I když je velice nepravděpodobné, že by Fed v blízké době změnil svůj dvouprocentní inflační cíl*, možnost tolerance krátkodobě vyšší jádrové inflace ve Spojených státech je zjevná. To je jeden z dalších bodů, proč bude pokračovat zvyšování úrokových sazeb v USA spíše pomalejším než rychlejším tempem s negativními důsledky pro kurz dolaru. Ten se v reakci na páru s eurem dostává do defenzívy a eurodolar atakuje lokální maxima, na kterých se obchodoval těsně před Brexitem.
Vývoj měnového páru EUR/USD (denní graf – D1):
Tento přístup vyššího inflačního cílování v době nulových úrokových sazeb** zapadá do mozaiky aktuálně nevyvážených rizik v práci centrálních bankéřů. Riziko přestřelení růstu cen směrem vzhůru se totiž dá celkem svižně a elegantně vyřešit rychlejším zvýšením úrokových sazeb, směrem dolů ale Fed tolik možností nemá (nemluvě o ECB nebo BoJ). O co vyšší tedy bude inflace (spolu s úrokovými sazbami a výnosy dluhopisů) při příchodu recese v budoucnu, o to více zbraní z klasického monetárního aparátu bude centrální banka mít a nebude se muset uchylovat k neoblíbeným záporným úrokovým sazbám nebo novým experimentům jako jsou peníze z vrtulníků, aby podpořila strádající ekonomiku.
Meziroční vývoj růstu mezd (červeně) a jádrové inflace (modře) v USA:
Navíc v dnešní době si Fed může podobné přikládání pod kotel a rozdmýchávání inflačních očekávání dovolit. Mzdy v největší světové ekonomice totiž stále rostou pouze o 2,6 % (viz graf) a předkrizový trend ve výši 3,5 %, který považuje za zdravý i guvernérka Fedu Janet Yellenová, je prozatím v nedohlednu. Jakýkoliv prudký růst inflace podobný roku 2011, kdy přicházely negativní nabídkové šoky ze všech stran, by tak byl pouze krátkodobou epizodou a může nechat Fed klidným.
Argumentů pro růst sazeb je tedy stále relativně málo, což dokazuje i trh futures, který implikuje pouze 47 % šanci na úrokový „hike“ ještě v letošním roce.
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
* Explicitně na 2 % je cíl Fedu až od roku 2012, do té doby se řídil pouze jednou ze svých rolí definovaných v ústavě, a to je „stabilita cen“.
** Bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu Olivier Blanchard i bývalý šéf Fedu Ben Bernanke tuto myšlenku podporují, Blanchard už v roce 2010 přišel s nápadem, že by se ve vyspělých ekonomikách měl inflační cíl zvednout rovnou na 4 %.
