Pokud zobecníme a zjednodušíme odborné ekonomické články a učebnice, měly by ve stagflaci nejlépe zhodnocovat komodity následované nemovitostmi, akciemi a nakonec dluhopisy a hotovostí. Problémem však je, že historické zkušenosti se stagflací vycházejí pouze ze 70. let minulého století ve Spojených státech. Více srovnatelných období s přímým dopadem do cen investovatelných aktiv zkrátka nemáme. A tehdy docházelo k velice chabým ziskům akciového trhu, zvlášť pak po očištění o inflaci.
Historický vývoj amerického akciového indexu S&P 500:
To však hned neznamená, že si akcie dalších několik čtvrtletí povedou špatně. Oproti 70. letům totiž najdeme obrovské rozdíly ve fundamentu akcií. Tehdy po prvotním ropném šoku a skoku v cenách silné odbory vyjednávaly vysoké růsty mezd, na které musely reagovat společnosti růstem v prodejních cenách, aby vůbec udržely marže nad nulou - nákladová inflace a inflačně-mzdová spirála jako z učebnice.
Vývoj poměru korporátních zisků k HDP v USA (v %):
Nyní jsou však odbory slabé, růst mezd není v USA ani v západní Evropě nijak závratný, aby živil inflaci ve vyšších jednotkách procent. Kvůli narušení dodavatelských řetězců a nižší nabídce však společnosti prudce zdražují, protože mohou. Marže a zisky obchodovaných společností jsou na historickém maximu, akciový trh se má o co opřít. Inflace pak navíc bude zvětšovat koláč, nominální HDP, ze kterého si společnosti svými zisky dokáží více ukousnout.
Vývoj nominálního HDP USA (v mld. USD ročně):
Nominální HDP Spojených států vzrostlo v posledním čtvrtletí o 11,8 % meziročně a nyní je již o 10,7 % výše než na začátku pandemie (viz graf).
Jak vidíme z prvního grafu, horší pro zisky společností jsou recese, nikoliv inflace. Co však akciím v 70. letech také škodilo a co se může opakovat, je pokles poměru PE (ceny akcií / zisky) ve stínu rostoucích úrokových sazeb. Zkrátka investoři mohou požadovat od akcií vyšší návratnost, pokud by americká centrální banka musela zvyšovat úrokové sazby nad nějakou snesitelnou úroveň (cca 3,00 %).
V prostředí rostoucích úrokových sazeb se však nebude dařit ani dluhopisům a nemovitostem. Komodity jsou divokou kartou, ale i ty se potýkají s již vysokými cenami, různými riziky (politické, logistické, počasí). Zlato má navíc tendenci také oslabovat při vyšších úrokových sazbách. Jeho bombastický růst v 70. letech byl spíše doháněním umělého fixu z předešlých 25 let v rámci dlouhodobě neudržitelného systému z Bretton Woods.
Když si to shrneme, stagflace je pro investory velice těžké období, protože žádné aktivum není ušetřeno. Hotovost není králem, to v žádném případě. Turbulentním obdobím se dá proplout s trochou štěstí v nemovitostech a akciích, přičemž akcie mohou oproti nepříliš dobré historické zkušenosti příjemně překvapit. Na konci epizody rostoucích úrokových sazeb, kdy už vypadá inflace pod kontrolou, budou zajímavé státní i korporátní dluhopisy s delší dobou splatnosti.
Historický vývoj ceny zlata v USD za unci:
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: FRED, Reuters