„… fotbal je hra, kterou hraje 22 hráčů, hraje se 90 minut, a na konec vyhrají Němci“. Právě skončilo osmifinále Francie vs. Belgie. Včera jsem také viděl osmifinále Anglie vs. Slovensko. A musím říct, že tyto dva zápasy nejsou jediným důvodem, proč jsem tak trochu rozladěný.
V úvodu doplním, že nejsem žádný bývalý, ani současný fotbalista (při mojí aktuální postavě by to ani nešlo – jediným kdo dokázal na trávník vyběhnout jako panďulák Bibendum, byli kluci z Klapzubovi jedenáctky, ale ti, na rozdíl ode mě, měli na sobě jen takové overaly, zatímco já to mám aktuálně jako základní výbavu). Současně ale fotbal miluju odhadem tak od čtyř roků. V průběhu času jsem se tak nějak namotal alespoň k drobné soutěži v malém fotbalu, kterou jsem hrál myslím tři roky. A jako Al Bunda, ze slavného seriálu, z konce osmdesátých let, který často vzpomíná na svůj touchdown, kterým zaznamenal největší úspěch svého života, mohu i já přispět tím, že mi cenu za nejlepšího střelce ročníku předal prezident světové asociace malé kopané (no moc se nemějte 😊).
A teď to Euro. Normálně mě z toho, v drtivé většině zápasů, bolí oči. Manšafty vyhrávají na jeden gól, počet střel na branku se limitně blíží nule, viz. Anglie do 95. minuty v osmifinále se Slovenskem. Když jsem viděl první zápas Belgie ve skupině (to bylo myslím také se Slovenskem), myslel jsem si, že si z nás dělají blázny. Prostě celé to Euro mi přijde, jako by to ty hráče nebavilo. Pohyb bez balónu - nula. Fotbalové myšlení – nula, nasazení, další nula. Jasně, neviděl jsem všechny zápasy, a dokonce se mi velmi líbilo Rakousko vs. Nizozemsko, ale těch „hrůz“, které tam je možné vidět, těch je daleko víc než pěkného fotbalu.
A tak jsem se rozhodl, že by to chtělo přidat do toho trochu víc akce a adrenalinu. Když si s tím neví rady FIFA, respektive UEFA, musím, jako vždycky, přijít já. A protože tady se to fotbalovými fanoušky jen hemží, dávám to k diskuzi.
Zaprvé, to, co známe z dětství – tři rohy = penalta. (tady by to skóre rostlo docela hezky a takové ty vypuštěné sprity, protože míč jde za brankovou čáru, ty by vymizely. Jo a vyražené balóny brankářem bych z toho nevyjímal)
Zadruhé, podobně jako v basketballu – dal bych 2 minuty a musí přijít střela. (měli bychom tak zhruba 45 pokusů o střelu za zápas, a to už by nemuselo být špatné).
Zatřetí – alternativně k bodu dva bych dal nějaký limit pro pasivitu, podobně jako je v házené. (prostě není možné si deset minut posouvat balón na půlící čáře s tím, že do toho sice dvakrát kopne soupeř, ale já tam jsem jak na pláži, v rámci rekreace ROH)
Bafuňáři na těch nejvyšších židlích si neustále lámou hlavu (možná ne, možná jim to je jedno) tím, jak zvýšit atraktivitu fotbalu, a přitom se stačí jen zeptat. Proč bych neporadil, že… (pár procent z vyšších výnosů za násobně hodnotnější reklamu si samozřejmě abonuji).
Tak a teď k tomu investování, pro trpělivé. Před nějakou dobou jsem se na to díval. Představte si, že jsou na trhu obchodovatelné akcie např. Manchester United, Juventus, myslím, že i Borussia a budou určitě i další… No když se z dlouhodobého pohledu podíváte na jejich výkon (těch akcií), tak si myslím rozmyslíte investici právě do nich. A já se ptám „proč asi?“ …. a současně si odpovídám ... „no protože to hrajou jako kopyta“. 😊
Michal Uma
P.S. za případné chyby se omlouvám, ale za střízliva by se na ten fotbal nedalo dívat.
