Za současnou inflací často nejsou zvýšené náklady, které výrobce musí přesunout na zákazníka. Naopak k těm nejprudším cenovým nárůstům se dodavatel uchýlí, protože může. Zkrátka kombinace krátkodobě snížené nabídky a/nebo zvýšené poptávky mu to umožňuje.
U některých produktů jsme si zvykli, že maloobchodní cena příliš neodpovídá výrobním nákladům. Taková cena iPhone nebo plechovky Coca-cola se řídí spíše kupní silou spotřebitelů a jejich ochotou platit. Zvýšení výrobních nákladů s konečnou pultovou cenou příliš nezamíchají, protože Apple si na svém monopolním trhu s prémiovou elektronikou hraje se zákazníkem a zkouší, co snese. Podobně se chová i Coca-cola na svém duopolním trhu prémiových limonád. A koneckonců už několik let se s podobnou strategií setkáváme i u developerů prodávajících byty v Praze, Brně i jinde.
Vývoj nabídkových cen novostaveb v Praze v porovnání s vývojem cen stavebních materiálů (2014 = 100):
Nyní se však do podobné pozice dostávají výrobci a dodavatelé kdečeho. Chcete přepravit zboží z Číny, čipy do automobilů, stavební materiál nebo plyn? Zaplaťte stovky procent navíc oproti původním cenám (i nákladům). Buďte si jisti, že razantní zdražení zvýší ziskové marže. Společnosti jako Maersk, TSMC, Wienerberger nebo Gazprom si tak budou moci reportovat velmi slušné „earnings“.
Vývoj přepravních cen v kontejnerové dopravě (Baltic Dry Index):
Na vlastní kůži jsem se o aktuální inflaci zisků přesvědčil na dovolené, kde zkrátka nebyla volná auta k půjčení. V roce 2020 na tomto nejmenovaném ostrově žádná půjčovna auta nenakupovala, protože nebyli turisté. V roce 2021 také nikdo auta nekupuje, protože nejsou čipy. Místo 3 dnů za ceníkových 144 eur mi nezbylo než zaplatit za 2 dny služeb ojetého Renault Megane plných 320 eur, když jsem se jej v půlce dovolené vydal shánět na letiště.
Jsou to tedy především zisky společností, které nyní zažívají bonanzu, byť vývoj v jednotlivých odvětvích se dramaticky liší. Bude kvůli těmto úzkým hrdlům ekonomiky inflace dále krátkodobě růst? Pravděpodobně ano. Je tento růst cen dlouhodobý a udržitelný? Nejspíš ne.
To je dobrá zpráva pro spotřebitele a špatná pro držitele akcií výše uvedených společností. Pokud na růst spotřebitelských cen nebudou dalším růstem reagovat mzdy jako ultimátní zdroj nákladů a zároveň se trh s daným zbožím neblíží monopolu, dříve nebo později dojde díky konkurenci k deflaci zisků a poklesu marží, což ve finále pomůže se stabilizací inflačního indexu CPI. Věřím a doufám, že alespoň u půjčoven aut k deflaci zisků dojde.
V příštím článku na téma navážu a řekneme si, jak se nynější situace podobá 70. letům a které skupiny aktiv z ní mohou nejvíce těžit.
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: ČSÚ, tradingeconomics.com
