Nicméně baví mě sledovat, co se kolem elektrických automobilů děje. Hned na začátku musím říct, že souhlasím s hlavní myšlenkou, že je nutné omezovat fosilní paliva, tedy pohonné hmoty na bázi uhlovodíků. A ačkoliv mým mottem je, že nic se nemá přehánět, a to ani v tomto směru, rozumím tomu, že to omezování má svoje opodstatnění.
Když ale sleduji to, co se kolem elektromobility děje, nemůžu si nevzpomenout na dieselové šílenství, které proběhlo zhruba před patnácti, možná dvaceti lety. Tehdy začaly téměř všechny automobilky modernizovat svoje naftové motory. Už to nebyly hrčáky, ze kterých se kouřilo jak z dýmovnice. Už to začaly být klidné, tiché a kultivované motory, jejichž nespornou výhodou byla nízká spotřeba a vysoký výkon založený na velkém kroutícím momentu. Ve vysokých otáčkách se jim moc nelíbilo a vlastně se to nelíbilo ani posádkám těchto automobilů, ale “odspoda” to jelo skvěle. Potom se tyto motory začaly ekologizovat. Nejprve to byly různé filtry, potom nějaká aditiva a vypadalo to, že budoucnost automobilového průmyslu je v nízkoemisních a malospotřebových dieselech. Když potom přišly emisní restrikce, tak se to začalo řešit menšími objemy motorů. Před třiceti lety nemyslitelná věc, tedy naftový motor o objemu 1,5 litru, který to téměř nandá atmosférickému benzínovému dvoulitru, to se téměř stalo skutečností. A tak si vývoj naftových motorů běžel dál a dál a spotřebovával neuvěřitelné investice.
Ale co dnes? Dnes prodeje naftových automobilů klesají meziročně o mnoho procent. Jsou místa na mapě, na která už s dieselem ani nemůžete jet, protože vás tam nepustí. Zkrátka tento překotný vývoj byl k ničemu a znamenal promrhané peníze a úsilí. A víte co? Mně se v tomto líbí Lexus. Ten se do tohoto šílenství nikdy nenechal zatáhnout a od začátku trval na tom, že hybrid je správná cesta. A s touto tezí souhlasím i já. Čistá elektroauta jsou nesmysl. Nemá to budoucnost. Hybrid je přežije a bude se na konci smát. Ta čistá elektrika totiž dopadne jako ty moderní diesely, i když to bude z jiného důvodu. Nerozhodnou o tom vlády, ale sami uživatelé.
Upřímně mě baví, když vidím, jak se v testech automobilky předhání v tom, jestli jejich elektrické vozidlo dojede na jedno nabití 300 km nebo 350 km. Je to k smíchu, protože když s takovým autem pojedu na dovolenou do Chorvatska, tak budu asi tak pětkrát dobíjet baterky. Jistě, pokud by to trvalo 5 minut, tak ok, ale hodinu? To po mně nikdo nemůže chtít. Přesto mě baví sledovat, jak se řeší technologické možnosti, ale neřeší se podstata.
Pokud má někdo pocit, že se mýlím, že nemám pravdu, a že je investice do produkce takových aut dobrá, tak ať si odpoví na otázku, jestli by chtěl v roce 1998 investovat do nové továrny na výrobu VHS videokazet.
Michal Uma
