Na dnešních úrovních se sice inflační očekávání pohybovala již na jaře 2011, pro toto období ale byly typické raketově rostoucí ceny komodit způsobené nabídkovými šoky (libyjská krize, špatná úroda), které tlačily inflaci nahoru. Takovéto prudké změny nabídky americká centrální banka (Fed) přes veškerou svou sílu ovlivnit nedokáže, takže se od ní žádná reakce nečekala.
Dnes jsme ale v jiné situaci – stavebnictví se v USA výrazně lepší a spotřebu domácností nesrazilo ani mírné zvýšení daní. Rostoucí ceny nemovitostí a gigantické hotovostní polštáře amerických korporací by měly podporovat poptávku během celého roku. A právě zvýšená poptávka tlačící na růst mezd a cen je možnost, jak by se cílování inflace mohlo Fedu vymknout z rukou. Sama centrální banka to nejspíš cítí, a proto se na lednovém zasedání vyjádřila k možnému ukončení podpůrných opatření již ke konci letošního roku. Zvlášť po tom, co explicitně vyjádřila, že bude zvyšovat sazby, pokud inflační tlaky stoupnou nad 2,5 %.
A co z toho vyplývá pro měnové trhy? Za situace nulových sazeb jsme byli zvyklí, že pozitivní zprávy z ekonomiky paradoxně znamenaly pro dolar ztráty, protože investoři opouštěli dolarové bezpečí a hnali se za rizikem. Zvýšená inflační očekávání ale přibližují dny, kdy bude muset Fed šlápnout na brzdy a zvýšit sazby. Proto nebuďme překvapeni, pokud se doposud zažité chování trhu (silná ekonomika = slabý dolar) změní, a dolar při případném optimismu v příštích měsících posílí.
Vývoj 10letých inflačních očekávání v americké ekonomice (modře, v procentech), vývoj měnového páru EUR/USD (červeně):
Zdroj: Federal Reserve Database
Tomáš RaputaTým FXstreet.cz