Například lžíce. Jednoduchá pomůcka, díky které je pro nás snazší najíst se a přitom se příliš neušpinit. Každý z nás by dokázal vzít kus dřeva, nůž a nějakou lžíci si vyrobit, respektive vyřezat. Ale upřímně, jak by asi vypadala a jak by se nám s ní jedlo? Určitě bychom ji všichni dokázali udělat tak, aby plnila svoji funkci. Ale určitě také téměř každý z nás by se s ní nikde moc nechlubil. Přitom si vzpomeňte, s jakou lžící jste včera obědvali. Byla nejen praktická, ale byla i ergonomicky příjemná pro použití, a pokud jste měli štěstí na restauraci, tak byla možná i hezká. A teď otázka. Uměli byste takovou lžíci vyrobit? A pokud ano, co všechno byste se před tím museli naučit? Co by to asi bylo. Umělecká škola kvůli designu a ergonomii? Metalurgie pro zpracování kovů a jejich povrchovou úpravu? Vidíte to – lžíce – úplně jednoduchá, banální věc, nad kterou se, při jejím používání nikdo skoro ani nepozastaví.
A teď automobil. Tisíce součástek. Možná desítky tisíc. Představte si člověka, který by v roce 1910 vzal papír a začal malovat čtyřválcový motor o objemu 2 litry se šestnácti ventily. Hliníkový blok i hlava válců, jedno nebo dvě turba. K tomu řídící jednotku vstřikování, a když už jsme u toho, tak třeba i alternátor a klimatizační jednotku. Přijde vám to směšné a nemožné? Přesně tak, je to směšné a nemožné. Je to jako kdyby si měl dnes někdo vzít čistý list papíru a namalovat plutoniový pohon pro vozidla s rokem výroby 2110. K tomu dynamický vyrovnávač přetížení a navrch třeba ještě balistické řízení.
A teď se zeptám. Proč chceme mít všichni tu nejlepší a nejdokonalejší strategii měsíc po tom, co jsme poprvé uslyšeli a tradingu a platformě?
Michal Uma