Nedávno jsem přemýšlel, jak by měl vypadat ideální trh, kde bude nekonečně pružná nabídka a poptávka, obrovské množství provázaných trhů -> obrovské množství variací měn. Podstata Forexu je směna měny za měnu jinou a základní hybnou silou pro užívání „směnárny“ je produkce a její přidaná hodnota, která vzniká činností člověka. Základní podstatou ekonomiky je transformace výrobních faktorů na přidanou hodnotu využitím měny jak univerzálního zprostředkovatele a také vytvoření nabídky a stimulování poptávky. Chování „směnárny“ se pak odvíjí na tom, jak se z jedné měny na druhou přelévá přidaná hodnota, v závislosti na tom, jak se daný ekonomický region chová, jak reaguje, jak stíhá či nestíhá ostatní a nejen své hlavní partnery, se kterými obchoduje, např. EU + ostatní státy Evropy, ale i jak stíhá například technologicky, sociopoliticky- např. Namibie vs. JAR, či Izrael vs. okolní arabské státy, zejména období 60. let min století. Představte si, že by neexistovala přidaná hodnota, nikdo by nic nevyvíjel, nikdo nic nenakupoval, nikdo nic nenabízel a tím pádem nikdo po ničem netoužil, protože nemá důvod (geopolitické zvýhodnění a základní potřeby lidí zanedbávam), co by se stalo s kurzy? - Naprosto nic, nedošlo by k žádnému pohybu. Najednou by jeden stát začal nabízet něco, co by ostatní státy strašně chtěly, co by se stalo? Všechny ostatní státy si začnou honem nakupovat jejich měnu, aby si u nich ten supervýrobek mohly koupit. To vytvoří poptávku po jejich měně a jelikož emitované peníze není v daném čase nekonečně mnoho, tak nemůžou všem státům vyhovět, tedy poptávka po jejich měně se nemůže zcela nasytit a tak se začne kurz hýbat ve prospěch měny dané země, co vyrábí ten supervýrobek, vůči ostatním(souvislost s různou kotací u brokerů). K tomu si přidejte, že supervýrobek je náročný na výrobu a tím značně nedostatkový -> cena up -> poptávka po měně up up. A teď si to převeďte do Globálního měřítka. Každý stát chrlí do celého světa všechno možné s různou úspěšností. Miliardy výrobků za ještě větší miliardy peněz, které se prodávájí v různých měnách, tečou sem a tam. Přidejte do toho spekulanty, kteří na jakékoli významné „zakašlání“ ať je to Bernanke, Merkelová, či jiný, který v rukách drží údaje, co jiní nemají, reagují zběsilým nakupováním či vyprodáváním. Tito spekulanté zesilují a zrychlují reakci na daný podmět, ale je ten podmět ten "pravý"? Navíc každé ekonomice se zrcadlí chování jeho hospodáře a lidé v ní žijící. Tento fakt se většinou projeví až se s požděním - třeba všem známé Řecko, naopak zářným příkladem může být Nový Zéland a do jisté míry i Norsko. Reformy v polovině 90. let udělaly své, a jak to s touto severskou zemí vypadá teď i přes zjevné geografické znevýhodnění na sever led na východ „Matka Rusi“, na jihozápad Evropa s Amerikou, které škrtí svůj trh regulacemi a stimulují to, co by mělo být dávno „mrtvé“. I když poslední době se v tamní ekonomice doslova roztrhl pytel s regulacemi, no uvidíme. O Novém Zélandu ani nemluvě, generální reformy v 80. letech jsou označovány za jedny z nejúspěšnějších reforem 20. Století. Co mají společného tyto země. Přestaly vyhlazovat svůj ekonomický cyklus a těsně po reformách jen popošťouchly ty nejperspektivnější odvětví a pak nechaly trh být.
Jeden kolega zde na fóru má ve svém avataru takovou hezkou kostku, která sama sebe „požírá“. A Tato kostka do značné míry sedí na forex. Jenže forex se dosti podobá ideálnímu trhu – obrovská nabídka, obrovská poptávka, velké množství variací měn, takže nemůže být omezen rohy a pravidelností stěn kostky. Zkusme ho ještě více zidealizovat, přemýšlejme, že se množství ekonomických uskupení pouze limitně blíží nekonečnu a jednotlivá uskupení jsou různě provázaná, mají různou úspěšnost dodávat do globálního trhu novou přidanou hodnotu, mají různý podíl na globálím trhu a tedy mají i různý podíl na globálním HDP a jak víme HDP = Produkce mínus Mezispotřeba plus Daně z produktů mínus Dotace na produkty. Odstraňme vliv spekulantů ať vidíme, co se pod tím vším skrývá.
