Německo, jak by se dalo čekat, má hranici výše. Vysoká flexibilita pracovní síly, dodavatelské řetězce v zemích s levnou pracovní silou a produkty vysoké kvality umožňují mnoha německým firmám operovat na určitých trzích jako přirozený monopol. Země je tedy relativně imunní vůči posilování eura.
Francii s Itálií hází DB do jednoho pytle. Nižší kvalita výrobků těchto zemí podmiňuje svůj úspěch na zahraničních trzích cenovou konkurenceschopností. V zemi galského kohouta vidí hranici bolesti na 1,24 a na Apeninském poloostrově dokonce na 1,17. Exportéři těchto zemí se tedy už nacházejí pod tlakem.
Překvapením je Španělsko, které je (spolu s Německem) také celkem rezistentní vůči posilující domácí měně. Nízké náklady práce v porovnání s kolegy z eurozóny a blízké vztahy s globální obchodní sítí (např. v Latinské Americe) dávají Španělsku mnohem více ochrany proti silnému euru, než by se na první pohled mohlo zdát. Španělsko se např. stalo druhým největším evropským výrobcem aut, když předstihlo Francii. Také se zde vyrobí třikrát více aut ročně než v Itálii
Evropské Unii jako celku se daří více vyvážet než dovážet. Nicméně, mimo Španělsko a Německo bude posílení eura silnou brzdou evropských exportů a potažmo celé ekonomiky. V případě setrvání eurodolaru nad zmíněnou hranicí 1,37 po delší dobu se dají čekat kroky Evropské centrální banky, které povedou k oslabení měny – snížení repo sazby či slovní intervence.
Vývoj měnového páru EUR/USD za poslední rok:
Zdroje: finance.yahoo.com, Wall Street Journal
Tomáš Raputa
Tým FXstreet.cz
