Nebyla to velká rána, ale zezadu jsem přesto ucítil, jako když praští a auto se lehce otřáslo. Podíval jsem se do zpětného zrcátka a řekl jsem si ach jo, protože jsem zrovna jel na letiště na schůzku s klientem, který to měl za hodinu namířeno někam do sluncem zalité země kdesi za mořem. Měli jsme si dát meet-and-greet. Bylo jasné, že to se nestane.
Vystoupil jsem a za předním sklem té červené audi q-něco jsem uviděl ženský obličej v lehké záři, pravděpodobně osvětlený obrazovkou telefonu. Dívala se do něj. Ne na mě. Připadalo mi, že v této situaci by se měla podívat spíše na mě. Protože ona a já jsme byli účastníci nehody, a ona byla ta, která neubrzdila.
Ještě pár chvil ten její nezájem trval. Zabouchl jsem dveře auta a čekal, až odvrátí svůj sklopený pohled na mě, vystoupí a domluvíme se. Byla zrovna odpolední špička, a protože jsme se ťukli v prostředním pruhu, obtékal nás nekonečný had aut a splétal nás do své pavučiny zplodin a hluku. Myslel jsem, že vyťukává do telefonu číslo na pojišťovnu a na dopraváky. A tak jsem jí dal čas.
Konečně vystoupila. Asi si myslela, že jsem ten typický zuřivý řidič, kterého do červena vytočí, že se něco neodehrávalo tak, jak očekával. Bylo to vidět v jejím výrazu. Ale ten se rychle změnil. Smál jsem se na ni. Zažil jsem v životě už mnoho ťukanců a příkré změny (na trhu) jsou má každodenní práce. Nemám problém přijímat přesně to, co mi život a trhy přivedou do cesty.
A tak spustila ona. Začala na mě příšerně křičet a vyslovovat mnoho slov a vět, které zřejmě chtěla už dávno říct spíše svému manželovi nebo milenci, svému šéfovi, svým dětem nebo rodičům nebo bohu nebo někomu jinému, kdo jí kdy něčím naštval. Bylo to roztomilé. Potichu jsem tam stál, smál jsem se a poslouchal celý ten křik. Můj úsměv jí asi ještě více popudil. Na tom kruháku hořelo. Na vteřinu mě napadlo, jestli ještě znám číslo na hasiče.
Když skončila, zeptal jsem se jí, jestli už jsou na cestě. Ona se mě zeptala kdo. Já jsem jí řekl, že jsem doufal, že v tom autě volala městskou. Ona odsekla, že ne a udělala půlobrat na vysokém podpatku. Všiml jsem si, že má pěkné nohy. Uvědomil jsem si, že jsem jasný dolňák, ale že v této situaci k tomu nebudu přihlížet. Uvědomil jsem si také, že takto vysoký podpatek mohl být dost možná příčinou toho, proč tu teď spolu stojíme.
Zavolal jsem příslušné složky, které tento problém řeší. Byly na místě rychle. Vzaly do rukou spreje a obtesaly jimi naše auta. Museli jsme také vyplnit nějaké papíry. Pomyslel jsem si, že je lepší auto poslat rovnou do šrotu i s lehkým šrámem, než podstupovat tu silniční byrokracii. Opřeli jsme papíry o kapotu jejího auta a vyplňovali. Ona si na kapotu položila také mobil a já jsem zaregistroval, že jí tam svítí grafy. Měla tam puštěnou platformu a její oči k ní z papíru neustále těkaly.
Řekl jsem si, že je to nemožné, aby to do mě napálila žena, která je zrovna v pozici na forexu. Ale pak jsem si vzpomněl, jak jsem jednou potkal velkého investora tak, že jsem se vydal hrát s kolegyní na ulici badminton a protože byl silný vítr, museli jsme popojít hodně daleko do závětří, kde se za plotem velkého stavení objevil pán a nabídl nám, ať jdeme hrát k němu do soukromé haly s bazénem raději ping-pong, a přišlo mi, že možné je všechno. Život je plný milosti. A serendipity.