Matematika by nám řekla, že takovýto ideální trh se přibližuje svým tvarem prostorové funkci toroidu, za předpokladu, že by povrch představoval globální HDP. Pro nás postačí, když si tuto funkci převedeme do pro nás známějšího tvaru donutu, americké koblihy. Někdo už teď může namítat, že plocha je nekonečná, jelikož množství ekonomických uskupení se blíží limitně nekonečnu. Pravda je ale taková, že ano velikost plochy se limitně blíží k nekonečnu, ale v nekonečnu není, proto si ve výsledku můžeme představit konečnou hodnotu plochy tedy v tomto případě hodnotu globálního HDP. Na této ploše pak dřímají jednotlivé ekonomické celky a svou povahou, vzájemnými vazbami a významností si mezi sebou rozdělují celkové HDP a čím větší má podíl na globálním HDP, tak má větší plochu a tím pádem větší přístup k jiným ekonomikám. A hranice mezi jednotlivými ekonomickými celky představuje střet nabídky s poptávkou, tedy i střet nabídky s poptávkou po jejich měnách. Dále uvažujme, že čím více se plocha daného ekonomického celku vyskytuje ve vnitřních stranách donutu, tak vůči ostatním dodává do trhu menší přidanou hodnotu a naopak v oblastech vnějších kolem maximálního poloměru je dodávaná přidaná hodnota největší. Můžeme tedy říct, že přidaná hodnota je základní hybnou silou všech uskupení. A zájem každého ekonomického celku je takový, aby nestagnoval, ale rozvíjel se a zvyšoval nejen svůj podíl na globálním HDP, ale také zvyšoval přidanou hodnotu do trhu a dodával tak lidem v ní žijící stimul pro jejich tužby, protože základním kamenem ekonomiky je vytvoření nabídky a sycení poptávky dostatečným odbytem. Nesmíme také zapomenout na to, že díky politicko-vojenské (APEC, OPEC, NAFTA, EU, NATO), geografické situaci musí některá uskupení táhnout za jeden provaz, příkladem může být NAFTA+EU+zbytek Evropy. Tedy globálně vzato tento „donut“ se nám pak bude v čase nafukovat s občasným splasknutím s tím, že jednotlivé ekonomiky v malých skupinkách budou spolu přesunovat, vytlačovat a zatlačovat jiné na po povrchu našeho donutu, v závislosti na jejich celkovém stavu. Proto se jednotlivé trhy snaží předhonit toho druhého, buď tím, že neustále dodávají přidanou hodnotu nebo velikostí objemu, který jsou schopni vyprodukovat. A tato přidaná hodnota a změna objemu produkce hýbe nejen s celky po povrchu, ale následně mění i jejich zaujímající rozlohu a tím pádem mění i hranice, kde se vyskytuje náš pomyslný střet nabídky s poptávkou měn. Je to složité? Zkusím to aplikovat na Čínu a její vazby:
Před 20-30 lety bychom mohli konstatovat, že se Čína nacházela hezky zatlačená na vnitřní části našeho pomyslného donutu. Díky vyhlazování hospodářského cyklu, kdy stát pomocí intervencí vždy přispěchal na pomoc, když hrozil krach nějaké významnější společnosti s odůvodnění, že se jedná o zajištění „nekonečného růstu“, došlo nepřímo v západních zemích ke zvýšení vlivu odborů a s ní souvisejícím nárůstem kapitálu, tvořící mizivou část přidané hodnoty. Dále došlo a stále dochází k cyklickému navyšování inflačního šumu, o zaměstnaneckém protekcionismu nemluvě. Proto došlo k přesouvání produkce a technologií ze západu do Asie, protože cena samotné výroby a její změna je také přidaná hodnota. Čína toho rázem využila, radikálně obměnila řídící pracovníky od „sedláků“ jako to bylo u nás k elitářům a změnila postoj k tržní ekonomice. Technologický skok, který tím vzniknul, byl za posledních 25 let obrovský.
