Přišla pandemie. Přišlo masivní kvantitativní uvolňování a znehodnocování peněz. Obří inflace. Pak se začalo střílet, dorazila energetická krize a následně svět přikrylo největší geopolitické napětí od studené války.
Ale trhům je to pořád tak trochu jedno. Už i ti nejzarytější analytici přiznávají, že grafy přicházejí o rozum. Od covidu se zelená prakticky všechno. Jistě, v roce 2022 byly k vidění menší propady, jestli tohle ale byla ona očekávaná ekonomická krize, tak jich asi ještě pár zvládneme.
Přitom mnozí experti už několikrát investory varovali před pádem trhů. Leckdo třeba čekal na propad a levnější nákup. Jenže takové smýšlení se tradičně hodně prodraží a nejinak tomu bylo i teď.
Časovat trh se prostě nikdy nevyplácí. Pokud se trhy řídí nějakým pravidlem, tak je to Murphyho zákon. Tak to prostě je. V dlouhodobém horizontu zvítězí pravidelný střadatel. Kdo se pokouší o nahodilý trading, tradičně pláče nad ušlým ziskem.
Současný vývoj na trzích ale také ukazuje, jak moc investory svazuje finanční mainstream. Ze zpráv má člověk pocit, že lidé investují jen do indexu S&P 500 nebo pouze skupiny The Magnificent Seven. Jenže krása investování spočívá v nacházení příležitostí, o kterých se tolik nemluví.
Americké, evropské i japonské trhy samozřejmě přinášejí zajímavé zisky, i skrytější příležitosti ale mohou přinést srovnatelnou nebo lepší výkonnost.
Indický index BSE SENSEX udělal za rok skoro 30 procent. Srbský ukazatel BELEX15 vyrostl za stejné období o 25 procent. A index slovinské burzy SBI TOP poskočil za rok o skoro 40 procent.
Tím dal slovinský trh na frak nejen americkému indexu S&P 500, ale i evropskému ukazateli Euro Stoxx 50. A to se ještě nebavíme o výkonnosti konkrétních akcií, která je ještě vyšší, protože růst indexu se logicky průměruje.
V čase iracionality trhů proto dává smysl poohlédnout se i po marginálnějších trzích, které mohou svou výkonností investora účinněji připravit na případné horší časy.
Filip Kalčák