Zeptal jsem se jí, co obchoduje. Nejdřív se na mě rychle otočila. Pak začala zase štěkat. Začal jsem pomalu tušit, co se tady asi děje a co se stalo. To proto, že jsem viděl, že je naložená v několika-lotové pozici a že cena je značně vzdálená od vstupní ceny, a to na negativní stranu. Začalo mi docházet, že po srážce asi nekoukala do telefonu kvůli pomoci, ale že koukala do grafů. Došlo mi také, že na tom kruháku se za mě zařadila žena za volantem, která mačkala brzdu a plyn v podpatcích, a přitom zřejmě držela v ruce mobil a přemýšlela nad tím, jak zachránit pozici, která se vyvíjí v její neprospěch. Silně.
To nemohlo dopadnout jinak. V duchu jsem si řekl ach jo, ale nedal jsem to na sobě znát v řeči těla, protože už jsem nechtěl znovu zažít její další běsnění. I když bylo roztomilé.
Co je to? Eurodolar? Zeptal jsem se jí. Asi jí začalo docházet, že o tom něco vím a asi se jí hlavou také začaly točit ty myšlenky, co je tohle sakra za situaci? Odpověděla, že ano. Bylo to 26. září a ten den trh na denním grafu dokončil formaci rameno hlava rameno a breakl mocně směrem dolů. Ona zřejmě stále spekulovala na růst. Měl jsem dojem, že je jí to auto také ukradené, že si přeje jenom, aby cena zase začala stoupat. A tušil jsem, že tady je ten původ, proč se chová jako v den před pms (tyto dny jsou vážně horor pro všechny zúčastněné).
Zeptal jsem se jí, jestli tam má nějaký stop loss. Ona odevzdala vyplněné papíry a řekla mi, že velikost jejího účtu je stop loss. Odevzdal jsem svoje papíry a řekl jsem jí, proč to tak dělá. Osočila mě, co je mi do toho a kdo si vůbec myslím, že jsem, že jí mohu radit, kam má (prý kruci) dávat stop loss. Řekl jsem jí své jméno a navrhl, že bychom se mohli i nepřímo znát. Opřela se rukou o kapotu, mírně jí poklesly kolena a přitom její mobil sjel z toho plechu dolů na zem. Rána. Výsledek jako s namazaným chlebem. Máslem napřed. Displej začal blikat. Byl to holt starší iphone. Kvalitní displeje od samsungu začali v apple na tajňačku odebírat až v poslední době.
Sebrala ho ze země a dívali jsme se na sebe. Bylo tam něco jako tichá zoufalost. Jako by mi říkala. Tak a je to. Teď už s tím nemohu udělat vůbec nic. Tečka. Finiš. Pak se pohly její rty a vyloudily větu: Pane bože, byla jsem na Vašem semináři. Denně poslouchám Vaše videa. Jak jsem Vás mohla nepoznat! Ten tón byl jako od puberťačky, která právě potkala Justina Biebra a netuší, že ten sladký hlas je jen software 21. století. Omluvila se mi, že na mě tak křičela. Je prý ve stresu. Má prý pozici. Ta pozice se prý nevyvíjí dobře. Chce jí prý ještě nějak zachránit. A teď je v.. (ne, to slovo by dámy říkat neměly).
Uvažoval jsem, jestli ji mám poučovat jako na semináři. Jestli mám vytáhnout ty osvědčené rady. Věděl jsem, že oheň se uhasil a už to jenom doutná, ale netušil jsem, jestli v ní ještě neleží nějaká pomyslná zápalná lahev. Ostatně, ženy jsou úžasné v tom, jak jsou nepředvídatelné. Jako kočky. A já miluji kočky. Rozhodl jsem se tak, že na kruhovém objezdu v Dejvicích nebudu pořádat seminář, a že to řeknu, jak si to myslím právě v dané situaci.
Zavřete to. Řekl jsem tato dvě slova. Pak už jsem jenom viděl, jak na mě se staženými ocasy koukají ti dva strážníci, s velkou potřebou se toho ani za mák neúčastnit, když se do mě zase pustila jako dvounohá kočka, kterou dráždí nafouknutý balonek přivázaný na konec jejího ohonu. Vyslechl jsem si, kdo jsem, že ji poučuji a proč by jako měla pozici zavírat a ať si zase nasednu do toho svého auta a jedu si kam chci, že mě tu nepotřebuje. Sorry-jako. Rád bych ji uposlechl. Ale chlapi ještě fotili a třepali spreje, a pokynuli, že jejímu přání ještě nemůže být vyhověno.
