Vývoj meziroční změny ceny ropy WTI (v %):
Na podzim se tedy můžeme „těšit“ na inflaci ve Spojených státech okolo 2 %, v ČR 1,5 % a v eurozóně 1 %. Dopad na měnovou politiku centrálních bank by měl být omezený, protože jejich představitelé s tímto scénářem počítají a ve svých výhledech se snaží abstrahovat od dočasných vlivů, jakými jsou právě i prudké pohyby cen energií.
Vývoj meziroční celkové (modře) a jádrové (červeně) inflace v USA:
Proto je hlavním měřítkem (v případě Fedu dokonce explicitním cílem) hodnota jádrové inflace bez potravin a energií. Ta je v USA na první pohled stabilní a drží se stále pod cílovanými dvěma procenty. Vyšší ceny ropy ale budou tlačit nahoru i jádrové ceny, jako např. ceny letenek, ostatní hromadné dopravy, plastů či chemikálií. O to méně tedy můžeme čekat radikální reakce centrálních bank typu peněz z vrtulníků či neomezeného kvantitativního uvolňování. Tento jev je už patrný na kurzu japonského jenu, který v posledních týdnech slušně posílil, a pomalu se přidává i euro.
Vývoj ceny ropy WTI v USD za barel:
Naopak americký dolar se bude i přes nejvyšší inflaci v tomto trojbloku držet zpátky. Viníkem bude příliš pomalý růst úrokových sazeb oproti očekávání, který brzdí nízké tempo zvyšování mezd. Fed se proto nemusí bát, že by se inflace utrhla ze řetězu a může dočasně tolerovat i růst cen v rozmezí 2-2,5 %, stejně jako v posledních 4 letech toleroval podstřelování svého inflačního cíle. Celkově by tedy z obecného růstu inflace ve vyspělých zemí mělo profitovat euro, japonský jen už si svou zářnou epizodou v letošním roce prošel a americký dolar by mohl umazat část zisků, které nabral právě v období prudce klesajících cen ropy na přelomu let 2014 a 2015.
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz