A co tedy přesvědčí člověka jako jsem já, aby si vůbec koupil nějakou tu kryptoměnu? Z něčeho, co před pár lety byl nesmírně neefektivní způsob placení, se s novou generací kryptoměn stává pravým opakem a zároveň velkou “hrozbou” pro finanční systém, tak jak ho známe. Kdo by si přece dobrovolně nechal strhnout procentuální částku z každé transakce, když by šlo tu samou transakci provést instantně, bezpečně a téměř zadarmo a navíc kamkoli na světě? A navíc, z čeho by žily banky a další finanční instituce, kdyby nebyla potřeba vyměňovat jednu měnu za druhou a znova si účtovat minimálně několikaprocentní přirážku za konverzi, protože by se všude po světě dalo zaplatit nějakou univerzální kryptoměnou? A jak by centrální banky zachraňovaly ekonomiku, kdyby si jednoduše nemohly natisknout další peníze a zároveň si tím tak ukrajovat z dluhu a tímto jednáním tak znehodnocovat vlastní měnu?
Kryptoměny už dnes podle nějaké statistiky, kterou jsem našel na Googlu, vlastní téměř 4% světové populace, takže už je pravděpodobně dost pozdě na to, aby došlo k jejich zákazu (pokud teda nebydlíte v nějaké komunistické zemi, tam se dá samozřejmě zakázat všechno). Některé země, jako například Švédsko, chtějí zakázat těžbu kryptoměn, ale ne kvůli jejich podstatě, ale kvůli vysoké spotřebě elektrické energie a dopadům na životní prostředí. Nová generace kryptoměn už ale tento problém díky inovacím nemá, takže by se jich takový zákaz netýkal. Zatímco třeba Bitcoin funguje na principu “proof of work”, u kterého jsou vysoké náklady na hardware a spotřebu elektrické energie, kryptoměny nové generace využívají princip “proof of stake”, což v praxi znamená to, že k validaci transakcí se místo složitých výpočtů používají již existující mince a taky se tímto způsobem do oběhu dostávají nové mince, jako odměna pro ty, kteří svou kryptoměnu za tímto účelem do sítě “propůjčí”. Tato odměna je daná inflací dané kryptoměny, která většinou s postupem času klesá k nějaké fixní hodnotě. Většinu této odměny získá ten, kdo tuto kryptoměnu “propůjčí” do sítě a část si nechá takzvaný “validátor”, který se stará o technickou stránku věci. Některé kryptoburzy vám to umožní pouhým kliknutím, takže nic nemusíte řešit a získávate tím několikaprocentní roční zhodnocení kryptoměny, které se vám přičítá například na denní bázi a můžete si tak ročně svou kryptoměnu o pár procent zhodnotit. Riziko je ovšem kolísání kurzu na trhu, takže I když máte na konci roku vyšší počet kryptoměn, pokud by kurz klesl o víc procent než by se vám kryptoměna zhodnotila, tak byste byli ve ztrátě.
A která kryptoměna že mě to vlastně přesvědčila? Nedávno jsem narazil na internetu na článek o nějaké “úžasné” kryptoměně s názvem Solana. Nějak mi to nedalo spát, tak jsem si začal zjišťovat víc informací, až jsem dospěl k názoru, že se pravděpodobně jedná o nejlepší platební systém na světě. Solana by údajně měla zvládnout až 50000 transakcí za vteřinu a tento počet by se s výkonností hardwaru mohl potencionálně dostat až na 700000. A to všechno za cenu transakce, která by nikdy neměla překročit jeden cent. Za tímto projektem stojí bývalí zaměstnanci firmy Qualcomm s bohatými zkušenostmi na poli podobných technologií, což je pravděpodobně taky důvodem jejich úspěchu a přímo raketového růstu Solany. Ještě na začátku roku se kurz pohyboval na dvou dolarech a nikdo pomalu nevěděl, že nějaká Solana vůbec existuje. Nedávno kurz překročil hranici 200 dolarů a tržní kapitalizace Solany dnes činí přibližně 65 miliard dolarů, čímž se dostala mezi 5 největších kryptoměn. Pořád je ale několikrát menší než například Paypal, Visa nebo Mastercard, takže si myslím, že potencioál růstu pořád existuje.
Nejedná se o investiční doporučení, já sám pořádně ani nevím, jak to všechno funguje a vycházel jsem pouze z informací volně dostupných na internetu. Solana je první a pravděpodobně i poslední kryptoměna, do které jsem kdy investoval. Není to pro mě o tom, že bych na tom chtěl zbohatnout, ale upřímně jsem tímto oficiálně začal věřit v budoucnost kryptoměn a jejich využití ve světě zítřka.
