26. července 2012, kdy Mario Draghi vyslovil tato “zázračná“ slova, evropská dluhová krize vrcholila. Výpůjční náklady nejzadluženějších zemí jižní Evropy atakovaly historická maxima (viz. graf níže). Navíc dvoje zvýšení úrokových sazeb v roce 2011 pod vedením Jean-Claude Trichete krizi ještě více prohloubilo a postaralo se o následnou deflaci. Investoři se v tomto období zbavovali evropských aktiv a eurozóna byla na pokraji propasti.
Vývoj výnosů z 10letých státních dluhopisů vybraných jihoevropských států (Řecko – oranžová), Španělsko (zelená), Portugalsko (fialová):
Draghiho slova přišla v hodině dvanácté a změnila téměř všechno. Výnosy evropských státních dluhopisů našly vrchol a následně začaly klesat. Pravděpodobnost insolventnosti některých evropských států a s ní související kreditní riziko klesly, akciové trhy se stabilizovaly a eurozóna se v následujícím roce vymanila z recese. Samozřejmě, že samotná slova k uklidnění situace nestačila. Pomohly i konkrétní kroky ze strany Evropské centrální banky. Ty se však přijímaly těžko. Trvalo 3 roky přesvědčit členy bankovní rady, aby aplikovali nestandartní nástroje měnové politiky (program kvantitativního uvolňování, negativní úrokové sazby). ECB se proti americké centrální bance zpozdila v reakci na krizi o několik let. Avšak jakmile se banka pustila do boje s dluhovou krizí, zpátky necouvla. Depozitní úroková sazba spadla na mínus 0,4 procenta, program kvantitativního uvolňování do konce letošního roku dosáhne objemu 2 biliónů eur.
Vývoj HDP v eurozóně:
Ekonomické výsledky eurozóny jsou dnes uspokojivé. ECB může být spokojená s výsledky., které přinesly přijatá opatření. Ekonomice eurozóny se letos daří růst nejrychlejším tempem od roku 2010. Míra nezaměstnanosti klesla na 8letá minima. Posilující evropské hospodářství se promítá i do nižší míry rizika a strachu na finančních trzích v eurozóně. Dokonce se letos podařilo Řecku úspěšně upsat státní dluhopisy na finančním trhu. Šlo o pilotní aukci dluhopisů, předtím než skončí záchranný program a Atény budou odkázané jenom na finanční zdroje investorů. Navzdory mnoha úspěchům se však ECB stále nedaří dosáhnout primárního cíle, a to 2procnetního růstu cenové hladiny.
Vývoj inflace v eurozóně:
Mariovi Draghimu končí funkční období v roce 2019. Nicméně už nyní se může zapsat do historie jako centrální bankéř, který ani jednou nezvýšil úrokové sazby a zachránil eurozónu před rozpadem. Avšak nebylo to zdarma. Cenou za tyto kroky je dlouhodobě nízká inflace a potenciální vzniku dluhopisové či nemovitostní bubliny.
Michala Moravcová
Analytička finančních trhů