Pokrčil jsem rameny. A v duchu si setřel z tváře všechna ta naprskaná slova.
Pomyslel jsem si. Když mentoruji své žáky, přijdou chvíle, kdy musím mít pevnou ruku a pevné slovo a říct věci jak jsou, jinak se věci nikdy nikam nepohnou. A tuhle ženskou tu nechám, aby mě převálcovala? Co je vlastně ona zač? Proč tu ze mě dělá vola před příslušníky vyplašené policie? Řeknu jí to zas. Ať si klidně sedne do toho své q-popelnice a rozmašíruje nás tu na maděru. Nakonec, padnout pod koly vozu, který řídí pěkná žena není zase tak hrozné. Tedy, kdyby to nebylo na tom kruháku.
Zavřete to. Dvě slova. A klid. Už neječela. Myslel jsem si, že jsem vyhrál tuto debatu – o čem vlastně? Řekla mi, abych jí půjčil mobil. Udělal jsem to, podal jsem jí mou es-osmičku. Simka opustila iphone 7 a navštívila – asi poprvé ve svém card-životě – samsungový telefon. Věřím, že si sama řekla: konečně nějaký normální telefon, kde jde mazat ikony na ploše a zbavit se přebytečných kravin a marketingového kultu. Telefon se rozsvítil a šla rovnou do platformy. Mezitím jsem šel dořešit nějaké věci s pány, kteří evidentně chtěli věci řešit hlavně se mnou a nepřijít s ní do křížku. Srabi.
Podepisoval jsem a přitom se na ní díval. Všude okolo ní se míhaly střechy aut a troleje tramvají a lidé v povzdálí a jakási aura záhadnosti. Vyzula si podpatky, opřela se o auto a kousala do rtu, zatímco něco dělala na mém telefonu. Kdybych tam neměl zalogovanou platformu s reálným účtem, kde se válela docela vysoká částka, vypadalo by to jako nenápadná erotická scéna. Ale protože jsem tam ten login měl, bylo to spíš peklo. Protože jsem tu ženu znal asi deset minut a nemohl jsem si být jistý, jak nepředvídatelná bude teď.
Dokončili jsme byrokracii a já jsem se vrátil k ní. Pánové s majáky oznámili, že to tu balí a že se máme také rozjet. Majáky pohasly a ten vůz, který je nese na střeše, nastartoval a začal se vzdalovat. Zeptal jsem se jí, jestli to zavřela. Odpověděla mi, že ano. Řekl jsem jí, že tam mám také svůj účet, jestli si je jistá, že se připojila správně na svůj účet. Odpověděla mi, že si své heslo nepamatuje. Řekl jsem jí, že mám rád humor, ale v této věci to není ideální. Řekla mi, že si ho vážně nepamatuje a že si ze mě nedělá legraci. V tu chvíli mě něco napadlo, ale ještě jsem tomu nechtěl věřit, protože kdyby to byla pravda, asi bychom museli za pár chvil volat ještě sanitní vůz. A nevím jestli pro ni nebo pro mě.
Vzal jsem jí z ruky můj telefon a podíval se do platformy. Byl tam nalogovaný jenom můj účet. A okno s pozicemi bylo prázdné. A to bylo špatně, protože jsem byl zrovna v pozici také. Nemohl jsem tomu uvěřit. Ona mi to zavřela! Podíval jsem se na ní. A ona se na mě dívala klidně a upřeně. Řekl jsem: zavřela jste mi to! Ona mi jenom suše odpověděla, že jsem jí říkal, aby to zavřela. Dále proběhlo asi dalších 10x říkal jsem jí a 10x říkala mi. Na konci tohoto rozhovoru jsem se začal moc smát. Pravděpodobně to byla obrana mé mysli před nevídaným protivníkem. Ona se začala smát také. To bylo vůbec poprvé. Myslel jsem si, že toho snad není schopna.