Čína je dnes hlavním hráčem a zabírá významný podíl ve všech trzích svojí drtivou produkcí, co se týče objemu. Jejich současná priorita je dostihnout západ (možná už je velmi blízko), kdy využívá svého produkčního potenciálu a dopomáhá si například podhodnocením a pevným svázáním jejího kurzu USD/CNY. Důvodem tohoto snažení je jednoduché, vytěžit ze současné situace co nejvíc. Jakmile dojde k přiblížení přidané hodnoty na západě a v Číně, tak očekávám, že popustí svoji měnu, i když je to bude stát hodně peněz: snížení odbytu produktů vázané s dolarem, možná inflace, změna úrok míry, zvýšení nezaměstnanosti -> snížení chrlení produktů do světa, ale tím akorát obrodí svoji ekonomiku, otřepou nepotřebný balast z předchozí éry a tím diverzifikují své zdroje a můžou ušetřené investice vložit do nejvíce konkurence schopných odvětví. Potřebný kapitál na to mají, politický systém také. Budoucí inflace Číny muže být způsobena hlavně bublinou, která jednou tak jako tak praskne. Otázkou však zůstává, jak moc pozvolna ji soudruzi dokážou vypustit, ale pokud jejich měna bude silně posilovat, tak inflace spíše poklesne. Navíc musíme zde zohlednit jeden důležitý faktor - vědomé falšování statistik.
Při aplikování na náš model můžeme konstatovat, že dnes ekonomika Číny za posledních 25 let vyškrábala z vnitřní části našeho donutu a navíc její jednotlivé cípy ekonomiky vykukují směrem k vnějším oblastem maximálního poloměru našeho pomyslného donutu a hledají odvětví, kde by mohly expandovat.
Celkově vzato chudší státy konvergují k těm bohatším, tedy dohánějí je a to jak reálně - vyšší tempo růstu HDP, tak i nominálně - reálná cenová hladina. Cenovou hladinu srovnávají buď tím, že mají vyšší inflaci nebo tím, že jim posiluje kurz měny. Nejen proto je CZK nejsilnější za poslední desetiletí. A právě tento konvergenční trend je hybatelem velké části změn kurzů měn těchto „tygrů“, za předpokladu že dané měny mají floating (ne však tolik u Číny jakožto ekonomickým obrem, ale spíše je to projev u těch menších). Například u ČR je to 2-3% ročně. A to je také důvod proč mají méně výkonné ekonomiky eurozóny vyšší inflaci, ztratili totiž možnost přibližovat cenovou hladinu pomocí kurzu své původní měny.
Co jsem tím chtěl říci? Forex není jenom o tom teď TO nakup a teď TO prodej. Forex je o komplexnosti, o porozumění, pochopení a odhalení vzájemných vazeb daných párů, tedy o Vzájemném působení jednotlivých ekonomických celků s jednotou měnou na jiné ekonomické celky. Forex jakožto představitel globální ekonomiky, která má své reálné omezení, nebude ani kostka ani tento donut, ale spíš nějaký bazmek mezi tím.
Z počátku svého obchodování na FX jsem na trh nahlížel jako na skupinu jednotlivců, kteří se vzájemně variabilně ovlivňují. Tedy, že v každé ceně, každého měn. páru, je uložena informace CELÉHO forexu. Ono to v podstatě tak i je, ale pokud si uvědomíme, že bychom museli vycucnout z jedné časové řady jednoho měnového páru podstatu FX a navíc ještě odfiltrovat obrovský šum (překrývání reakcí spekulantů na původní signály), které se tím nabalí, tak je to hodně obtížné tvořit takovýmto způsobem nějakou predikci, ale nepopírám, že to jde.
Proto se nedivým, že "úspěšný" spekulant sleduje jeden dva majors, pak kouká jen na aktuální makrodata, indexy a fundamenty, k tomu základní TA, a bouchá to tam hlava nehlava a kdyby nevěděl, jaké je očekávání a co bylo minule, tak by byl s odpuštěním „namydlenej“. Statistika retail obchodníků tomu i odpovídá. Je potřeba začít myslet stejně jako „BIG GUNS“.
Příloha
Zdroj: Statistika Světové banky; zpracoval Lukáš Kubec, tímto bych mu zde chtěl poděkovat.
