Trvalo to dost dlouho?
V roce 1999 David Ellis vydal knihu "Dow Jones 40,000: Strategies for Profiting from the Greatest Bull Market in History", ve které předpovídal brzké překonání této hranice. Ve skutečnosti index Dow Jones potřeboval přes 25 let, aby této hodnoty dosáhl. Jaké byly hlavní důvody pro toto tvrzení? David Ellis si myslel, že tato hodnota bude brzy překonána díky technologickému potenciálu amerických firem. To se do jisté míry stalo. Avšak technologické firmy jsou základem indexu Nasdaq, který právě převzal otěže technologických inovací a rostl mnohem dynamičtěji než právě Dow Jones. Dow Jones se stal hlavně příležitostí pro velmi konzervativní investory a tím pádem jeho dynamika byla silně přerušena.
Historický vývoj indexu Dow Jones:
Stabilita versus technologické akcie
Stejně tak druhý Ellisův argument nevyšel na sto procent. Ellis doufal, že tento index bude růst především díky dlouhodobým investorům, kteří budou preferovat stabilní firmy s rostoucí dividendou. Tento styl investování dnes není většinový. Technologické a růstové akcie zastínily většinu stabilních a dividendových akcií. Akcie Dow Jones nabízejí sice velkou stabilitu, ale v porovnání s růstovým potenciálem technologických akcií nejsou tak zajímavé pro investora.
Když se podíváme na nejvýkonnější akcie z Dow Jones od začátku roku, zjistíme, že nejvíc rostly akcie American Express (28,8 %), Walmartu (21,8 %) a Amazonu (20,8 %). Když zvolíme dlouhodobou perspektivu tří let, nejlépe si vedl Microsoft (73,19 %), Merck (72,91 %) a American Express (55,70 %). Samozřejmě to není špatné. Když se však podíváme na konkurenci z Nasdaq 100, zjistíme, že od začátku roku nejvíc rostly akcie Nvidia (90,51 %), Constellation Energy (85 %) a Micron Technology (49,86 %). Když zvolíme dlouhodobou perspektivu, rozdíl je ještě markantnější. Nvidia přidala 573 %, Broadcom 225 % a Palo Alto 179 %. Pro drobného investora tak vychází daleko lépe technologický Nasdaq.
Závěr: Paradox vysokých sazeb
Index Dow Jones je daleko více náchylný na restriktivní měnovou politiku ze strany amerického Fedu. Klasické průmyslové firmy mají daleko nižší marži než technologické firmy, a díky tomu jsou velmi citlivé na výši úrokových sazeb. Dow Jones má tudíž o dost nižší dynamiku růstu. Paradoxem celé situace je, že k překonání laťky 40 000 bodů nejvíc přispěly akcie Goldman Sachs, které naopak ze situace vysokých úrokových sazeb nejvíce těží.
Matěj Široký