No a přišel jsem na to. Jsou to jen hračky. Obyčejné hračky, které mají za úkol zaměstnat děti, tedy v tomto případě dospělé a mají jim přinést dobrý pocit ze stráveného času. Vedlejším aspektem je potom to, že se i něco málo naučí. Jsou nepotřebné a čímkoliv nahraditelné stejně tak, jako skládačka z dřevěných kostek je nahraditelná skládačkou z kostek plastových. Prostě je to absolutně nepotřebná věc, která je dobrá tak akorát na hraní.
Nedávno jsem v televizi viděl jakýsi japonský dokument. Byla v něm taková zajímavá hračka. Byla to trubice, která byla kloubem upevněna ke stojanu. Do této trubičky pomalu tekla voda a ona se nakláněla na jednu stranu. Když potom té vody bylo uvnitř příliš, začala se převažovat na stranu opačnou, až se zcela otočila a vodu vylila. Jenže v tu chvíli se vrátila do výchozí pozice a celý proces se opakoval. Nekonečně dlouho, dokud tekla voda. Byla to taková blbost založená na jednoduchém principu těžiště, přesto se někomu, včetně mě mohla zdát zajímavá.
Když jsem se na to díval, uvědomil jsem si, že to je vlastně kryptoměna. Kryptoměna, která nikdy nedosáhne na 100 tis. USD a která nikdy nespadne na nulu. Vždy se v určitém okamžiku otočí a dostane se do pozice, kdy stoupá, respektive klesá. Ale její limity jsou dány nezávisle na pozorujícím a fascinujícím pohledem dívajícím se člověku.
A tak se omlouvám všem, kterým jsem kdy způsobil nějakou újmu tím, že jsem se do kryptoměn snažil kecat. Věřím, že se na mě nikdo nebude zlobit, když nyní přiznávám, že jsem celou věc od začátku nepochopil a až toto porozumění mi dovoluje omluvit se s tím, že i já mám rád hračky.
Michal Uma
