Připomínáme, že Itálie je aktuálně vedena úřednickou vládou v čele s bývalým ministrem zahraničí Paolo Gentilonim. Bývalý premiér Matteo Renzi podal demisi loni v prosinci, kdy se mu nepodařilo v referendu pozměnit ústavu, zjednodušit politický systém a zreformovat Senát.
Itálii se dosud nepodařilo dosáhnout hospodářského oživení, od finanční krize bojuje s druhým největším zadlužením po Řecku, které se vyšplhalo na 132,6 procenta HDP. Navíc Evropská komise ve své jarní prognóze uvedla, že očekává další nárůst italského státního dluhu v tomto roce na 133,1 procenta HDP. Avšak nejhorším dědictvím finanční krize jsou špatné úvěry v bankách, které dosahují hodnoty 200 miliard EUR a vysoká nezaměstnanost na úrovni 11,9 procenta, což je jenom 1,1 procenta pod 13procentními po-krizovými maximy z roku 2014.
Matteo Renzi byl letos v dubnu opět zvolen do čela Demokratické strany a v nadcházejících volbách se bude ucházet o místo premiéra. V politickém souboji musí zdolat lídra euroskeptické strany a Hnutí pěti hvězdiček Beppe Grilla, který podobně jako Marine Le Penová ve Francii, plánuje vyvést Itálii z eurozóny. Aktuální průzkumy ukazují na těsný souboj těchto stran.
Podobně jako tomu bylo v případě Francie, je těžké si představit eurozónu nebo Evropskou unii bez zakládajícího člena. To poslední co nyní italská ekonomika potřebuje, je nestabilní parlament neschopný domluvit se na reformách, jež země tak nutně potřebuje, aby se vymanila z finančních problémů. Ekonomická zranitelnost a politická nestabilita zvyšují investorskou nejistotu, která se odrazí na růstu výnosů ze státních dluhopisů a potenciálně i snížení ratingu.
