Když jsem byl hodně mladý kluk a můj věk se pohyboval okolo dvaceti let, miloval jsem individuální sporty a jeden z nich jsem dělal také závodně - byla to cyklistika. Začalo to nenápadně občasnými projížďkami na kole, které se neustále prodlužovaly. Potom jsem si pořídil drahé nádherné silniční kolo a prodlužoval své trasy ještě víc. Ve své nejlepší formě pro mě nebyl problém si jen tak vyjet a s jednou krátkou přestávkou na benzínové pumpě ujet v kuse asi 180 kilometrů. A druhý den další podobná projížďka. A pak závody - skupiny nebo časovka.
Dnes jsem sledoval mistrovství světa v cyklokrosu. Výkon našeho závodníka, Štybara, byl naprosto fenomenální. Ten kluk dokonale zvládl techniku, rozvržení sil i taktiku v závodě a dojel si s přehledem pro první místo - prakticky nenašel soupeře. Protože jsem sám cyklistiku dělal, dokáži si velmi plně uvědomit, co za tímto dnešním vítězstvím stálo. Cyklistika je velmi tvrdý sport a rozhoduje jediné - buď na to mám a nebo na to nemám. Pokud na to mám mít, musím na sobě tvrdě makat. Pro skutečně mistrovský výkon neexistují výmluvy typu "dneska prší a venku je zima a bláto, kašlu na to, dneska nikam nepojedu". Cyklista, který má jasný cíl - zvítězit - je venku každý den a za každého počasí, vůbec neřeší jak je venku. Takový člověk řeší jedinou věc - co si vezme na sebe, když budou venku padat trakaře, a na jakých pojede pneumatikách. Pokud by jeden den nevyjel, asi se nic nestane. Ale pokud nevyjede celý týden, je to velmi znát - tělo a hlavně psychiku je nutné trénovat pravidelně - disciplinovaně.
Ačkoli fyzická kondice je v cyklistice velmi nutná deviza, osobně jsem při závodech zjistil, že je to celé primárně o psychice. Závod se jezdí úplně na fyzický doraz, ale když je člověk ve vyrovnané psychické pohodě, posunuje se u něj úroveň nadoraz o něco dál, svaly netlačí žádné usazené emoce typu "nevěřím si, ten přede mnou je lepší, tohle nedokážu, docházejí mi síly, atd.". Myslíte pouze na vítězství, které je možné, protože jste pro to udělali maximum, nebo nemyslíte vůbec a prostě jedete jak nejrychleji umíte.
Paralela s tradigem je nyní jasná. Trading je vysoce individuální sport a rozhoduje v něm jediné - jestli na to máte nebo nemáte. Abyste na to měli, musíte na sobě hodně makat a ctít neoblomnou disciplínu, protože váš progres musí být větší, než pokrok někoho jiného. Zanedbáte-li nějakou část, tam veknu je pokaždé někdo jiný, kdo zajisté tuto část nezanedbal a získává tak mírnou výhodu. Trading se tváří jako sport typu "jenom si klikni a jsi v pohodě", ale v tomhle oceánu plave tolik nenažraných žraloků, který cítí na hony vzdálený žvanec pipu, že jakékoli zanedbání z naší strany - ne příliš promyšlený systém, neznalost trhu, neznalost sama sebe a svých reakcí apod. - je už předem odsouzeno k tomu, aby bylo zcela fatální.
Pokud se člověk už od začátku nepřipravuje na vítězství a připouští si prohru - zkrátka to jenom tak zkusí a ono to nějak dopadne - prohra ho v dlouhodobém horizontu nemine. Na trhu nám nedá nikdo nic zadarmo. Trading je tvrdý byznys a my musíme dupat do plných a všechno dokázat sami, stále se řítit vpřed. Dělat trading jenom tak napůl je jako trading vůbec nedělat. Slyšel jsem už mnoho sebe-obhajoby lidí, kteří tvrdili, že trading je jenom o tom najít si někde nějaký systém a ten dělat a peníze přijdou sami, ale taková obhajoba většinou skončila v okamžiku, kdy jim to najednou zcela překvapivě nevyšlo. My, kteří chceme být vítězi, víme, kde je ta tenká hranice mezi úspěchem a neúspěchem v tradingu. Vše je ve skutečně pilné přípravě. Stejně jako si na kolo a trať musíme zvyknout tak, že už nás nic nezabolí a známe každou zatáčku, stejně tak musíme tvrdě pracovat až do okamžiku, kdy máme pocit jako bychom s naším obchodním přístupem srostli v jedno a vše nám připadá velmi přirozené.
V momentě, kdy se náš přístup stane skutečnou přirozeností, najednou se dostáváme do elitní skupiny obchodníků, o kterých koluje z úst ostatních "to je ten, co na to má". Ale hlavně - potom my sami zcela bez pochyb víme, že vítězství je naše, protože známe všechny kroky, jak toho dosáhneme a co všechno nás může v těch nepřehledných zatáčkách potkat.
Trading je jako individuální sport, kde vše záleží jenom na nás. Když jsem seděl v sedle, miloval jsem ten vítr ve vlasech, ten pocit že někomu ujíždím i všechny ty krize a utrpení, když docházelo sil - člověk se s tím musel hodně poprat a bylo to teď nebo nikdy, buď překonám sám sebe a pojedu v tempu dál, nebo nebudu v elitní desítce. Když sedím v MT4, často se děje to stejné. Stejně jako cyklistika, také trading mi dává ten osvobozující pocit.
Dnes jsi to dokázal Štybare, jsi král! Zítra jedu já.