Celé to bylo absurdní. Stáli jsme tam, dva forexoví tradeři, kteří se potkali úplnou náhodou na nejvíce nepravděpodobném místě, v obležení troubících řidičů ťukajících si na čelo s výrazy zabijáků, pod nebem, které začalo pršet jemný déšť, a smáli jsme se na celé kolo. Já asi pobavený z její umíněnosti malé holky a ona asi z toho, jak mě dostala. Bylo to jako nefalšovaná party uprostřed silnice uprostřed velkoměsta. Chyběly jenom rychlé špunty a tyč na taneček.
Zavřela mi pozici v zisku, a tak mi to nevadilo. Myslím si, že věděla, že toto mi nebude vadit. Zase se obula, vyndala si simku, iphone hodila do trávy uprostřed kruháku, nasedla do auta a nastartovala motor. Připadalo mi to divné. Co třeba: ok, takže tedy pardon, že jsem byla tak nepozorná a napálila to do Vás a že jsem se pohrabala ve Vašem účtu a zavřela Vaši pozici. Jsem zlobivá holka a už se to nestane. Ne. Hodila blinkr a prostě odjela.
Cestou domů jsem myslel jenom na to, jak absurdní věci se někdy dějí. Jedu za klientem, který na mě čeká na terminalu jedna a mezitím potkám obchodnici, která to do mě střihne v pruhu číslo dva. Protože věřím, že žádná setkání nejsou náhodná a mají svůj přesný záměr a smysl, přemýšlel jsem i o tomhle. Když jsem přijel domů a pustil si platformu na počítači, moje víra se ještě upevnila. Trh, ve kterém jsem byl long, se ještě ten večer silně propadl. Vlastně mi zachránila pozici. Myslel jsem na to, jak asi dopadl její účet a její pozice. Zajímalo mě to. Viděl jsem, že je zraněná a jenom jsem si představoval, že dopadne jako většina ostatních. Půjde někam do forexové internetové diskuse a bude plivat slovní exkrementy tam, aby ulevila své frustraci. Tyto diskuse jsou toho plné. Je to ošklivé. Nikdy to nečtu. Věřil jsem, že naše setkání pro ni byla třeba hozená rukavice.
A bylo tomu skutečně tak. Napsala mi. Omluvila se mi. Napsala, že to byla docela zábava aspoň na chvíli ovládat účet svého mentora z povzdálí, a že s její pozicí to dopadlo dobře. Podíval jsem se na graf a ač výsledek byl pozitivní, viděl jsem, že musela přečkat velký proti-pohyb. Už jsem měl rozepsané věty o tom, že otevírat pozice bez stop lossu je jenom jiný název pro budoucí jistý totální krach, ale pak jsem si řekl, že v této chvíli to nemá smysl psát. Bylo by to jako kdybych křesťanovi napsal, že jeho bibli napsali náhodní lidé, které přepsali jiní náhodní lidé, které zase přepsali úplně jiní náhodní lidé. Prostě by tomu nevěřila.
Nabídl jsem jí, že ji osobně povedu na forexu. Nejdřív mail-ječela, že to je bla bla bla, ale nakonec svolila. Typická žena. Vzorec: Ne > ne > ne.. > Tak jo. A tak pracujeme. Měníme hodně věcí. Je neuvěřitelné, o co se vlastně pokoušela. Zmatek. Gamble. Nepromyšlenost. Emoce. Nedisciplína. Náhoda. Only account is the limit. Nepřipomíná vám to něco?
Pracujeme. Vyhovuje jí to a slíbila mi, že už si do auta nebude brát podpatky a mobil s grafy si na-synchronizuje na středový panel-displej v autě. Mám pocit, že i kdyby se jí nepodařilo dělat na forexu velké věci, minimálně jsem se zasloužil o to, že na silnici už snad nikoho nezabije (úsměv).
Věřím, že to dokážete(š), Marie.
PS: mám pro Vás (tebe?) ten mobil. Je to sice iphone, ale minimálně jsem ho tam nenechal ležet kvůli mému ekologickému cítění.