Asi každému se již stalo to, že se mu některý text četl lépe a jiný hůře. Písmenka byla větší, větší byly i mezery mezi písmeny a slovy. Nevyhovovala mu grafika a rastr v některých křížovkách, v sudoku, osmisměrkách. Jiné se mu luštily lépe. Stává se mi, že „vidím“ číslice, které si napíši rukou, ale nevšiml jsem si číslice, která byla vytištěna. A to často i velmi silně. To samé mám u Freecellu. Nevidím možnost, jak postupovat dále a pak se divím, proč jsem řešení neviděl. To je známy efekt, že muž nevidí máslo v ledničce. Dost často to souvisí s únavou. Nebo prostě v organizaci. Když manželka už asi potřetí uklidila jednomu bývalému politikovi jeho stůl a pracovnu, využil toho, že nebyla doma a uklidil jí spíž. Vše bylo krásně uklizeno, ale věci byly jinde. A manželka nemohla nic najít a musela si věci dát zase na to jejich místo. Tohle znám i jen z toho, když jsem si asi dvakrát přehodil u stolu šuplíky z jedné strany na druhou. Automatika byla na čas v háji a byla to jen levá a pravá ruka.
Toho využívám i u ukazatelů v grafech. Potřebuji, abych se podíval a viděl. Některé linky např. u Moving Average či MACD mám silnější, některé slabší. Rovněž si někdy vypínám mřížku, abych se mohl na čáry, které používám, více soustředit. Fibonacci retracement nebo allert. Hodně využívám barvy. MVA 10 je crimson, taková ta červená, MVA 100 je magenta, pěkná výrazná fialová. Svíčky mám slabší nebo i tlustější, jak právě potřebuji. Zda se dívám na stromy nebo na les.
Před lety jsem si přečetl zpověď jednoho obchodníka, Američana, který uvedl, že si vytiskl, než začal být úspěšným, 5.000 grafů, které analyzoval. Možná ano, možná, že jich bylo méně, protože jedna krabice MultiCopy (papírů do tiskáren) má 2.500 listů. Což by znamenalo, že má někde takové krabice dvě. No vlastně také už mi druhá dochází, ale to jsem tiskl vše možné. Všechno možné zakládal a i všechno možné vyhazoval.
Určitě je dobré si některé věci tisknout, mimo jiné také grafy. Ale barva pozadí musí být bílá. Kdybych tiskl černé pozadí, tak mám akorát černý mokrý papír a čtvrtinu toneru v háji. Navíc do toho grafu už na stole nezakreslím vůbec nic. A na obrazovce také velmi málo. Vkládám i triangly a ovály převážně světlých pastelových barev, aby nerušily. Také různé svislé a vodorovné linky tak, aby se odlišovaly od používaných ukazatelů, popisky černou, červenou nebo i jinou barvou. Proto, když někdo radí a využívá přitom černé pozadí, beru vše s jistou rezervou.
Já vlastně nyní tisknu pravidelně už jen jeden graf v sobotu, týdenní analýzu s časovým obdobím H1, kterou si nastavím tak, abych tam měl mřížku na 14:00 hodin. To je pro mne hranice, kde končí výlučně pohyb Eura a kde začíná obchodovat dolar. Co je před devátou hodinou a co je po osmnácté hodině mě až tak nezajímá. Do deníku každý den si grafy samozřejmě kopíruji, ale netisknu. Jeden ráno, co se dá asi očekávat. A pak v průběhu určitou situaci. Tam vedle komentáře pod grafem mám i ovály, triangly v grafu, ale i barevně dotvářím graf ve výstřižku a skice. Občas si vytisknu třeba jen jeden den, např. pátek 6. 8., kdy jsem udělal chyby. Tak abych si průběh zanalyzoval a uvědomil si, co a proč bylo špatně. Ale to je tak párkrát do měsíce.
Zastavím se ještě u svíček. Vyhovuje mi, že mají tělo a stín, já říkám fous nahoře a fous dole. Fousy mi naznačují, co se asi stane v příštím období. Moje svíčky se také hodně kamarádí s Bollingerovými pásy. Tam se často ukáže, zda pár půjde ještě long či short nebo zda se již otočí.
Pokud jde o nástroje, ikony nad grafy, používám – standardní – grafy - trendovou analýzu a období. Ale celkem jich mám jen devatenáct. To mi úplně stačí, abych rychle a pohotově mohl reagovat. Obchoduji jedním klikem, což je docela riskantní. Pánové A. Tversky a D. Kahneman společně vytvořili nový obor behaviorální ekonomii (Kahneman za přínos v této oblasti získal Nobelovu cenu). Zde uvádějí, že člověk má dva systémy myšlení. První je naše animální mysl – rychlá, instinktivní, zatímco druhé je pomalé uvážlivé a logické. Ale to rozvedu více v jiném blogu. Proto jsem se naučil vstupovat do pozic „valčíkem“ á, dva, tři, jedna (počkat), dva, tři. A vlastně i vystupovat, ale to je 3 – 2 – 1. Protože se bojím. To ale souvisí s marží a opět to podrobně rozvedu v jiném blogu.
