování přímo lidem.
Graf: 5letá inflační očekávání po prosincovém a březnovém zasedání ECB dramaticky klesla:
Graf: EUR/USD od prosincového zasedání ECB, kde banka snížila depozitní úrokovou sazbu hlouběji do mínusu a prodloužila program QE, posílil o 7 procent. Vývoj nezvrátilo ani březnové rozhodnutí banky dále snížit úrokové sazby a navýšit objem QE.
