Žijeme v době tzv. informační demence, kdy si většina lidí myslí, že po přečtení jednoho článku, shlédnutí dokumentu nebo videa je ihned obeznámena s celou problematikou, ve které se navíc perfektně orientuje. Zjednodušeně řečeno, po přečtení článku o technické analýze svíčkových formací, se z tradera nestává mistr Price Action. S informační demencí nastupuje ještě jeden fenomén, což je neschopnost přijímat jiné informace než ty, které potvrzují osobní názor. Tento moderní mix tedy znamená, že většina lidí má pocit, že se ve všem vyzná a především se vyzná v tom, co potvrzuje jejich názory. A ostatním názorům se říká například nesmysl, lež nebo dezinformace.
Informační demence je fenoménem jak v běžném životě lidí, tak do jeho paradigmatu zapadá také trading. Přečtení článku o money-managementu z nikoho boháče neudělá, stejně tak po jednom školení se nikdo nestane odborníkem na zhodnocování kapitálu. V čem tedy spočívá problém informační demence a jak se lze z této moderní nemoci vyléčit?
Zkušenost dělá mistra
Informační demence vzniká u těch jedinců, kteří zapomněli život žít. Je to vcelku prosté. Lidé v dnešní době uvěřili v to, že zprostředkované informace jsou stejně hodnotné jako vlastní prožitky, a proto si velmi rádi nechávají utvářet svůj názor zprostředkovanými informacemi například z televize, rádia nebo internetu. Ať v televizi kuchař vaří sebelépe, až po ochutnání jeho pokrnu zjistíte, jestli je dobrý kuchař....
Utvářet si vlastní pohled na život je v dnešní době trochu z módy a tento nešvar si obchodníci přinášejí také na finanční trhy. Mnoho analýz od ekonomů, analytiků, zasvěcenců atd. znemožňuje obchodníkům vyhodnocovat ty skutečné informace, které mají potenciál ke zhodnocení peněz, protože mají plnou hlavu informací od lidí, kteří by si na své názory na cenový pohyb své peníze stejně nevsadili.
Informační demence a odevzdání se zprostředkovaným informacím je problém ještě z jednoho důvodu. Trader v tomto procesu ztrácí možnost rozhodovat se sám za sebe, a tím přichází i o možnost převzít zodpovědnost za své činy. Výsledkem absence osobní zodpovědnosti je to, že se po zasažení SL ukazuje prstem na onoho ekonoma nebo analytika s posměškem: "To je hňup, ničemu nerozumí". Přitom by osobní sebereflexe měla vypadat asi takto: "Já jsem ale hňup, že věřím cizím lidem". Toto sebekritické myšlení vede k osobnímu růstu, zatímco odevzdání se cizím názorům vede... no asi víte kam. 
Děkuji za přečtení,
Martin Klass