Pokud jde o barvu svíček, dlouho jsem používal modrou (long) a červenou (short) barvu. Byl jsem asi postižen z knížek o bitvách a z vojenské základní služby, kdy červení útočili a zahnali modré. Kamarád, co sloužil v Německu a pak jsme se sešli v jedné německé firmě v Praze, také měl na mapách tyto barvy, ale u nich modří vždy zahnali zpátky ty červené. I u ukázek bitev Napoleona nebo Alexandra Velikého autoři používají modrou a červenou barvu. Jenže jsem zjistil, že fandím. Určitou dobu euru, potom zase dolaru. A vždy to bylo na úkor zisku. Proto jsem přešel na oranžovou – sell a zelenou – long. Grafy jsou pro mne méně agresivní a já pak tolik nesoutěžím.
Nehoním mnoho zajíců, na začátku jsem zkusil ještě libru a švýcarský frank. Yen, australský dolar nebo kiwi jsem rovnou odmítl, protože mi nevyhovovaly obchodní časy (to je také pěkné téma na blog u E/$), ale nakonec obchoduji jen euro dolar a to intradenně. Je tam největší objem obchodů a asi i největší risk.
No, a když jsem si červenec vytiskl, označil barvou EURO/DOLAR a zvýraznil si jednotlivé týdny, nebylo to u mne zase tak špatné. Tato analýza mi ale pomohla v tom, že jsem si uvědomil, že nemusím mít patnáct, dvacet vstupů denně. Že jich může být méně. Ale že musím zlepšit systém. Neotvírat pozice, když si myslím, že možná. A pozice více nechávat „nechat běžet“. Ale to je zase pan Daniel Kahneman a jeho efekt jistoty. Ten říká, že jsou lidé ochotni na sebe vzít větší riziko, aby se vyhnuli ztrátě, než aby docílili zisku. Tomu se říká averze ke ztrátě. Ale o to zase jindy. Zde jsem typický příklad. Měl jsem i období, kdy jsem si myslel, že můj počítač někdo sleduje a otáčí pár těsně pod TP nebo udělá dodatečných pět pipů, jen aby aktivoval můj S-L.
Třetí rada: K úspěchu mohou pomoci i barvy a vhodná grafika
Závěrem
Asi si mnohý z vás řekne, že bych měl konkrétně uvést na jakém Time Framu obchoduji, jak jsem si nastavil instrumenty a kdy vstupuji do pozice. Jaký dávám Stop-loss a Take profit. Myslím si, že na to je ještě brzy. S integrály se také nezačíná na základní škole.
Obchodování na forexu bych přirovnal ke skoku na lyžích na mamutím můstku. Na začátku vám řeknou, jaké si můžete vybrat lyže, vázání, helmu, brýle, kombinézu či rukavice (technická analýza) a jaký je můstek, sníh, teplota, vlhkost a síla i směr větru, případně vaše rychlost na odrazu. Sem tam ještě pár dobrých i špatných psychologických rad a pusťte se dolů.
V lepším případě se zraníte, v horším zabijete. Dá se pak napsat, že 73% nebo 78% skokanů neuspělo.
V reálu si pamatuji na případ, kdy jsme v Harrachově na běžkách šli k můstkům, že si sjedeme buben. Nejdříve jsme směřovali k tomu největšímu, v polovině jsme zamířili k tomu střednímu a nakonec jsme byli u toho malého žákovského. Vylezl jsem pod odraz, podíval se dolů, a když jsem neviděl celou tu dráhu, co bych měl jet, tak jsem běžky sundal a sešel to pěšky.
Proto v jednom blogu chci napsat více o mém pohledu na fundamentální analýzu a o namazaném krajíci, co padá dolů. A v dalších pak o technické analýze. Co mi vyhovuje, co mi vyhovuje velmi dobře a co jsem naopak zavrhl.
Dostal jsem se do fáze, že mohu tvrdit, že moje vstupy jsou 100% ziskové. O to se klidně i vsadím. Ale jsou tak dva, maximálně čtyři denně. Pak ale je tu ještě ta psychologie, ego, kdy riskuji, jsem Střelec. To si pak jen myslím, spíše doufám, že to tak s největší pravděpodobností bude. A zapomínám na dobré rady, příklady a předsevzetí, ale hlavně na ty špatné zkušenosti. A moje animální mysl reaguje. Ale doufám, že i tyto blogy by mi mohli pomoci si uvědomit, co dělám dobře a co špatně. A docílit většího zisku.
Jordi
